Na jaře 1975 Sparta bojovala o udržení. V posledním kole na dálku soupeřila s Třincem, vše se ale změnilo ve frašku. A Letenští sestoupili.
Jestli fanoušci Sparty nenávidí některého soupeře podobně jako Slavii, jsou to Bohemians. Tato zášť sahá 49 let do minulosti. Jedna z nejčernějších kapitol v historii letenského klubu skončila na jaře 1975 sestupem. V závěrečném kole sehráli právě klokani klíčovou roli a rivala poslali do 2. ligy. Napínavý boj o záchranu se ovšem proměnil ve frašku.
Trenér dostal padáka
Letenským se celá sezona 1974/1975 nevydařila. Sparta procházela generační obměnou, kterou ale trenér Ivan Mráz nezvládal právě ideálně. Pět kol před koncem ho vedení klubu odvolalo. O udržení tehdy v závěrečném kole na dálku bojovali Pražané s Třincem. Zatímco Sparta hostila Teplice, kterým o nic nešlo, Třinec přivítal třetí Bohemians. Oba zápasy měly začínat ve stejný čas, v Třinci ovšem dělali vše možné, aby utkání zpozdili.
Třinec potřeboval k záchraně porazit Bohemians výraznějším skóre než Sparta vyhraje nad Teplicemi. O udržení bojovali i funkcionáři v zákulisí a o tomto střetnutí koluje řada legend. „Jejich brankář prohlásil, že víc než 4 góly na Letné nepustí, protože nechce být za šaška. Sparta mu předem dala 40 tisíc korun. Podplatila i několik dalších hráčů. Sparta se ozvala i nám a nabízela slušný balík za to, že v Třinci vyhrajeme. Ale zůstalo jen u telefonických slibů, peníze nikdy nepřivezla,“ vzpomínal tehdejší hospodář klokanů Zdeněk Svoboda v knize Fotbalová chobotnice.
Sprcha o poločase
V celé taškařici hrál důležitou roli rozhodčí Korček, který pískal zápas v Třinci. Výkop zpozdil neplánovanou minutou ticha za zesnulého činovníka. O přestávce se kvůli horku šel sprchovat, potom si nechal poslat pro suchý dres. Zápas se kvůli tomu protáhl a skončil o sedm minut později než na Spartě. A právě těch sedm minut bylo klíčových. Pro Letenské šlo o chvíle hrůzy. Sparta porazila Teplice 4:0, musela ovšem čekat na výsledek z Třince.
Na Letné to byly minuty hrůzy. Hráči seděli ve středu hřiště a společně s dvanácti tisícovkami fanoušků na tribunách napjatě poslouchali rozhlasovou reportáž z Třince. Během zmiňovaných sedmi minut dostali klokani dva góly a nakonec ostudně prohráli 0:5. Svatostánek sparťanů ztichl, tento výsledek je poslal do druhé ligy. „Tenkrát jsem přímo na hřišti zahodil kopačky a vzteky řval, že fotbal už nikdy nebudu hrát,“ vzpomíná bývalý útočník Vladimír Kára.
Klokani: Peníze nechceme
Samostatnou kapitolou je zákulisní boj Třineckých s Bohemians. „Třinečtí bafuňáři se ozvali 10 dní před zápasem, že by přijeli do Prahy jednat. V botelu Racek jsem jim kývl na návrh, že prohrajeme 1:3 nebo 1:4. Když jsem dodal, že za to nechceme peníze, ale na přestup šikovného obránce Pauříka, úsměvy jim ztuhly. Další schůzka se konala za pár dní v mém bytě. Pauříka si cenili na 300 tisíc korun. Domluvili jsme se, že prohrajeme jen o 3 góly, to prý bude stačit, něco doplatíme a Pauřík bude náš,“ vrátil se ve vzpomínkách do roku 1975 Svoboda.
Nešlo ale o jedinou zákulisní hru. Funkcionáři Třince se dohodli s několika hráči Bohemians. „Přes brankáře Frantu Kozinku a jeho bratra zpracovali pět našich klíčových fotbalistů. A pak na stadionu na Borku propukla neuvěřitelná fraška. V 6. minutě se trefil Onufrák , v 10. Pospíšil a my měli zaděláno na debakl. Zpočátku se mu snažili zabránit Jílek, Mastník, Loukota, Valent a Vokáč, ale nakonec i oni rezignovali. Stáli proti nim nejen soupeř a rozhodčí, ale i někteří spoluhráči,“ uvedl v knize Fotbal na prodej sekretář klubu Jaroslav Houška.
Kde je gólman? Zmizel
Klokani za vše také zaplatili, fraška jim rozložila vztahy v kabině. „Z toho, co se dělo na hřišti, jsme byli – předseda Tipek, trenér Musil, sekretář Houška i já – vyděšeni. Že nás podtrhli vlastní hráči. Musil odešel z lavičky za stavu 4:0. Kozinka se po utkání snad ani nevysprchoval a rychle zmizel. Dodnes vidím Frantu Jílka, který patřil k těm „opomenutým“, jak po zápase se slzami v očích mlátí v kabině kopačkami o zem. Z nejstaršího udělali spoluhráči na place šaška. Vztahy v mužstvu byly ty tam. Dlouho trvalo, než se trochu spravily,“ doplnil hospodář Bohemians.
O celém skandálu jednala i nejvyšší komunistická garnitura. Kauza skončila zametená pod koberec, jelikož se politicky nehodilo kazit atmosféru po zvolení Gustáva Husáka prezidentem a před blížící se spartakiádou. „Pro klub to byla hrozná doba, ale rok v druhé lize prospěl. Pročistil se vzduch,“ zmínil tehdejší sparťan a reprezentant Vladimír Táborský. O rok později Sparta slavila před 33 tisícovkami diváků po utkání s Banskou Bystricí návrat do ligy. Od té doby Letenští nejvyšší soutěž nikdy neopustili. A také nezapomněli, kdo je tehdy potopil.