Alkohol, hazard, rvačky a podmínka. Řezníček přiznal, co všechno přežil na začátku kariéry v Příbrami

Když Řezníček v říjnu 2024 vstoupil do Klubu ligových kanonýrů, novináři čekali oslavný rozhovor. Dostali zpověď. V podcastu Livesport Daily popsal svět, ve kterém vyrostl jako fotbalista: příbramské hospody, výherní automaty, diskotéky a alkohol, který byl v kabině normou „už od dorostu“. O dva roky později, po definitivním konci profesionální kariéry v září 2026, se k tématu vrátil znovu. Ne proto, že by chtěl šokovat. Spíš proto, že teprve s odstupem viděl celý oblouk, od mladíka, který po výplatě prohrával na automatech, po střelce, který přestal pít a zhubl pět kilo, aby si prodloužil kariéru o další stovky minut na hřišti.

Příbram, jak ji znal dorost

Řezníčkův ligový debut za FK Příbram se datuje k 11. březnu 2007. Bylo mu devatenáct. Na jaře toho roku nastupoval pod trenérem Jiřím Kotrbou v mužstvu, kde seděli i zkušení hráči jako Rudolf Otepka. Jenže příbramský fotbal té doby nebyl jen o tréninku a zápasech.

Sám Řezníček to popisuje bez příkras: po tréninku se šlo „na kafe, na pivo, do baru, všude automaty“. Chytil se stylu starších spoluhráčů. Diskotéky, noční život, pivo jako samozřejmost. V bilančním rozhovoru pro iDNES z roku 2026 doplnil, že tehdejší fotbalová kultura alkohol tolerovala i ze strany některých trenérů, ne výlučně v Příbrami, ale v části českého fotbalového prostředí obecně. Vladimír Rajnoch, jeho pozdější spoluhráč z Mladé Boleslavi, obdobně vzpomíná na „trochu divočejší sestavu“ a na trenéra Uhrina, který hráče mimo hřiště příliš nehlídal.

Kauza kolem Vémoly: Policie má šestého obviněného

MMAmag.cz

2 h

Hazard Řezníček zlehčuje. Odmítá nálepku závislého gamblera, říká, že si po výplatě zahrál a že „to nebylo tak hrozné“. Jenže právě ta normalizace, pivo od dorostu, automaty jako rutina, vytvářela prostředí, ve kterém se hranice posouvaly snadno a tiše.

Prvomájová noc a podmíněný trest

Jeden konkrétní večer proměnil neurčité „průšvihy“ v soudní spis. V noci z 1. na 2. května 2008 se Řezníček dostal do konfliktu na parkovišti před barem v Příbrami. Šlo o banální spor o odvoz do jiného podniku, slovní přestřelku u auta a následnou potyčku s mladíkem ze zadního sedadla. Poškozený skončil s otřesem mozku, zhmožděninami, zlomeninou zápěstí a dolní čelisti.

Důležitý detail: v době incidentu už Řezníček nebyl hráčem Příbrami. Hrál za Mladou Boleslav. Do rodného města se jen vrátil na noc ven.

V říjnu 2009 padl rozsudek:

• Trest: dva roky podmíněně se zkušební dobou tří let
• Kvalifikace: ublížení na zdraví a výtržnictví
• Povinnosti: psychologické poradenství, náhrada škody poškozenému a pojišťovně ve výši zhruba 41 tisíc korun

Nepodmíněné vězení nehrozilo, ale při jakémkoli dalším excesu během tříleté zkušební doby mohl přijít výkon trestu. Kariéru mu rozsudek formálně nezakázal. Reputačně ji ale poznamenal na roky dopředu.

Doktor Jekyll a pan Hyde

Tady je jádro Řezníčkova paradoxu, a je silnější než jakákoli bulvární zkratka. Na hřišti byl pravým opakem své noční pověsti. Antonín Barák starší, který ho vedl v mládežnických kategoriích, pro Seznam Zprávy popsal hráče, který „nic neošidil, byl pečlivý, poslušný, odolný a dával góly v každé věkové kategorii“. Rajnoch dodával, že „všichni věděli, jaký má potenciál“.

Vzorný tréninkový typ ve dne. Sebedestruktivní režim po zápase. Dva lidé v jednom těle, a dlouho to stačilo. Talent kompenzoval noční excesy, góly překrývaly průšvihy. Jenže tahle rovnováha má vždy expiraci.

Ta přišla v Českých Budějovicích. V březnu 2013 byl Řezníček přistižen podnapilý, dostal tvrdý klubový postih a Dynamo se s ním předčasně rozešlo. Sám to později označil za absolutní dno: „Tam už to bylo přes čáru.“

Návrat domů a trojice, která ho zastavila

Léto 2013. Řezníček se vrací do Příbrami, tentokrát pod trenérem Jaroslavem Starkou. A tentokrát s jiným nastavením. Ne proto, že by ho někdo zachránil jedním rozhovorem nebo jedním gestem. Proměna přišla jako souběh tří věcí, které sám opakovaně jmenuje: „Už toho bylo dost. Manželka. Dítě.“

Svatba s Michaelou a narození potomka přerovnaly priority. V rozhovoru pro iDNES z roku 2017 to popsal bez patosu, prostě přišel bod, kdy noční život přestal dávat smysl. V roce 2022 už pro iSport mluvil o konkrétních číslech: úplně přestal pít, zhubl asi pět kilo, místo alkoholu si dával nealkoholické pivo. A výsledky se dostavily. V sezoně 2022/23 vedl iSport index, střílel góly za Zbrojovku Brno a směřoval ke stovce, která přišla na podzim 2024.

FK Příbram ho dnes rámě jako jediného odchovance klubu v Klubu ligových kanonýrů. Žádná zmínka o hernách, žádná zmínka o podmínce. Klubová paměť je sportovní, a v tom je svým způsobem i spravedlivá.

Co zůstává po stovce gólů

Řezníček sám připouští, že mohl mít lepší kariéru. Stabilnější angažmá, možná zahraniční štaci. Ale nepopisuje minulost jako stigma. „To asi tak mělo být,“ řekl po stém gólu. „Fotbalu jsem si začal víc vážit. A on mi to vrátil.“

Podle nás je nejsilnější poučení z jeho příběhu právě v tom, že neexistoval jeden spásný moment. Žádný hollywoodský zlom, žádný moudrý mentor, který ho zastavil na kraji propasti. Byla to pomalá kumulace: profesní dno v Budějovicích, návrat do známého prostředí, žena, dítě a postupné zjištění, že talent bez disciplíny je jen odložená katastrofa. Řezníček ji odložil dost dlouho na to, aby nakonec přišla proměna místo konce.