Šéf Slavie Tvrdík v problémech. Postavili se mu fanoušci z celého Česka

„Tvrdíku, skenuj své svědomí, ne naše obličeje!“ Tohle heslo rozbalily kotle klubů, které se jinak nesnášejí. Baník, Teplice, Karviná, Slovácko, Dukla, Sigma, Zbrojovka, fanouškovské skupiny, které se běžně překřikují, se v jednom okamžiku shodly na společném nepříteli. Nejde přitom o reakci na jedno derby. Jde o to, co Tvrdík řekl po něm, a kam tím otevřel dveře.

Sedm dní, které změnily debatu

Časová osa začíná 9. května 2026, kdy pražské derby mezi Slavií a Spartou skončilo vpádem fanoušků na hřiště. Slavia za to dostala tvrdé sankce: rekordní pokutu, kontumační prohru a zápasy bez diváků. O dva dny nato, 11. května, usedl Tvrdík do studia pořadu Tiki-Taka a veřejně otevřel téma biometrické identifikace fanoušků. Podle jeho slov má klub systém rozpoznávání obličejů už nainstalovaný, ale nesmí ho zapnout.

O další dva dny později, 13. května, jednal ministr sportu Boris Šťastný s předsedou Úřadu pro ochranu osobních údajů. Na stůl přišel registr problémových fanoušků, vstupenky na jméno pro rizikové sektory i legislativní změna, kterou chce ministerstvo stihnout do konce roku 2026. A v pátek 16. května přišla odpověď zdola, koordinovaný protest na stadionech první i druhé ligy.

Rumun jel 141 km/h na sedmdesátce a přišel o motorku. Rakouská policie uplatnila přísný zákon

AutoŽivě.cz

4 h

Za jediný týden se tak bezpečnostní problém jednoho klubu přelil do celostátní debaty o soukromí, zákonech a limitech technologií na stadionech.

Proč se spojily i znepřátelené kotle

Fanouškovská scéna nečetla Tvrdíkovy výroky jako interní záležitost Slavie. Čtla je jako pokus normalizovat plošné skenování obličejů na českých stadionech obecně. Pokud by Eden dostal zákonné povolení, precedent by platil pro všechny arény v zemi.

Právě proto se do protestu zapojily skupiny, které nemají se Slavií nic společného, a některé k ní chovají otevřené nepřátelství. Spojil je princip, ne klubová příslušnost. Podle nás je to moment, který Tvrdík podcennil: neotevřel si spor jen se slávistickým kotlem, ale s celou fanouškovskou představou o tom, kde končí bezpečnost a začíná plošný dohled.

Co zákon dovoluje a co ne

Situace je přitom právně poměrně jasná, a je taková už roky. Úřad pro ochranu osobních údajů drží stejnou linii od roku 2019: rozpoznávání obličejů na stadionech je zpracování biometrických údajů a bez výslovného zákonného zmocnění pro něj neexistuje dostatečný právní základ. Místopředseda ÚOOÚ Josef Mička to 13. května zopakoval pro Radiožurnál: kdyby Slavia systém bez zákona zapnula, hrozí jí pokuta i zákaz takové zpracování používat. Po jednání s Tvrdíkem Mička dodal, že si vyjasnili, že klub „nic takového neplánuje“.

Co kluby dělat mohou:

• Provozovat standardní kamerový dohled a zpětně pracovat se záznamem při identifikaci pachatelů.
• Vyžadovat prokázání oprávnění ke vstupu a zpracovávat číslo dokladu totožnosti podle návštěvního řádu.
• Rušit permanentky, ukládat zákazy vstupu a sdílet data s FAČR, LFA i dalšími kluby.

Co dnes udělat nesmějí: automaticky skenovat obličeje při vstupu a porovnávat je s databází nežádoucích osob. K tomu by musel vzniknout nový zákon, který popíše veřejný zájem, okruh osob, záruky, kontrolní mechanismy, délku uchovávání dat i opravné prostředky pro fanoušky. A takový zákon by musel obstát i vůči evropským pravidlům ochrany údajů.

Politická rovina: registr, vstupenky, legislativa

Ministr Šťastný po jednání s ÚOOÚ nastínil tři směry. Prvním je registr problémových fanoušků vedený pod Národní sportovní agenturou, do kterého by kluby anonymně hlásily osoby se zákazem vstupu. Druhým jsou vstupenky na jméno alespoň pro rizikové sektory. Třetím je legislativní úprava, která by za přesně definovaných podmínek mohla biometrickou identifikaci na stadionech umožnit.

Žádný z těchto bodů zatím nemá podobu hotového návrhu. Šťastný mluví o poslanecké iniciativě do konce roku 2026. Koordinovaný protest fanoušků sám o sobě zákon nezastaví, ale může zvýšit politické náklady na jeho prosazení. Poslanci budou vědět, že nejde o technickou novelu, ale o téma, které dokáže sjednotit jinak roztříštěnou fanouškovskou základnu napříč celým Českem.

Tvrdík chtěl po derby ukázat, že Slavia „něco dělá“. Místo toho se stal tváří debaty, ve které stojí proti sobě bezpečnost stadionů a právo na soukromí, a ve které má protivníky na tribunách od Ostravy až po Brno.