Kapitán české jedenadvacítky přišel do AZ Alkmaar jako jeden z nejtalentovanějších hráčů své generace. Po roce má za sebou 27 zápasů, přetrhané vazy v kotníku a měsíce, kdy chodil domů a byl „nepříjemný na všechny kolem“.
Na srazu reprezentace do 21 let v Dříteči seděl Matěj Šín koncem září 2026 před novináři a mluvil s otevřeností, která u třiadvacetiletého fotbalisty překvapí. Ne proto, že by říkal věci, které se od sportovce neočekávají, ale proto, že je říkal bez potřeby vypadat silnější, než se cítil. První rok v Nizozemsku nebyl příběh o triumfálním průlomu českého talentu. Byl to rok, ve kterém se Šín musel naučit žít s frustrací, hledat pomoc a znovu si připomínat, proč vůbec hraje fotbal. A klíč k tomu, že to zvládl, leží paradoxně v nejtěžším období jeho života, v nemocnici, kde mu v jednadvaceti diagnostikovali rakovinu.
Nemoc, která změnila měřítko
V roce 2022 se Šínovi zhroutil svět, který do té doby znal. Diagnóza: rakovina varlat. Podle rozhovoru pro iDNES šlo o velmi nebezpečné stadium. Následovala chemoterapie, měsíce mimo fotbal a vyhlídka doživotních kontrol. Baník Ostrava, jeho mateřský klub, tehdy mluvil o velmi vážném onemocnění.
Co je na Šínově vyprávění neobvyklé: nepopisuje nemocnici jako temné období. Na webu FAČR řekl, že si v nemocnici vysnil návrat až do reprezentace. Černé myšlenky prý neměl. Zní to skoro nepravděpodobně, jenže právě tenhle mentální rámec se o čtyři roky později ukázal jako jeho hlavní zbraň proti úplně jinému druhu tlaku.
Alkmaar: 27 zápasů a pocit, že to nestačí
V srpnu 2025 podepsal Šín v AZ Alkmaar smlouvu do roku 2030. Sportovní ředitel Max Huiberts ho při příchodu popsal jako hráče, který dobře čte prostory, rychle se rozhoduje a pracuje oběma nohama. Baník ho pustil po 86 ligových startech s vědomím, že jde o jednoho z nejtalentovanějších hráčů generace.
První měsíce v Eredivisii ale nebyly o naplňování superlativů. Šín narážel na rychlejší tempo, jinou filozofii hry (víc po zemi, víc kombinace, méně hlavičkových soubojů) a na fakt, že v kádru AZ nebyl automatická volba. Na konci roku 2024 si zlomil zánártní kůstku. V létě 2026, kdy měl v přípravě ukázat, že patří do základu, si poškodil vazy v kotníku. Přišel o šanci udělat dojem na trenéra přesně ve chvíli, kdy ji nejvíc potřeboval.
Výsledek prvního roku? Sedmadvacet startů za áčko a tři góly ve třech různých soutěžích. Na papíře solidní čísla pro nováčka v adaptaci. V Šínově hlavě ale něco jiného. „Byl jsem několikrát hodně naštvaný,“ přiznal v Dříteči. „Chodil jsem domů a byl nepříjemný.“
Psycholog, který změnil optiku
Šín otevřeně říká, že využívá sportovního psychologa. A že mu „hodně pomohl“. Konkrétní metody nepopisuje, ale efekt ano: naučil se filtrovat věci, které nemůže ovlivnit (trenérovy preference, formu spoluhráčů, zranění) a soustředit se výhradně na to, co je v jeho moci. Vlastní práci, reakce, přístup.
Kdo spolupráci inicioval, není veřejně známo. Podstatné je něco jiného: Šín o tom mluví bez ostychu, bez potřeby to maskovat za „mentální koučink“ nebo „práci na sobě“. V českém fotbalovém prostředí, kde se psychologická pomoc stále občas vnímá jako přiznání slabosti, je to samo o sobě pozoruhodné.
A pak je tu ta druhá vrstva. Když se ho ptají, co ho drží, vrací se k nemoci. Ne jako k traumatu, ale jako k filtru. Zdraví je nejdůležitější, opakuje. Fotbalová frustrace je reálná, bolí, ale v měřítku, které si nastavil v nemocnici, není existenční. Tahle perspektiva vysvětluje, proč nepanikařil, když minutáž v AZ nerostla tak rychle, jak doufal.
Den Haag: test, na kterém záleží
Poslední srpnový den roku 2026 oznámilo ADO Den Haag hostování Šína z AZ do konce sezony. Důvod byl prostý: víc minut. V Haagu debutoval 12. září, do konce měsíce odehrál dva zápasy, z toho jeden v základní sestavě.
Proč zrovna ADO? Šín jmenuje tři věci: očekávanou minutáž, možnost zůstat v Eredivisii a styl fotbalu, který ho lákal. Byly i jiné nabídky, ale odmítl je konkretizovat. Jeho cíl zní jednoduše: odehrát celou sezonu a vrátit se na přípravu AZ jako jiný hráč.
V kontextu cest jiných českých talentů do zahraničí je Šínova trajektorie spíš řízený mezikrok než skok do neznáma. Adam Hložek šel v devatenácti rovnou do Bayeru Leverkusen na pětiletou smlouvu. Jiní, třeba Daniel Samek, po raném odchodu z Česka skončili v mládežnických strukturách. Šín je po roce v seniorském fotbale Eredivisie a hledá cestu k pravidelné minutáži v rámci téže ligy. Není to propadák. Ale ještě to není průlom.
Kapitán, který má co dokazovat
Na sraz do Dříteče přijel Šín jako kapitán jednadvacítky. V probíhající kvalifikaci na ME 2027 má podle UEFA šest zápasů, 385 minut, gól a asistenci. Česko bylo ke konci září druhé ve skupině B, čtyři body za Portugalskem, bod před Bulharskem, se dvěma zápasy do konce. Šín v tomhle týmu není rotační hráč. Je opora.
A právě tady se láme klíčová otázka jeho kariéry. Psychická odolnost, kterou si vybudoval přes rakovinu, chemoterapii a rok frustrace v Alkmaaru, je nesporná. Ale odolnost sama o sobě nestačí. V Den Haagu musí z ní udělat něco hmatatelného: pravidelné starty, góly, asistence, viditelný herní růst. Hostování v ADO není odměna za to, co přežil. Je to první skutečný test, jestli z těžkého roku vznikne posun.
Smlouva s AZ běží do roku 2030. Šín má čas. Ale v Haagu ho měří každý víkend.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 9642
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 8601
