Sparta v sedmi ligových kolech čtyřikrát prohrála, v tabulce je desátá a z hostujícího sektoru v Hradci znělo „Priske ven!“.
Nedělní večer na malšovickém stadionu měl být pro Spartu rutinou. Místo toho už po 25 minutách prohrávala 0:2 po gólech Daridy a van Burena, a přestože Karabec v závěru snížil, výsledek 1:2 znamenal čtvrtou porážku v sedmi ligových zápasech. Brian Priske pak na pozápasové tiskové konferenci řekl něco, co u trenéra dvojnásobného mistra uslyšíte zřídka: že jeho týmu chybí vzájemné herní vazby a že „buduje nový stroj“. Zároveň ale dodal, že to nemá znít jako výmluva, protože Sparta musí vyhrávat vždycky.
Čísla, která mluví jasně
Devět bodů, skóre 13:12, desáté místo. Na vedoucí Slavii, která má pouhých pět inkasovaných branek, ztrácí Sparta po sedmi kolech osm bodů. Liberec je druhý se šestnácti. Tohle nejsou čísla běžného výkyvu formy, je to nejslabší vstup do sezony, jaký Priske na Letné zažil.
Pro srovnání: v jeho první sparťanské sezoně 2022/23 sice přišla úvodní domácí prohra s Libercem 1:2, ale po sedmi kolech měl tým 16 bodů. Loni to bylo ještě lepší, po první třetině základní části Sparta vedla ligu s 26 body a klub sám to hodnotil jako výjimečný start. Současný stav je tedy historicky nejhorší pod dánským koučem.
Míč ano, góly ne
Paradox posledních dvou porážek je v tom, že Sparta vypadá na hřišti jako dominantní tým, a přesto prohrává. V derby se Slavií (0:3) držela míč ze 71 %, v Hradci ze 70 %. Střely na bránu? V obou zápasech vyrovnané. Očekávané góly v Hradci dokonce mírně ve prospěch Sparty: 1,18 ku 1,14.
Jenže čísla o držení míče neříkají nic o tom, co s ním děláte. A právě tady Priske pojmenoval jádro problému: tým nedokáže dobývat organizovanou obranu, chybí mu ofenzivní kvalita v situacích jeden na jednoho a noví hráči ještě nemají zažité automatismy. Nejde o vztahy v kabině ani o rozpad morálky. Jde o to, že kreativní hráči se nedostávají do prostoru, protože spoluhráči kolem nich ještě nečtou stejnou hru.
Přestavba v nejhorší možný čas
Klíč k pochopení současné krize leží v létě. Sparta vědomě přebudovala kádr, a udělala to pozdě. Ki-Jana Hoever, posila na pravou stranu, byl oficiálně představen jen pár dní před Hradcem a rovnou naskočil do základní sestavy. Matěj Jurásek přišel jako profil pro případ odchodu Lukáše Haraslína, sportovní ředitel Tomáš Rosický to v klubovém oznámení řekl výslovně.
Sparta tedy nešla po náhodných jménech. Šla po konkrétních profilech, které chtěla, i za cenu, že je bude integrovat za pochodu. Adaptace na nasazení může být okamžitá. Adaptace na automatismy ne. A právě ten mezičas teď Spartu stojí body.
Hoří židle, ale kdo drží sirky?
Priske po Hradci neuhýbal. Na otázku o své pozici odpověděl, že když trenér Sparty prohraje čtyři zápasy, otázky jsou normální. Připustil, že klub může dojít k závěru, že práci zvládne někdo lépe. To je neobvykle otevřená řeč; ne rezignace, ale vědomí reality.
Rozhodování o trenérské pozici prochází přes sportovního ředitele Rosického, CEO Tomáše Křivdu a představenstvo v čele s Danielem Křetínským. Žádný z nich po Hradci veřejně nevystoupil, ani s podporou, ani s kritikou. Mlčení vedení není totéž co potvrzená důvěra. Ale není to ani potvrzené jednání o náhradě.
Fanoušci tak jasně opatrní nejsou. Skandování „Priske ven!“ z hostujícího sektoru bylo slyšitelné a trenér ho veřejně respektoval. Veřejně patrný rozkol v kabině ale dohledatelný není; z dostupných výroků je vidět spíš sdílená frustrace než vzpoura proti kouči.
Co musí přijít příště
Další ligový zápas hraje Sparta v sobotu 12. září doma proti Jablonci od 18:00. Nejde jen o tři body. Jde o signál hráčům, fanouškům i vedení, že tým na tlak dokáže reagovat výsledkem, ne jen statistikami o držení míče. Osmibodová ztráta po sedmi kolech ještě není matematická konečná, ale vyžaduje okamžitou sérii výher. Priske říká, že má „klíč do správného zámku“. Sobota ukáže, jestli ho stihne otočit včas.
