Neviditelný fotbalista roku Šulc. Jedno z největších zklamání českého týmu na MS

Když v březnu převzal cenu v anketě Coca-Cola Fotbalista roku 2025, stál za ním rok, o jakém většina českých záložníků jen sní: patnáct ligových gólů za Plzeň, čtyři trefy v Evropské lize, po zimním přestupu jedenáct branek v Ligue 1 za Lyon. O tři měsíce později, po porážce 0:3 s Mexikem, sedí v šatně týmu, který skončil ve skupině A poslední s jedním bodem a skóre 2:6. A Šulc je jedním z hlavních důvodů, proč se česká ofenziva na turnaji nikdy nerozjela.

Jaro, které mu vzalo rytmus

Klíč k pochopení Šulcova turnajového propadu leží v únoru a dubnu. 22. února odehrál Lyon zápas ve Štrasburku. Šulc z něj odešel s problémem v zadním stehenním svalu, L’Équipe psal o zranění hamstringů, trenér Paulo Fonseca tehdy neznal přesnou závažnost. Původní prognóza zněla patnáct dnů. Realita? Téměř měsíc mimo, návrat až 18. března.

Sotva se rozběhl, přišla v dubnu druhá svalová léze. Další tři týdny bez zápasů. Šulc před mistrovstvím přiznal, že si ještě deset dní individuálně dolaďoval formu v Plzni, mimo lyonský kádr. Říkal, že se cítí dobře, že je vyléčený. Tělo ale na turnaji vyprávělo jiný příběh.

Sovák synovi nikdy neodpustil. Schmitzer po natáčení Marečku srazil autem člověka a jejich vztah navždy skončil

VIPživot.cz

Právě teď

Dva zápasy, dvě pětky

Šulcův turnajový příběh nezačal špatně až proti Mexiku. Problémy se ukázaly mnohem dřív.

Proti Jižní Koreji odehrál 63 minut bez výrazného ofenzivního momentu. Česko vedlo, pak prohrálo 1:2. V utkání s Jihoafrickou republikou šel na hřiště až v průběhu druhého poločasu na posledních zhruba 36 minut. Neproměnil slibnou situaci a hlavně, jeho ruka ve vápně přinesla soupeři penaltu na vyrovnávací 1:1. Sport.cz mu dal pětku. Nejhorší možnou známku.

Pak přišlo Mexiko. Zápas, který trenér Miroslav Koubek předem nazval „novou baráží“ a poslední šancí. Šulc tentokrát začal v základní sestavě, jedna ze tří změn, kterými chtěl kouč oživit tým. Prvních deset minut vypadal jako vítr. Napadal, kombinoval, hledal prostor. A pak se vytratil. Úplně. Jako by mu někdo vypnul proud. Výsledek? Porážka 0:3, konec na turnaji a od Sport.cz opět známka 5.

Kontrast, který bolí

Položme vedle sebe dvě čísla. Jedenáct gólů v Ligue 1 za jednu polovinu sezony, a nula branek na celém mistrovství světa. Patnáct ligových tref za Plzeň v předchozím ročníku, a ani jeden rozdílový moment ve třech skupinových zápasech.

Zatímco Šulc se na hřišti ztrácel, Michal Sadílek proti Mexiku obdržel dvojku za zapojení do kombinace a rozehrávky. Proti JAR byl nejlepším Čechem s jedničkou za gól a průběhový vliv. Sadílek neměl titul Fotbalista roku. Neměl přestup do Ligue 1. Přesto na turnaji odvedl nesrovnatelně víc.

Nejhorší známku 5 proti Mexiku dostal vedle Šulce už jen David Douděra. Čtyřku si odnesli Holeš, Hranáč, Coufal i Hložek. Český útok jako celek selhal, ale od hráče Šulcova statusu se čekal právě ten tah, který ostatní nemají.

Nominace nebyla chyba, ale sázka na strop, který nepřišel

Zpětně je snadné říct, že Šulc na turnaj neměl jet. Jenže v době nominace nešlo o zjevně zraněného hráče. Byl v konečné šestadvacítce, cíleně si sháněl zápasovou zátěž, sám tvrdil, že je fit. Koubkův štáb zjevně věřil, že i ne zcela rozjetý Šulc má vyšší strop než alternativy.

Problém nebyl v tom, že ho trenér vzal. Problém byl v tom, co dva jarní svalové výpadky udělaly s kontinuitou hráče, jehož největší zbraní je právě rytmus, schopnost se opakovaně nabízet, měnit tempo, finišovat. Bez herní návaznosti z toho zbyly jen záblesky. Deset minut proti Mexiku. A pak ticho.

Šulcovi je pětadvacet, hraje za Lyon, titul Fotbalista roku mu nikdo nesebere. Ale mistrovství světa 2026 mu sebralo něco jiného, status ofenzivní jistoty bez otazníků.