Po semifinále Eura zmizel na 44 dní mezi krčmami a drogami. Kapitán Arsenalu Adams dnes slaví 30 let bez alkoholu

Wembley, 26. června 1996. Semifinále domácího Eura skončilo 1:1, rozhodovaly penalty. Gareth Southgate trefil brankáře, Andreas Möller proměnil a Němci slavili postup 6:5, jak připomíná rekapitulace UEFA. Anglický kapitán Tony Adams po celý turnaj nepil. Držel se, jak sám říká, své „první závislosti“, tedy fotbalu. Ve chvíli, kdy fotbal skončil, otevřel v šatně plechovku Carlingu. „Neměl jsem žádnou obranu,“ popsal později pro FourFourTwo. Nešlo o jednu smutnou noc po prohraném zápase. Začal tím tah, který trval do 16. srpna, a zároveň poslední kapitola závislosti, jež se v něm hromadila od dětství.

Čtyřicet čtyři dní bez brzdy

Úplný itinerář těch sedmi týdnů neexistuje a nejspíš ho nezná ani sám Adams. Z jeho rozhovorů a dobových textů se ale dá poskládat kostra. Po zápase pokračoval v týmovém hotelu Burnham Beeches. Spoluhráči se pak rozjeli k rodinám, on zůstal sám. Následovaly hospody, jedna za druhou, s pivem, Guinnessem a brandy, často namíchanými dohromady.

Podle přepisu rozhovoru The Athletic/NYT z dubna 2026 provázely tyto týdny výpadky paměti, kokain a placený sex. Jedna z doložených zastávek je hotel na Grafton Street v centru Londýna. V Guardianu Adams popsal také paranoiu a pocit, že už mu nic nefunguje: ani alkohol, ani drogy, ani sex, ani fotbal.

Cyklista Seixas vyhrál Lombardii a den poté si zkusil horské kolo. V sjezdu rychle pochopil, proč raději zvolnit

SportyŽivě.cz

Právě teď

Doma přitom nebylo kam se vrátit. První manželka Jane procházela léčbou vlastních závislostí a odvezla děti. „Děti byly pryč,“ vzpomínal Adams. Život mimo hřiště zvládat neuměl.

Konec má na rozdíl od zbytku přesné datum. V pátek 16. srpna 1996 v pět odpoledne vypil v hospodě v Essexu pintu Guinnessu (0,57 litru). Bylo to jeho poslední pití. Den a hodinu uvedl už v lednu 1997 v rozhovoru pro The Independent, tedy pouhých pět měsíců po zlomu.

Kapitán s maskou

Navenek působil Adams jako ztělesnění autority. Narodil se 10. října 1966 v Romfordu na východním okraji Londýna. Arsenalu zůstal věrný po celou kariéru a odehrál za něj 669 zápasů. Kapitánskou pásku dostal na Nový rok 1988, bylo mu jednadvacet. Klub ho dodnes uvádí jako svého nejúspěšnějšího kapitána: čtyři ligové tituly, tři FA Cupy, dva Ligové poháry a Pohár vítězů pohárů. Za Anglii nastoupil šestašedesátkrát, z toho patnáctkrát jako kapitán.

Pod tím vším ale ležel jiný příběh. Dědeček byl těžký alkoholik. Otec se pití bál právě kvůli němu a napětí ventiloval jinak. Malý Tony trpěl ve škole panickými atakami a naučil se city nepouštět ven. Fotbal i alkohol mu podle jeho slov sloužily ke stejné věci: tlumily strach a posilovaly masku tvrdého obránce. „Neměl jsem problém s alkoholem. Měl jsem problém sám se sebou,“ říká dnes.

Prostředí mu to usnadňovalo. Kabina Arsenalu měla svůj „úterní klub“, pravidelné pitky po tréninku. V roce 1991 si Adams odseděl necelé dva měsíce ve vězení za řízení v opilosti. Když se vrátil, přišly ho na zápas rezervy podpořit davy fanoušků. Zpětně v tom nevidí pomoc, spíš dobu, která pití normalizovala.

Varovné signály přitom přicházely. Lee Dixon a další spoluhráči ho konfrontovali, on se jim vyhýbal. V lednu 1996 se po zápase se Sheffieldem setkal s pohledem Dennise Bergkampa a ucítil stud. Trenér reprezentace Terry Venables podle Adamse rozsah problému netušil. Dokud kapitán na hřišti podával výkon, nikdo nemusel nic řešit.

Devadesát setkání a Francouz s brýlemi

Klíčovou roli po 16. srpnu sehrál James West, v Adamsově vyprávění prostě James W., člověk s vlastní zkušeností se závislostí, který se stal jeho průvodcem i terapeutem. Ke dveřím Anonymních alkoholiků ho podle přepisu rozhovoru The Athletic postrčil i spoluhráč Paul Merson, který sám s alkoholem bojoval. Následovalo dvanáct kroků a podle téhož zdroje devadesát setkání za devadesát dní. A pak dlouhá práce se strachem a sebeodmítáním, nejen se sklenkou.

Načasování hrálo roli ještě v jednom ohledu. Na podzim 1996 převzal Arsenal Arsène Wenger se svým režimem výživy, regenerace a disciplíny. Adams tvrdí, že kdyby Francouz přišel o pět let dřív, on i zbytek kabiny by ho „zabili“. Nikdo by ho neposlouchal. Takhle přišel ve chvíli, kdy byl kapitán čerstvě střízlivý a ochotný slyšet nové věci. Wenger mu prý řekl, že dosud hrál jen na sedmdesát procent svých možností. Pod jeho vedením pak Adams dvakrát vyhrál ligu i FA Cup v jedné sezoně a jako kapitán zvedl mistrovský pohár ve třech různých dekádách.

Podle nás je tohle nejpřehlíženější část celého příběhu. Adamsova nejlepší léta nepřišla navzdory střízlivosti, ale díky ní.

V roce 2000 založil z výnosů autobiografie Addicted organizaci Sporting Chance. Ta dnes o sobě uvádí, že je největším světovým poskytovatelem vzdělávání a léčby závislostí pro profesionální sportovce.

Z hospody do mobilu

Srovnání s Mersonem ukazuje, jak se závislost ve fotbale proměnila. Oba hráli ve stejné kabině a oba pili. U Mersona se však k alkoholu a kokainu přidal hazard, který sám pro BBC označil za nejničivější a nejvytrvalejší ze svých problémů. V roce 2003 se kvůli sázkám léčil ve Sporting Chance, tedy v organizaci svého bývalého kapitána.

Adams dnes mluví o hazardu jako o „epidemii“ a „nové nejoblíbenější droze“. Podle BBC z roku 2020 souvisela téměř polovina případů, které Sporting Chance řešila, s hazardem. U fotbalistů mělo vazbu na hazard 70 % závislostních poruch. Adams kritizuje hustotu reklam i takzvané free bety, tedy sázky zdarma. Pro patologického hráče je to podle něj totéž jako pro alkoholika věta „tohle je na podnik“.

Podle nás je to podstata posunu za třicet let. Opilého hráče v devadesátých letech viděla celá hospoda. Sázku v telefonu nevidí nikdo, ani spoluhráč na vedlejší posteli.

Český fotbal tu má vlastní paralelu. Gambrinus vystupoval jako oficiální pivo českého fotbalu a partnerství z roku 2014 stavělo na tezi, že Češi, pivo a fotbal k sobě patří. Téhož roku se nejvyšší soutěž přejmenovala z Gambrinus ligy na Synot ligu. Pivovar sice zůstal hlavním partnerem s exkluzivitou na prodej piva na stadionech, ale v názvu ligy ho vystřídala sázková značka. Neznamená to, že české kabiny fungovaly jako Arsenal Adamsových časů. Ukazuje to ale, že pivo i sázky jsou s domácím fotbalem kulturně i obchodně provázané a Adamsův příběh tu tedy není cizí.

Kam se obrátit v Česku

Přímý český protějšek Sporting Chance, tedy specializovanou kliniku pro profesionální sportovce, jsme nenašli. Existují ale dílčí cesty:

• Česká asociace fotbalových hráčů v projektu #cistahlava otevírá témata duševního zdraví, úzkostí, depresí, hazardu a dalších závislostí.
• Drop In, Prev-Centrum a Dětské krizové centrum pilotně nabízejí sportovním klubům prevenci závislostního chování, hlavně u dětí a mládeže.
• Národní linka pro odvykání na čísle 800 350 000 pomáhá lidem s alkoholem, hazardem i dalšími závislostmi a obracejí se na ni i jejich blízcí.
• Anonymní alkoholici ČR pořádají setkání zdarma a anonymně. Jedinou podmínkou členství je touha přestat pít.

Adiktologové upozorňují na typické signály: pravidelné či denní pití, zatajování a lhaní, ztrátu kontroly a pokračování i přes dopady na rodinu nebo práci. Doporučují popisovat konkrétní chování místo obviňování a nečekat na přiznání. Konzultaci v adiktologické ambulanci si může domluvit i rodinný příslušník, když závislý pomoc zatím odmítá.

Třicáté výročí posledního Guinnessu připadá na 16. srpna 2026. Adams letos uběhl Londýnský maraton pro charitu The Forward Trust a vydal knihu s prostým názvem 1996. Místo velkého večírku v luxusní londýnské čtvrti Mayfair si k šedesátinám naplánoval oběd pro dvanáct lidí, které zná ze společenství abstinujících.