Odborníci nemají s českým týmem slitování. Koubek na MS namíchal kombinaci krásy a ošklivosti

Miroslav Koubek postavil proti Koreji tým, který v jednom poločase dokázal vypadat jako organizovaný stroj a v druhém jako mužstvo, jemuž někdo vytáhl zástrčku. Gól Ladislava Krejčího v 59. minutě na chvíli probudil celý národ. Jenže během následujících jednadvaceti minut Korejci dvakrát udeřili a český sen o úspěšném vstupu do šampionátu se rozplynul. Analytici z Opta Analyst, domácí experti i zahraniční taktické přehledy se shodují na jednom: Koubkův tým umí být nebezpečný, dokud nemusí sám tvořit.

Sestava plná překvapení, a záměrně

Když den před zápasem unikla základní jedenáctka, zamračilo se nejednomu komentátorovi. Kovář v bráně, trojice Chaloupek–Hranáč–Krejčí vzadu, Coufal a Zelený na krajích, Souček se Sojkou uprostřed, před nimi Šulc, Schick a Provod. Hlavně dvě jména budila otazníky: Alexandr Sojka, který nikdy předtím nenastoupil v soutěžním zápase za reprezentaci, a Jaroslav Zelený na levém wingbeku.

Koubek na pozápasové tiskovce oba obhájil. Sojku pochválil za formu v přípravě, Zeleného za disciplínu. Zahraniční přehledy na Goal.com přitom český model popsaly jako pragmatické 3-4-1-2 postavené na hlubokém bloku, fyzičnosti a standardních situacích. Žádná improvizace, systém.

Partnerce povolil milence, sám byl nevěrný. Menzel nechtěl děti, pak mu v sedmdesáti zavolal dospělý syn, o kterém neměl tušení

VIPživot.cz

Právě teď

Kde se zrodila krása

Funkční stránka Koubkova plánu se ukázala v několika momentech. Krejčího gól přišel po dlouhém autu, přesně ten typ akce, na kterém český tým stavěl celou kvalifikaci. Opta spočítala, že v kvalifikačním cyklu Česko vstřelilo 11 branek ze standardek, tedy rovnou polovinu všech gólů. Kovář před tím chytil dva důležité zákroky. Sojka ve středu pole překvapivě fungoval, sbíral druhé míče a pomáhal udržovat kompaktnost.

Krátce po Krejčího trefě navíc Souček dostal míč do sítě podruhé, sudí ale gól neuznal. Český blok v tu chvíli vypadal pevně. Disciplína, důraz, standardky. Tohle byla ta „krása“, ne estetická, ale funkční.

Kde začala ošklivost

Pak přišlo těch jednadvacet minut. Korejci zvýšili pressing, začali dostupovat Schicka i Šulce a česká ofenziva se scvrkla na nakopávané míče bez adresáta. Radiožurnál Sport po zápase shrnul problém stručně: chabá ofenziva není novinka, je to dlouhodobý deficit. Koubek sám přiznal, že tým musí být „účinnější do ofenzivy“.

Čísla mluví jasně:

• Kreativita v posledních 30 metrech – minimum přihrávek do nebezpečného prostoru po vedení 1:0.
• Kontrola zápasu – po vstřelení gólu tým nedokázal udržet tempo ani držení míče.
• Dva inkasované góly – oba ze situací, které měl organizovaný blok zvládnout. Zelený sám přiznal, že u druhého gólu byl „namočený“.

Zahraniční analytici akcentují styl: pragmatismus, fyzičnost, druhé míče. Domácí kritika jde hlouběji a bolestivěji: chybějící přechod do útoku, málo odvahy, ofenzivní trojice Šulc–Schick–Provod bez reálného vlivu na hru.

Co říkají experti a co z toho plyne

Pavel Horváth ještě den před zápasem na Radiožurnálu říkal, že Česko nemusí být úplný outsider. Po zápase s Koreou ta slova zní jako z jiné epochy. Opta řadí Koubkův tým mezi outsidery skupiny A, ale zároveň označuje celou skupinu za vyrovnanou. Asistent Jan Rezek den po porážce mluvil o „obrovském bojovném duchu“ a trvající víře v postup.

Formát turnaje dává naději: postupují dva nejlepší týmy ze skupiny plus osm nejlepších celků ze třetích míst. Česko má 18. června v Atlantě zápas s Jihoafrickou republikou, který Zelený označil za „bezpodmínečně zvládnutelný“. Pokud Koubek dokáže zachovat to, co fungovalo (blok, standardky, Sojkovu energii), a přidat to, co chybělo (odvahu s míčem, kreativní řešení v útočné třetině, schopnost udržet vedení), šance pořád žije.

Jenže přesně v tom spočívá Koubkův hlavní problém. Jeho tým umí být nebezpečný do chvíle, než musí sám tvořit a unést odpovědnost za výsledek. V Guadalajaře to stačilo na jednadvacet minut vedení. V Atlantě to bude muset stačit na víc.