Reprezentant Mexika vydržel ve Slavii jen tři měsíce. Za hrubé porušení pravidel dostal vyhazov

Mexický záložník Cesáreo Victorino měl být jednou z největších hvězd v sešívaném dresu a očekávání jeho výkonů byla bezpochyby obrovský. A není divu. V létě 2005, kdy mířil do Prahy, měl za sebou tehdy šestadvacetiletý křídelník skvostnou kariéru v rodné zemi. Za Pachucu a posléze Cruz Azul odehrál více než dvě stovky utkání a vybojoval si i místo v dresu národního týmu. Za ten odehrál v průběhu tří let dvanáct zápasů.

Přesto z reprezentace vypadl a věřil, že první zahraniční angažmá mu pomůže k návratu. Nejprve se schylovalo k jeho přesunu do italské Padovy, kde nakonec neprošel testy, a tak zamířil do Slavie. „Máme na něj dobré reference. Věříme, že se prosadí a bude pro nás přínosem v lize i Poháru UEFA,“ komentoval jeho příchod tehdejší manažer A-týmu Lubomír Puček. Hodně si od něj sliboval také kouč Karel Jarolím. „Je to technický fotbalista, středový hráč. Má přehled, umí dát finální přihrávku,“ těšil se na budoucí spolupráci.

iZdroj fotografie: SK Slavia Praha

Sám Victorino doufal, že Eden je vhodnou volbou. „Slavia je mojí první evropskou zkušeností, vybral jsem si jí, protože patří k nejlepším českým klubům, má velké jméno a tradici. Mým cílem je hrát můj nejlepší fotbal, prosadit se, pomoci Slavii k dobrým výsledkům a vybojovat si znovu pozvánku do národního týmu,“ nastínil své plány. Jenže z nich brzo sešlo. Mexičan zasáhl do čtyř ligových utkání, v nichž se prezentoval nadprůměrnými výkony.

Vyhazov po třech měsících

V ligovém derby si však přivodil zranění kolene a trenér Jarolím musel dlouho čekat na jeho rekonvalescenci. Ta měla probíhat v Praze, jenže Victorino z vlastní iniciativy odjel na soukromou kliniku do Španělska. „Rozloučili jsme se s ním kvůli hrubému porušení kontraktu. Své zranění kolene si odjel léčit do Španělska, aniž by o tom kohokoliv informoval,“ zuřil Puček, který s Mexičanem po pouhých třech měsících rozvázal smlouvu.

Victorino se posléze vrátil zpět do Mexika, kde působil v týmech Pumas UNAM, Velacruz, Puebla a Lobos BUAP. Ke své dřívější formě se po dlouhé rekonvalescenci již nevrátil a na reprezentační pozvánku čekal marně. Je tak jisté, že dnes čtyřiačtyřicetiletý středopolař nebude na své jediné zahraniční angažmá vzpomínat šťastně.