Nikdo mě nikdy neoslovil, říká Berger. Bývalá opora reprezentace kritizuje výchovu mladých českých fotbalistů

V červnu 1996 postavil Patrik Berger míč na penaltovou značku ve Wembley, proměnil a poslal Česko ve finále mistrovství Evropy do vedení proti Německu. O třicet let později odešla česká reprezentace ze stejného stadionu s porážkou 0:3 a bez jediné střely na bránu. Berger to sledoval z pozice, kterou si sám zvolil: mimo svaz, mimo lavičku, ale ne mimo fotbal. V podcastu Livesport Daily dostal otázku, jestli ho někdo z českého fotbalu oslovil s nabídkou podobnou té, jakou dostali Pavel Nedvěd, Vladimír Šmicer nebo Karel Poborský. Odpověď byla krátká: nikdo ho nikdy s ničím neoslovil. Za touto větou ale nestojí uražené čekání na funkci. Berger má o změnách v českém fotbale jasnou představu a stojí si i za podmínkami, za kterých by do něj vstoupil.

Volné ruce, nebo nic

Berger nejmenuje žádnou instituci ani konkrétního funkcionáře. Z kontextu rozhovoru je zřejmé, že mluví o prostředí reprezentace a svazu, tedy o rolích, které dnes zastává Nedvěd a dříve je zastávali jeho spoluhráči ze stříbrného Eura. Sám přiznává, že ho dlouho ani nenapadlo, že by se do něčeho takového pustil. Kdyby však nabídka přišla a dávala smysl, zajímala by ho.

Podmínku má jen jednu, zato nesmlouvavou. Chtěl by předem vysvětlit, co by se podle něj mělo změnit, a pak to dělat po svém. Nikdo by mu neměl diktovat, co má dělat ani co je vhodné říkat. Pokud by mu po dvou týdnech někdo vzkázal, že „to takhle nejde“, odešel by.

Nikdo mě nikdy neoslovil, říká Berger. Bývalá opora reprezentace kritizuje výchovu mladých českých fotbalistů

SportyŽivě.cz

Právě teď

Podle nás právě tahle podmínka dává jeho větě o chybějící nabídce váhu. Berger nežádá čestnou funkci pro bývalou hvězdu, žádá mandát. A právě o mandát se v českém fotbale obvykle hraje nejtvrději. To, že ho nikdo neoslovil, tak může vypovídat stejně o něm jako o systému, který o nezávislé hlasy s vlastní agendou příliš nestojí.

Ve čtrnácti presink, místo kliček křik z lavičky

Nejostřeji Berger mluví o mládeži. Podle něj „hrozně zaostáváme“ a v Česku příliš nevidí dril základních dovedností. Čtrnáctiletí kluci se učí výstavbu hry, presink a okamžité napadání po ztrátě míče. Berger by v tomto věku chtěl mnohem víc radosti ze hry a opakování základů:

• první dotyk a zpracování míče,
• souboje jeden na jednoho,
• střelbu.

Vadí mu i atmosféra kolem zápasů. Popisuje situace, kdy dítě zkusí obejít soupeře, nepovede se mu to a z lavičky ho někdo seřve. Jako protipříklad uvádí Lamineho Yamala z Barcelony, který zkouší kličku pořád dokola. Právě z opakovaných pokusů nakonec vznikne gól nebo šance.

Druhým terčem je posedlost fyzickými parametry. V českém prostředí podle Bergera často zní hodnocení typu „talentovaný, ale malý“. Moderní fotbal chce vysoké a silné hráče, kteří odběhají dvanáct kilometrů. Barcelona a PSG ale podle něj hledí hlavně na to, jestli hráč fotbal umí. Jmenuje Xaviho a Iniestu, dnes Pedriho s Gavim, v Paříži Vitinhu a Joãa Nevese. Samí menší záložníci. Berger k tomu přidává argument, který stojí za zamyšlení: menší hráč se musí dřív naučit rychleji přemýšlet a vyhýbat se soubojům, takže si fotbalovou inteligenci vybrušuje dřív než jeho fyzicky zdatnější vrstevníci.

Za konkrétní selhání neviní žádnou osobu ani vedení svazu. Jeho kritika míří na trenérskou praxi a prostředí akademií. Pro rodiče z ní plyne poměrně jednoduché poučení: výsledek jednoho žákovského zápasu je méně důležitý než odvaha zkusit kličku i podruhé a potřetí.

Systém, který má i oceněné části

Bergerův pohled není teorie od stolu. Kvůli agentuře chodí na fotbal tři až čtyři dny v týdnu, mládežnické zápasy nevyjímaje. Pořád jde ale o osobní zkušenost, ne o datovou analýzu, a český systém má i stránky, které do jeho obrazu nezapadají.

Svaz pracuje s propracovanou strukturou. Klubové akademie se dělí do kategorií 1 až 5 podle licenčních kritérií a bodového hodnocení. Vedle nich fungují regionální fotbalové akademie pro ročníky U14 a U15, s nejvýše 25 hráči v každém ročníku. Podle výroční zprávy FAČR se projekt regionálních akademií v celosvětové analýze FIFA umístil na pátém místě. Svaz navíc pořádá semináře pro mládežnické trenéry, kempy a takzvané bio-bandingové zápasy, v nichž se děti dělí podle biologické vyspělosti, nikoli podle data narození.

Poslední bod jde přímo proti tomu, co Berger kritizuje. Bio-banding má chránit právě drobnější a později vyspívající hráče, aby je neválcovali silnější vrstevníci. Podle nás se tu otevírá zajímavý rozpor: na papíře svaz Bergerovy obavy zčásti sdílí, jenže na hřišti, kde se on pohybuje, je to podle něj vidět málo. Mezi koncepcí a trávníkem okresního přeboru žáků vede dlouhá cesta.

Reprezentace pod Deniou: čtyři zápasy, nula bodů

K současné reprezentaci je Berger zdrženlivý. Podle něj zatím není důvod k optimismu, protože pod novým trenérem prohrála všechny zápasy. Skóre odhadl na zhruba jeden vstřelený a dvanáct inkasovaných gólů, sám ale dodal, že přesná čísla nezná.

Skutečnost je o něco mírnější, směr ovšem sedí. Španěla Santiho Denii, prvního zahraničního trenéra v historii české reprezentace, představil svaz 31. července 2026. V Lize národů pak přišly čtyři porážky:

Bilance tedy zní nula bodů a skóre 2:10. Polehčující okolnosti existují. Skupina se Španělskem, Anglií a Chorvatskem patří k nejtěžším, jaké los mohl přinést. Domácí zápas s Anglií se lámal červenou kartou Pavla Šulce už ve 25. minutě. Na Wembley pak Denia kvůli zraněním, trestům a únavě poskládal sestavu se sedmi změnami. Na zápas bez jediné střely na bránu to ale stačí jen zčásti. V listopadu čeká tým odveta se Španělskem a cesta do Chorvatska, takže první body nebude snadné získat.

Agentura se synem a nedůvěra k novinářům

Do fotbalu se Berger vrátil oklikou. Kariéru ukončil v lednu 2010, kdy ho po osmi operacích kolena zradilo tělo. Po zhruba patnácti letech cestování provozuje posledních zhruba osmnáct měsíců se synem hráčskou agenturu. Patrik Berger Football Agency (PBFA) vznikla podle serveru inFotbal v roce 2025. Výkonným ředitelem je otec, každodenní práci táhne syn Patrik Berger mladší. Ten sedm let pracoval jako skaut pro agenta Pavla Pasku a složil agentské zkoušky. Od října 2023 totiž FIFA vyžaduje, aby každý, kdo hráče zastupuje, měl její licenci. Agentura se chce soustředit hlavně na mladé talenty, jedním z prvních klientů se stal sparťanský křídelník Ondřej Penxa.

Bývalého reprezentanta na práci s hráči baví hlavně rozebírání herních situací. Zažil vrcholy, zranění i výkonnostní propady, takže ví, o čem mluví. Kariéru má ostatně působivou: za Česko odehrál v letech 1993 až 2001 celkem 44 zápasů a dal 18 gólů, prošel Slavií a Dortmundem a v Liverpoolu nastoupil ke 196 utkáním se 35 góly. V roce 2001 s ním vyhrál Anglický pohár, Ligový pohár i Pohár UEFA.

Rozhovory přitom nikdy nevyhledával. Novinářům se dlouhodobě vyhýbal a vysvětluje proč. V Anglii šla každá žádost přes klub a tiskového mluvčího. Když hráč nechtěl, klub odmítl a víc se to neřešilo. V Česku měli novináři čísla přímo na hráče. Když Berger nemohl mluvit, vyšel z toho v médiích podle sebe špatně, a když už mluvil, několikrát mu prý jeho slova pozměnili. Důvěru ztratil.

V tom je jistá ironie. Muž, který tak dlouho mlčel, teď mluví nahlas, a to o věcech, které českému fotbalu skutečně vadí. Jestli ho někdo z vedení fotbalu poslouchal až do konce, se ukáže, až mu poprvé někdo zavolá. Podmínky už zná každý, kdo by to chtěl zkusit.