Union Saint-Gilloise rozstřílel Viktorii v Doosan Areně 3:0 a podle průběhu to mohlo být ještě horší. Plzeň zachránil od katastrofy jen Florian Wiegele.
Čtvrteční večer 17. září 2026 měl být oslavou. Plzeň vstupovala do ligové fáze Evropské ligy 2026/27 před vlastními fanoušky, tři týdny po nezapomenutelném obratu 5:1 proti Crveně zvezdě v play-off. Místo toho se Doosan Arena proměnila v jeviště belgické dominance. Union Saint-Gilloise si s domácím týmem dělal, co chtěl: 13 střel na bránu, tři góly, šest dalších pokusů mimo. Wiegele vytáhl deset zákroků, čímž se po prvním kole vyšvihl na absolutní špici statistik celé soutěže. Zbytek mužstva mu ale nedal jedinou šanci na důstojný výsledek.
Tři góly, které padly stejným způsobem
Už ve 12. minutě musel Wiegele poprvé hasit. O minutu později znovu. Belgický celek kombinoval rychle, přímočaře a s chirurgickou přesností za plzeňskou obrannou linií. V 18. minutě Mofokeng pronikl za obranu a otevřel skóre. Plzeň nestíhala vracet se, nedostupovala, nechávala volné prostory mezi stopery a krajními beky.
Před koncem prvního poločasu přišla druhá rána. Ve 43. minutě Biondič využil další nezachycený náběh, a do šaten se šlo za stavu 0:2. Třetí gól v 59. minutě přidal Kričfaluši po rohovém kopu, tedy ze situace, kterou měl organizovaný tým zvládnout bránit i ve spánku. Tři inkasované branky, tři různé typy selhání, jeden společný jmenovatel: obrana, která přestala existovat jako celek.
„Porážka mohla být vyšší“
Radoslav Kováč na pozápasové tiskové konferenci nevolil diplomatická slova. „Byli ve všech aspektech hry lepší,“ shrnul trenér Viktorie a přiznal, že výsledek 0:3 byl vzhledem k průběhu ještě milosrdný. Mluvil o laciných gólech, pozdním dostupování, slabém odcouvání a celkově nižší intenzitě než u soupeře. Konkrétně pojmenoval problém u prvního gólu, kde obrana špatně odcouvala, a naznačil, že pro další zápasy bude vybírat hráče schopné unést vyšší běžeckou zátěž a sprinty.
Mezi dílčími pozitivy kromě Wiegeleho zmínil ještě Gabriela a Červa, kteří vstoupili do hry jako střídající. To je ale na evropský zápas doma zoufale málo.
Vzorec, ne výjimka
Lákavé by bylo odbýt porážku s Unionem jako ojedinělý výpadek. Jenže data říkají něco jiného. Čtyři dny před belgickým debaklem Plzeň prohrála doma v lize s Olomoucí 2:3, a sám Kováč tehdy na klubovém webu pojmenoval problém slovy „Jsme vzadu hrozně křehcí.“ V evropském play-off 20. srpna padla Viktoria v Bělehradě rovněž 0:3. Tři zápasy, třikrát tři inkasované góly.
Mezi tím ovšem stojí onen neuvěřitelný domácí obrat proti Crveně zvezdě, z 0:3 na 5:1 po prodloužení. Plzeň umí extrémní vzepětí. Umí ale taky extrémní propad. A právě tahle nestabilita je nebezpečnější než jednorázový kolaps, protože ji nelze předvídat ani řídit.
Co to znamená pro postup
Ligová fáze Evropské ligy čítá osm zápasů. Plzeň po prvním stojí na nule s aktivním skóre 0:3. Ztráta domácího utkání bolí dvojnásob, protože právě domácí zápasy (Levski Sofia, Benfica, Jagiellonia Białystok) měly být bodovým základem. Nyní se z říjnového výjezdu do Ferencvárosu stává první opravný termín.
Union přitom nebyl žádný náhodný protivník. Belgický klub získal v roce 2025 po devadesáti letech dvanáctý mistrovský titul, v sezoně 2022/23 došel v Evropské lize do čtvrtfinále a v posledních třech ročnících pravidelně hrál evropské vyřazovací fáze. Plzeň nenarazila na přeceněného soupeře, narazila na tým, jehož intenzitu a presink jednoduše nedokázala absorbovat.
Jedna porážka postup nepohřbí. Ale pokud Kováč nenajde způsob, jak stabilizovat obranu a dostat do základní sestavy hráče schopné vydržet evropské tempo celých devadesát minut, prostor pro nápravu se bude zápas od zápasu zmenšovat. Wiegele nemůže chytat deset střel každý čtvrtek.
