Mistra robinzonád proslavily i dlouhé výhozy. Ivo Viktor čaroval v Dukle, vynuloval i Anglii

Viktor jako victory, tedy anglicky vítězství. Touto slovní hříčkou ve svém titulku oslavoval britský deník The Times výkon legendárního českého brankáře Ivo Viktora. Právě jemu se totiž 2. listopadu 1966 podařilo to, co se do té doby zdálo nemožné. Na londýnském svatostánku Wembley totiž doslova vygumoval tehdejší mistry světa z Anglie a vychytal neuvěřitelných třicet pět střel. Nepřekonal ho George Hurts, Bobby ani Jackie Charlton.

„Vítězem zápasu byl ve skutečnosti československý brankář Viktor,“ stojí v článku po bezbrankové remíze po konci přátelského utkání. Mladého brankáře chválil také legendární gólman František Plánička. „Jsem nadšen výkonem Viktora, který zachránil nejméně tři vyložené šance. Chytal ohromně a dokázal, že máme výborné brankáře. Udělal mi velikou radost,“ dodal. Pro jednoho z nejlepších českých brankářů však šlo tehdy o pouhý start bohaté kariéry.

iZdroj fotografie: FAČR

Právě v téže roce se totiž stal pravidelnou jedničkou národního týmu, v jehož dresu zářil a podepsal se pod největší fotbalové úspěchy reprezentace v 70. letech. Celkem pětkrát byl posléze zvolen československým fotbalistou roku. Zahrál si na světovém šampionátu 1970 v Mexiku, slavil triumf na evropském šampionátu v roce 1976 v Jugoslávii. Přesto nikdy nezapomněl na krušné počátky, které prožíval i v dresu pražské Dukly.

Šance nepřišla hned

V jejím dresu se ocitl jako jednadvacetiletý po krátkých štacích v Rudé Hvězdě Brno, Spartaku Brno a Prostějově. Ač na Julisku přicházel jako jeden z nejtalentovanějších brankářů, na svou šanci musel dlouho čekat. Ač již tehdy předváděl své pověstné robinsonády a jeho výhozy za polovinu hřiště se stávaly legendárními, nastupoval jen za druholigovou rezervu. V Dukle totiž tehdy chytal někdejší reprezentant Václav Pavlis, který si nečekaně o rok prodloužil kariéru.

iZdroj fotografie: FAČR

Nakonec se však dočkal, netrvalo dlouho a stal se oporou žlutočervených. Tou byl téměř až do konce své aktivní kariéry. V pětatřiceti letech, pouhý rok po triumfu v Jugoslávii, totiž odložil brankářské rukavice a začal se věnovat trénování mládežnických týmů. Krátce byl posléze hlavním koučem A-týmu, dlouhých osm let pak působil jako reprezentační asistent. Přímo z lavičky tak sledoval i úspěšné tažení Česka ke stříbrným medailím na evropském šampionátu 1996.