Španělsko porazilo ve finále MS 2026 Argentinu 1:0 po prodloužení a den poté proměnilo Madrid v jednu z největších sportovních oslav v dějinách země.
Pondělí 20. července 2026, půl třetí odpoledne madridského času. Na letištní ploše madridského letiště zastavuje Airbus A350 společnosti Iberia, který odstartoval z Newarku krátce po druhé hodině ranní. Ze dveří vystupuje jako první kapitán Rodri s trofejí FIFA nad hlavou. Za ním se řadí tým, který den předtím ve 106. minutě finále zlomil Argentinu gólem Ferrana Torrese a přivezl Španělsku teprve druhý mužský titul mistrů světa. Ten první přišel 11. července 2010 v Johannesburgu. Šestnáct let čekání skončilo.
Král, premiér a dvě hvězdy na dresu
První zastávka vítězů vedla do paláce Zarzuela. Král Felipe VI. přijal výpravu i s rodinami a podle Španělské fotbalové federace (RFEF) gratuloval „z celého srdce“. Mluvil o „odyseji“, „dlouhé cestě“ a „epickém triumfu“ týmu, který označil pro španělský sport za legendární. Při společné fotografii s trofejí předal prezident RFEF králi nový reprezentační dres, červenou se dvěma hvězdami nad znakem. Symbol, který od té chvíle provází každý oficiální materiál svazu.
Ze Zarzuely zamířil autobus do sídla vlády v Moncloe. Teprve po institucionálním protokolu přišlo to, na co čekaly ulice.
Dva miliony v ulicích a noc u Cibeles
Kolem sedmé večer vyjel otevřený autobus s nápisem „Králové světa“ z Moncloy a zamířil přes Princesa, Alberto Aguilera, Sagasta, Génovu a Serrano k Puerta de Alcalá. Cíl: Plaza de Cibeles, ikonická fontána, která v roce 2010 při oslavách prvního titulu ještě nebyla finálním bodem trasy; tehdy slavení končilo u Puente del Rey nad řekou Manzanares.
AP uvádí oficiální odhad 1,8 milionu lidí, RFEF pracuje s číslem blížícím se dvěma milionům a děkuje pod heslem „dva miliony díků“. Pro srovnání: po titulu v roce 2010 mluvil tehdejší vládní odhad o zhruba 500 tisících, byť mediální čísla šla výš. Metodiky se liší, ale vizuální rozdíl je patrný; Reuters popisuje ulice, kam „nebylo kam píchnout špendlík“.
Na pódiu u Cibeles nastupovali hráči po jednom. Borja Iglesias improvizoval jako DJ, trenér Luis de la Fuente promluvil o „26 fantastických lidech a 26 fantastických fotbalistech“. Rodri převzal mikrofon a udělal něco, co definovalo náladu večera: vyvolal jméno Ferrana Torrese, nechal dav skandovat a veřejně ho označil za „hrdinu španělského fotbalu“. Právě Torres, náhradník, který přišel na hřiště v 62. minutě finále a proměnil ho, byl během turnaje terčem kritiky. Po zápase sám přiznal, že byl na šampionátu „hodně kritizovaný“. Odpověď přišla v podobě vítězného gólu.
Hrdina z lavičky a individuální žně
Finále proti Argentině bylo sevřené. Brankář Emiliano Martínez předvedl dvanáct zákroků, Španělsko dlouho pálilo naprázdno. Pak přišel Torres. Ve 106. minutě prodloužení skóroval, vzápětí mu byl druhý gól těsně odvolán pro ofsajd. Stal se nejlepším hráčem finále. Argentinský trenér Lionel Scaloni po zápase uznal, že Španělsko bylo „spravedlivým vítězem“.
Turnajové individuální ceny zůstaly v madridském autobuse:
- Rodri – MVP celého šampionátu
- Unai Simón – nejlepší brankář turnaje
- Pau Cubarsí – nejlepší mladý hráč
Tři ocenění pro jeden tým. Generace, která v roce 2024 vyhrála mistrovství Evropy, se přestala měřit s érou Xaviho, Iniesty a Casillase. Má vlastní trofeje, vlastní hrdiny, vlastní epochu.
Víc než průvod
Zajímavý byl i moment těsně po závěrečném hvizdu finále. Přišly potyčky, napětí, špatně nesená porážka na argentinské straně. Přesto při medailovém ceremoniálu vytvořili španělští hráči Argentincům čestný špalír na cestě pro stříbrné medaile. Kontrast mezi emocemi a protokolem vystihl charakter celého 20. července; od královského přijetí přes státní recepci až po dvě hodiny v otevřeném autobuse mezi dvěma miliony lidí.
Dvě hvězdy na dresu, dvě generace světových šampionů. Ta druhá už nepotřebuje srovnání s první. Stačí jí vlastní příběh.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 2684
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 5339
Tenis
|
PŘEČTENÍ: 3426
