Současný trenér české reprezentace Miroslav Koubek zažil při zájezdu Sparty v roce 1981 nad Andami dvacet minut, po kterých byl přesvědčený, že už nikdy nepřistane.
Bylo mu tehdy třicet let, chytal za Spartu a letadlo, ve kterém seděl s celým mančaftem, se propadalo v bouři nad jihoamerickými velikány. Blesky šlehaly kabinou, stroj praskal ve švech, spoluhráči zvraceli a modlili se. „Seděli jsme jako zařezaní a nikdo nemluvil, protože jsme se báli o život,“ říká Koubek. O pětačtyřicet let později sedí v roli hlavního trenéra národního týmu, který právě přistál v Americe znovu, tentokrát kvůli mistrovství světa 2026. A ta stará hrůza mu paradoxně pomáhá.
Deset zápasů, pět zemí, jedno letadlo
Sparta vyrazila na přelomu ledna a února 1981 na turné, které dnes zní jako dobrodružný román. Z Ria de Janeiro autobusem celou noc do Montevidea, pak letecky do Buenos Aires, odtud znovu po silnici do Cordóby, zpátky do Uruguaye a dál do Ekvádoru, Kolumbie, Hondurasu a nakonec do Miami. Deset zápasů proti klubovým i národním týmům. Koubek stál v bráně proti Kolumbii, Ekvádoru, Hondurasu. Na stadionu v Medellínu, patnáct set metrů nad mořem, se na Spartu přišlo podívat padesát tisíc diváků; televizní štáby tahaly kabely přímo do kabiny. Dobový krajanský tisk Americké listy zaznamenal výsledek Sparta–Medellín 1:1. Existenci celého turné potvrzuje i vzpomínka Václava Kotala, tehdejšího sparťanského spoluhráče.
Jenže mezi zastávkami se odehrál moment, který Koubek dodnes označuje za nejhrůznější zážitek svého života.
Dvacet minut nad Andami
Při přeletu z Uruguaye do Ekvádoru stroj narazil na bouři. Podle Koubkova líčení letadlo klesalo nekontrolovaně, hřbety And byly vidět pouhý půlkilometr pod trupem a blesky prosvěcovaly kabinu. „To nebyly turbulence, ono padalo dolů. Kdybychom nebyli připoutaní, skončíme někde ve stropě,“ popisuje. Trvalo to asi dvacet minut. Nezávislý archivní záznam o konkrétním letu se nám dohledat nepodařilo, ale kontext cesty (trasa, rok, soupeři) sedí s doloženým spartským turné 1981.
Koubek prozrazuje, že nejhůř to nesl Zdeněk Ščasný, který podle něj dostal panickou ataku. „On mi už dneska promine, ale možná si musel dát štamprličku.“ Když dnes letí a stroj se začne třást, usmívá se. Proti Andám v jednaosmdesátém je to prý brnkačka.
Medellín před Escobarem
Spartský výběr strávil v Medellínu téměř dva týdny; kondiční příprava pod trenérem Jiřím Rubášem a dva zápasy s kolumbijskou reprezentací. Město už tehdy mělo pověst, která donutila vedení výpravy vydat jasné instrukce: nikam sami, minimálně ve čtyřech, ruce nevystrkovat z okénka auta, jinak vám na křižovatce strhnou hodinky. „Byla to doba před Escobarem. Měl tam vrchol čtyři, pět roků po nás. Narkomanské město už tam bylo předtím,“ říká Koubek. Do kufrů se někdo podíval, brankáři zmizel holicí strojek.
Pro hráče z normalizačního Československa to přesto byl zážitek jiného světa. Jiná kultura, jiné pojímání života. Mañana. A taky fotbal, který se hrál v horku, ve výšce a před plnými tribunami, jež evropský klubový host jen tak neviděl.
Ze starého strachu nový manuál
Právě tady se stará historka přestává být pouhou vzpomínkou a začíná fungovat jako pracovní nástroj. Koubek převzal reprezentaci v prosinci 2025, v březnu 2026 s ní prošel baráží, kterou sám označil za největší sportovní i životní úspěch, a 1. června tým přistál v New Yorku. Základna je v Dallasu, na skupinové zápasy proti Koreji, Mexiku a Ekvádoru bude mužstvo létat do Guadalajary, Atlanty a Mexico City.
Téměř měsíc pohromadě, časový posun, horko, přesuny. Koubek ví, jak taková výprava vypadá zevnitř. V roce 1981 sledoval, jak se počáteční nadšení mění v podrážděnost u méně psychicky stabilních spoluhráčů. Teď z toho dělá prevenci.
Jeho princip je jednoduchý: žádná izolační báze po vzoru sovětského hokejového trenéra Tichonova. Hráči si můžou ve volnu zajít nakoupit, Koubek nechce bránit ani návštěvám rodinných příslušníků, pokud budou v Americe. Adaptační režim po příletu zahrnuje regeneraci, posilovnu a trénink v horku, ale mimo tréninkový proces mají hráči žít co nejnormálněji. „Musíte nechat hráče přiblížit normálnímu životu. Jinak by se vzbouřili,“ říká. A dodává, že to nikdo nezneužije, kluci jsou rozumní a vědí, o co jde.
Rozdíl pětačtyřiceti let
Bezpečnostní kontrast mezi improvizovaným turné Sparty a dnešním šampionátem je propastný. V roce 1981 vozil sparťany nizozemský manažer běžnými linkami přes kontinent, kde se kradlo z kufrů a na křižovatkách z rukou. V roce 2026 americká FBI provozuje speciální jednotku pro turnaj, prověřuje akreditované osoby a koordinuje ochranu šestnácti hostitelských měst.
Koubek ale ví, že žádný bezpečnostní aparát neochrání tým před únavou, nudou a napětím z dlouhého soužití. Na to potřebuje vlastní zkušenost. Tu nejtvrdší získal ve třiceti, v letadle nad Andami, kde se dvacet minut loučil se životem. Dnes mu je čtyřiasedmdesát a řídí podle ní největší turnaj své kariéry.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 5617
Tenis
|
PŘEČTENÍ: 3237
