Wayne Rooney v podcastu s Gabby Logan přiznal, že na vrcholu kariéry v Manchesteru United pil doma dva dny v kuse a měl sebevražedné myšlenky.
Navenek to byla jedna z nejúspěšnějších kariér anglického fotbalu: tituly, góly, kapitánská páska. Doma za zavřenými dveřmi to vypadalo jinak. V epizodě podcastu Life At The Midpoint with Gabby Logan, zveřejněné 17. listopadu 2025, Rooney popsal, jak v době, kdy byl herně na vrcholu, pil o samotě i dva dny v kuse. Postupně se stáhl do sebe a nechtěl vídat lidi, potkávat je na ulici ani chodit do obchodů. Podle svých slov se dostal do bodu, kdy uvažoval o sebevraždě. Z nejhoršího ho podle něj vytáhla hlavně manželka Coleen, později i terapie. Dnes říká, že alkohol přestal pít. Jeho výpověď ale není příběhem o pádu. Ukazuje, jak dlouho se dá krize schovávat za výkony, které všichni obdivují.
Dva dny pití, pak trénink a gól
Rooneyho slova je dobré zasadit do kontextu. Za Anglii odehrál 120 zápasů a vstřelil 53 gólů, reprezentaci vedl jako kapitán a debutoval v ní 12. února 2003, ještě jako sedmnáctiletý. Tak to uvádí jeho profil na webu anglické fotbalové asociace. Nešlo tedy o okrajového hráče, který se ztratil v nižších soutěžích. Mluví jedna z největších tváří anglického fotbalu.
O pití nemluvil poprvé. Už v podcastu Rio Ferdinand Presents, který vyšel 24. září 2025, popsal stejný vzorec: po dvoudenním pití přišel na trénink, o víkendu dal góly a pak pil znovu dva dny. Podle BBC tehdy zopakoval i svou starší formulaci z roku 2022, že se nepovažoval za alkoholika, ale za člověka, který pije nárazově, ve velkém a bez kontroly. Média dnes jeho příběh popisují jako boj s alkoholismem. On sám na této nálepce dlouho nestál. Na podstatě to ale nic nemění. Dva dny pití o samotě nejsou zábava po zápase.
Přesné datum, kdy to začalo, Rooney neuvádí. Nejhorší fázi zasazuje do vrcholného období v Manchesteru United, kdy byl čerstvě ženatý a měl malého syna Kaie. Podle agentury Reuters řekl, že se na dno propadl zhruba kolem pětadvacítky. Svatba se konala v roce 2008, Kai se narodil o rok později a Rooney, ročník 1985, měl v letech 2010 a 2011 kolem pětadvaceti. Podle nás tak nejtemnější období spadá přibližně na přelom let 2009 a 2010 až do začátku desátých let. Je to redakční odhad, ne datum z jeho úst. Ve stejné době v Manchesteru United vyhrával a sbíral individuální ocenění.
Nechtěl vypadat slabý
Proč o tom nikdo nevěděl? Rooney odpovídá otevřeně: problémy maskoval, protože nechtěl ukázat slabost. Měl pocit, že kdyby přiznal, že se mu něco děje, byl by „méně mužem“. Na hřišti se cítil dobře. Mimo něj ne.
V zářijovém rozhovoru pro The Guardian, který s Coleen poskytl k jejich dokumentárnímu seriálu The Real Rooneys, to vysvětlil ještě přímočařeji. Tehdy si podle svých slov neuvědomoval, jaký tlak nese dres Manchesteru United a anglické reprezentace. S tím tlakem se nesvěřil klubu, Alexi Fergusonovi ani manželce. Nechal si to pro sebe a šel domů pít. Ferguson podle něj nepoznal, kdy je na dně, protože Rooney dál hrál dobře. Coleen tušila, že něco není v pořádku, ale celý rozsah problému neznala.
Výzkum mu dává za pravdu. Přehledová studie o duševním zdraví elitních sportovců uvádí jako hlavní překážky v hledání pomoci stigma, slabou informovanost a špatné předchozí zkušenosti. Jiná práce, zaměřená přímo na profesionální fotbalisty, popisuje, že hráči své potíže tají před trenérem ze strachu, že přijdou o místo v sestavě nebo o další kariérní postup. Mezi rizikovými faktory jmenuje tlak na výkon, neustálé cestování, rodinné potíže, sázení a alkohol. Rooney do tohoto obrazu zapadá přesně. Navíc byl slavný od šestnácti let. Celý svět tak sledoval jeho góly a nikdo si nevšímal, co se s ním děje.
Coleen zůstala
Kdo ho podržel? Podle Rooneyho hlavně Coleen. V podcastu s Gabby Logan řekl, že mu „obrovsky“ pomohla. Mohla odejít, ale zůstala. V rozhovoru s Riem Ferdinandem šel ještě dál: bez ní by podle svého přesvědčení nebyl naživu. Pití ho podle jeho slov vedlo k hloupým rozhodnutím a mohlo ho stát rodinu. Coleen ho držela nad vodou.
Druhým pilířem byla odborná pomoc. Rooney začal mluvit s terapeutem, aby pochopil, co se s ním vlastně děje. Jeden zázračný první krok nepopisuje. Šlo o kombinaci: otevřít se blízkému člověku a pak to rozebrat s odborníkem. Dnes podle svých slov funguje jinak než dřív. Když je mu špatně, řekne to Coleen, místo aby šel pít. O vyléčení jako o lékařsky potvrzeném stavu nemluví. Říká jen, že alkohol opustil a že se naučil o věcech mluvit.
V tom vidíme nejcennější část jeho výpovědi. Rooney neprezentuje hrdinský návrat. Popisuje dlouhou a nenápadnou práci, která začíná větou „není mi dobře“.
Gascoigne, Adams i Rajnoch
Rooney není první anglická legenda, která promluvila o alkoholu. Paul Gascoigne v roce 2024 v podcastu The High Performance popsal pokračující boj s pitím, včetně pití o samotě doma a návratu na setkání Anonymních alkoholiků. Své propady spojoval s psychickým stavem i se zraněním z roku 1991. Jeho příběh ale veřejnost léta sledovala v přímém přenosu, s opakovanými relapsy po konci kariéry.
Tony Adams, bývalý kapitán Arsenalu i Anglie, řešil závislost na alkoholu od roku 1996. O čtyři roky později založil organizaci Sporting Chance, která pomáhá sportovcům se závislostmi a psychickými potížemi. V roce 2024 mluvil o 28 letech bez alkoholu a drog. Z vlastní zkušenosti vybudoval systém pomoci pro druhé.
Rooneyho případ je jiný v jednom zásadním bodě. Jeho krize nepřišla s koncem kariéry ani se zraněním. Probíhala ve chvílích, kdy vyhrával. Proto je jeho výpověď silná jako varování před pitím, které navenek funguje: výkony drží, góly padají, okolí nic nepozná.
Podobný příběh zná i český fotbal. Bývalý reprezentant Jan Rajnoch v lednu 2026 pro Seznam Zprávy řekl, že nepije od 7. ledna 2021. Alkohol podle něj souvisel s rozpadem jeho manželství, měl „černé myšlenky“ a pomohla mu psycholožka. Ozývají se mu prý hráči s podobnými problémy. Závislosti a hazard jsou podle něj v českém fotbale pořád problém, i když přesné číslo neuvádí.
Signály, které nepřehlížet, a kde hledat pomoc
Manuál pomoci při riziku sebevraždy od Národního ústavu duševního zdraví a projektu P.S. žij uvádí varovné signály, kterých si všímat u sebe i u blízkých:
- mluvení o sebevraždě nebo o tom, že člověk nemá pro co žít,
- vyhýbání se lidem a stahování se do sebe,
- pocity beznaděje a prudké změny nálad,
- nadměrné pití alkoholu nebo užívání drog,
- změny ve spánku a jídle,
- riskantní či sebedestruktivní chování,
- loučení nebo nečekané „dávání věcí do pořádku“.
U Rooneyho se objevila izolace, nárazové pití a dlouhé skrývání potíží. Odborníci doporučují s pomocí nečekat a sebevražedné myšlenky brát vážně.
Pokud máte vy nebo někdo ve vašem okolí sebevražedné myšlenky, existuje pomoc:
| Situace | Kontakt |
|---|---|
| Psychická krize, sebevražedné myšlenky | Linka první psychické pomoci 116 123 (zdarma, nonstop) |
| Děti a studenti | Linka bezpečí 116 111 (zdarma, nonstop) |
| Problém s alkoholem či jinou závislostí | Národní linka pro odvykání 800 350 000 (zdarma) |
| Bezprostřední ohrožení života | 155 nebo 112 |
Rooney o nejtemnějším období svého života mluví až s odstupem patnácti let. Tehdy by to na něm na hřišti nikdo nepoznal. Doma ho nakonec zachránila jedna žena, která neodešla, a rozhovor, který si dlouho netroufl začít.
