Dva roky po sobě končil Slovan ve 3. kole poháru s nižším soupeřem. Ve Vlašimi rozhodl do přestávky a poprvé od roku 2023 je v osmifinále.
V úterý 15. září 2026 v podvečer na stadionu ve středočeské Vlašimi nebylo nic z toho, co liberecké fanoušky v poháru poslední dva roky děsilo. Žádné drama, žádné penalty, žádný šok. Slovan vedl 2:0 už o poločase, druhou půli kontroloval a po závěrečném hvizdu mohl Branislav Fodrek říct větu, která v kontextu nedávné pohárové historie klubu zní skoro jako manifest: „Šli jsme sem s maximální vážností.“ Právě ta vážnost byla tím, co Liberec dva roky postrádal.
Dvě jizvy, které bolely
Pohárové „prokletí“ Liberce není žádná dekádu stará kletba. Je čerstvé, a o to nepříjemnější. V ročníku 2024/25 přijel Slovan do třetiligového Hlučína a prohrál 0:1. O rok později, v září 2025, ho na penaltách vyřadil tehdejší druholigový Artis Brno. Dvakrát po sobě konec hned ve 3. kole. Dvakrát od nižšího soupeře. Dvakrát venku.
Přitom ještě v sezoně 2023/24 byl Liberec ve čtvrtfinále. Pád byl strmý a vzorec jasný: podcenění, rotace, ztráta kontroly nad zápasem. Přesně ten typ pohárového chaosu, na který se v českém fotbale říká „klasika“.
Co tentokrát Fodrek udělal jinak
Odpověď je prostá: všechno. Podle dostupných informací přijel tým do středních Čech už o den dřív. Fodrek postavil téměř ligovou sestavu. Mimo základ zůstali v podstatě jen Hůlka a Kušej, výraznější rotace přišla až po přestávce, když už bylo rozhodnuto.
Góly obstaral nejprve Hodouš, poté si do vlastní sítě srazil míč vlašimský Hájek. Dva zásahy do poločasu, čisté konto, nulový prostor pro drama. Fodrek po zápase na webu klubu popisoval denní komunikaci mezi fyzioterapeuty a kondičním úsekem, individuální řízení zátěže hráčů. Kritizoval vyšší chybovost ve druhém poločase. Ale hlavní linka zůstala: postup bez krizové koncovky.
Právě v tom je jádro změny. Liberec tentokrát udělal přesný opak všeho, co ho v minulých pohárech potopilo. Nerotoval předčasně. Nepřijel na poslední chvíli. Nevsadil na to, že kvalita sama o sobě stačí.
Střihavkova poklona jako nejlepší měřítko
Trenér Vlašimi David Střihavka podle iSportu po zápase ocenil, že Liberec „vůbec nic nepodcenil“. Vyzdvihl intenzitu, kondici, šířku kádru i herní mix soupeře. A pak přidal větu, která říká víc než jakákoli statistika: z pohledu kondice a intenzity byl zápas s Libercem „tím nejlepším, co nás mohlo potkat“.
Není to fráze poraženého. Střihavka tím vysvětloval, že takovou herní zátěž jeho tým nenahradí ani tréninkem, ani zápasem ve ČFL, ani běžným druholigovým duelem. Vlašim, devátá ve druhé lize s bilancí 2-3-3, do 3. kola prošla přes dva čtvrtoligové soupeře. Liberec byl jiný level, a hlavně level, který přijel připravený.
Nová éra, nová disciplína
18. června 2026 skončil v Liberci Radoslav Kováč. Vedení mluvilo o „jiné cestě“ a „novém impulsu“. Přišel Branislav Fodrek a s ním nový asistent, kondiční trenér i trenéři brankářů. Změna nebyla jen ve jménu na lavičce, proměnila se procesní disciplína kolem mužstva.
Výsledky mluví samy. Po osmi ligových kolech je Liberec druhý s 19 body a skóre 13:4. Čtyři inkasované branky znamenají nejlepší obranu soutěže, méně než vedoucí Slavia. Pohárový postup ve Vlašimi nebyl náhodný „dobrý večer“, ale projev delší výkonnostní stability.
Liberec má teď otevřené obě cesty do Evropy: ligovou přes top čtyřku i pohárovou přes vyřazovací soutěž. Los osmifinále proběhne 9. října, úřední termín zápasů je 28. října. Nejbližší ligový test čeká Slovan v sobotu 19. září od 15:00, pikantně právě na hřišti brněnského Artisu, který ho loni z poháru vyhodil.
Tentokrát ale Liberec jede do Brna jako tým, který ví, jak se pohárové pasti vyhýbat. Ne exhibicí, ne talentem na autopilota. Soustředěním.
