Řez ve fotbalovém nároďáku. Koubek se zbavil hráčů, kteří myslí pouze na sebe

Když Miroslav Koubek 17. března 2026 předstoupil před novináře se seznamem pětadvaceti jmen pro barážový dvojzápas s Irskem, chyběla na něm dvě jména, která tam většina čekala. A jedno, které na seznamu zůstalo, přišlo o kapitánskou pásku. Nebyla to masová čistka. Byl to chirurgický zásah do tří citlivých míst, který měl kabině ukázat, kdo v ní určuje tón. Koubek nepotřeboval deset obětí. Stačily tři signály.

Čvančara: „Reprezentace pro něj není priorita“

Případ Tomáše Čvančary začal v Glasgow, v oficiálním podcastu Celtiku. Útočník tam prohodil větu, z níž Koubek na tiskové konferenci vyčetl jasný vzkaz: národní tým není hráčovou prioritou. „Hráč, pro nějž reprezentace není prioritou, nemůže být v nominaci,“ řekl trenér novinářům. Reakce přišla rychle, agent David Nehoda označil zdůvodnění za „zcela zavádějící a vytržené z kontextu“. Koubek se ale nehnul. Čvančara nechyběl ani v širší nominaci na MS 2026 zveřejněné 21. května, ani ve finální o deset dní později.

U Václava Černého trenér volil měkčí slova, ale výsledek byl stejný. Mluvil o mentalitě, typologii, o tom, že březnový dvojzápas s Irskem a případně Dánskem vyžaduje „válečníky“. Černý se do kádru nevešel, a stejně jako Čvančara se nevrátil ani před šampionátem.

Golfová bohyně Kordová má vyděláno. Slzy štěstí a 50 milionů v kapse

SportyŽivě.cz

3 h

Souček bez pásky, ale ne bez dresu

Třetí rovina řezu byla jiná. Tomáš Souček zůstal v nominaci, jenže přišel o kapitánskou pásku. Pozadí sahá do podzimu 2025: po utkání s Gibraltarem řešilo vedení reprezentace chování mužstva a Součkovi udělilo sankci. Koubek pak v únoru 2026 naznačil, že změna kapitána „bude na delší dobu“, a v březnu ji potvrdil. Detaily interních debat ven neprosákly, veřejně zazněly jen obecné formulace o „navnímané situaci“ a hledání přirozeného lídra.

Rozdíl oproti Čvančarovi a Černému je podstatný. Souček nebyl vyřazen, byl přeřazen v hierarchii. Koubek tím oddělil sportovní kvalitu od symbolické role a dal kabině najevo, že páska není doživotní nárok.

Precedent existoval, Koubek ho posunul dál

Český fotbal podobný krok zažil už v listopadu 2023, kdy Jaroslav Šilhavý vyřadil ze srazu Jakuba Brabce, Jana Kuchtu a Vladimíra Coufala za porušení interních pravidel. Tehdejší zásah byl rozsahem větší, tři hráči pryč naráz, všichni ze stejného důvodu. Koubkův březnový řez je menší počtem, ale širší záběrem: nesáhl jen na disciplínu, ale i na motivaci a na vedení kabiny.

Podstatné je, že kostra týmu zůstala pohromadě. Do nominace se vrátil Vladimír Darida po téměř pěti letech, přibyli Denis Višinský, Pavel Bucha nebo Ladislav Krejčí. Většina hráčů, kteří v březnu nastoupili proti Irsku a Dánsku, pak figuruje i ve finální nominaci na MS 2026.

Rámec, který přežil i úspěch

Nejsilnějším argumentem pro Koubkův přístup je to, že ho nepustil ani po postupu. Trenéři často po výsledkovém úspěchu zjemní, vrátí vyřazené, otevřou dveře. Koubek ne. Ani Čvančara, ani Černý se do širší květnové nominace nedostali. Hodnotová osa, tedy že reprezentace musí být pro hráče priorita, ne povinnost, zůstala beze změny.

Zajímavý kontrapunkt nabídla širší nominace na MS: Koubek povolal Davida Douděru a Tomáše Chorého, přestože je Slavia po derby vyřadila z A-týmu. Reprezentační a klubová disciplinární linie zkrátka nemusí být totožná. Co je provinění v jedné kabině, nemusí být provinění v druhé.

Generálka proti Guatemale 5. června, pak skupinové zápasy s Jižní Koreou, Jihoafrickou republikou a Mexikem. Tam se ukáže, jestli tým postavený na prioritě kolektivu obstojí i proti soupeřům, které nelze převálčit jen odhodláním. Koubek svou sázku položil. Teď ji musí vyhrát.