Mikloško řekl ne chemoterapii a energie věnoval Baníku. Na stadionu trávil i noci, přespával tam s bývalým koučem

Luděk Mikloško stál na konci prosince 2024 před rozhodnutím, které se nedá delegovat. Lékaři mu oznámili, že chemoterapie jeho rakovinu nezastaví, může ji nanejvýš oddálit. Za to by zaplatil zhruba půl roku, kdy by nemohl normálně pracovat, cestovat, potkávat se s kolegy. Šedesátiletý sportovní ředitel Baníku Ostrava řekl ne. A šel do práce.

Tři důvody, které řekl nahlas

Mikloško svou volbu popsal veřejně v rozhovoru pro Radiožurnál Sport na začátku ledna 2025. Nebyl vyhýbavý. Pojmenoval tři věci, které ho vedly k odmítnutí chemoterapie:

• Lékaři mu nepřislíbili vyléčení, jen oddálení postupu nemoci.
• Režim chemoterapie by ho podle jeho slov na měsíce vyřadil z běžného fungování, z práce, z kontaktu s lidmi, z cestování.
• Chtěl žít normálně, dokud to půjde.

„Dokud půjde, budu pracovat pro Baník na maximum,“ řekl tehdy. Nebyla to fráze. Byl to plán.

Krosček do hlavy, hit na Čecha i bitka. Nejvyšší hráč v dějinách NHL dělá rozruch ještě před startem sezony

SportyŽivě.cz

Právě teď

Přesný typ nádoru nikdy veřejně neupřesnil. Doložená je jen osa: první nádor na stehně asi tři roky před oznámením, pak velký nádor ve spodní části pánve, radioterapie, a během dalších měsíců čtyři až pět dalších nádorů v břišní oblasti. Místo chemoterapie zvolil podle dostupných informací takzvanou bioléčbu, jejíž přesné parametry ale nezveřejnil.

Bazaly jako denní rytmus

4. ledna 2025, šest dní po veřejném oznámení diagnózy, stál Mikloško na prvním společném tréninku A-týmu v novém roce. Řešil kádr, přestupy, sportovní provoz. Jako by se nic nezměnilo. A přesně o to mu šlo.

V následujících měsících dál řídil sportovní úsek, jezdil s týmem na soustředění do Turecka, účastnil se jednání o trenérech. Sezona 2025/26 přitom Baníku vůbec nevycházela; klub vystřídal čtyři trenéry a spadl až do baráže o udržení v lize. Mikloško v tom byl až po krk. Ne jako pacient, kterému kolegové nechávají čestnou roli. Jako člověk, který rozhoduje.

S Josefem Dvorníkem, bývalým koučem, spolu po práci zůstávali na stadionu dlouho do noci. Seděli na tribuně, povídali si, podle pozdějších svědectví hlavně o věcech mimo fotbal. Přespali tam. Ráno pokračovali. Kolikrát přesně se to opakovalo, nikdo veřejně nespočítal. Ale obraz je výmluvný: stadion na Bazalech nebyl jen pracoviště, byl to prostor, kde Mikloško chtěl být.

Klub, který ho nechal pracovat

Baník se k jeho situaci zachoval způsobem, který stojí za zmínku. Neposlal ho na nemocenskou, neodstavil ho do poradní role. Nechal ho dělat to, co uměl a co chtěl. V květnu 2026 do sportovního úseku přivedl Michala Kordulu jako manažera a pravou ruku; Mikloško sám v červnu řekl, že mu Kordula „ve spoustě věcí pomáhá a věci pomalu přebírá“. Šlo o postupný, důstojný přechod, ne o náhlý řez.

Když Baník v baráži porazil Táborsko a zachránil se, hráči a trenér Dvorník vyběhli v tričkách s nápisem „Big Ludo“. Nebyla to marketingová akce. Byl to vzkaz člověku, o kterém všichni v kabině věděli, jak na tom je.

Poslední zápas a poslední dny

Na začátku roku 2026 se Mikloškův stav viditelně zhoršil. Na lednovém soustředění v Turecku už byly potíže patrné. Přesto dál jezdil, dál pracoval. Ještě v září dorazil na domácí zápas se Sigmou Olomouc; dovezli ho až ke vstupu do VIP lóže, sám už sotva chodil. Hráči mu výhru věnovali.

O pár dní později, 13. září 2026, hrál Baník doma s Pardubicemi. Mikloško už na stadion nedorazil. Téhož dne zemřel. Bylo mu čtyřiašedesát let.

FC Baník Ostrava vydal oficiální rozloučení, před stadionem na Bazalech vzniklo pietní místo. Kondolence přišly od předsedy FAČR Davida Trundy, z West Hamu, kde Mikloško odchytal přes tři stovky zápasů, i od desítek českých klubů. Rodina prostřednictvím londýnského klubu poděkovala za podporu.

Co po něm zůstává v Baníku

Formální nástupce ve funkci sportovního ředitele zatím oznámen nebyl. Nejblíž provozní kontinuitě má Michal Kordula, kterého si Mikloško sám vybral a zaučoval. Ale nahradit člověka, který v klubu držel nejen sportovní úsek, ale i atmosféru a morální páteř, to je jiná disciplína než obsazení pozice.

Mikloško svou volbu nepodřídil debatě o medicíně. Podřídil ji představě, jak chce dožít: mezi svými, v práci, na stadionu. Ta představa vydržela až do posledního zápasu, na který ještě dorazil.