Kania chce stadion v Liberci koupit, ale odmítá platit stovky milionů za chátrající areál. Město už zná jeho cenu

Příběh stadionu U Nisy se v září 2026 dostal do bodu, kdy obě strany znají čísla, a právě ta čísla je rozdělují. Město Liberec nechalo zpracovat znalecký posudek, jehož pracovní verze podle informací Sport.cz stanovuje horní hranici hodnoty areálu na 360 milionů korun. Ondřej Kania, většinový akcionář Slovanu od dubna 2024, na to reaguje veřejně a tvrdě: za chátrající stadion, který nesplňuje ani požadavky UEFA, nechce platit stovky milionů a vzápětí vkládat další stovky do modernizace. Finální částku město dosud veřejně neoznámilo, konkrétní protinabídku Kania nezveřejnil. Mezi oběma pozicemi leží investiční dluh, který se roky hromadil, a komunální volby za necelé tři týdny.

Co víme o ceně, a co ne

Když náměstek primátora Adam Lenert v červnu pro iROZHLAS poprvé otevřeně mluvil o možném prodeji, zmínil orientační pásmo 300 až 500 milionů korun. Přesné číslo odmítl říct, je to prý předmět jednání. O tři měsíce později je na stole pracovní verze posudku a horní hranice se ustálila na 360 milionech. To je uvnitř jarního pásma, ale výrazně blíž jeho spodní hranici.

Důležitý detail: město zároveň samo vyčíslilo, že jen nejnaléhavější zásahy (výměna dožilého osvětlení a úprava hrací plochy včetně hybridního trávníku) spolknou v horizontu dvou let 50 až 70 milionů korun. Kdo stadion koupí, přebírá tedy nejen budovu a pozemky, ale i účet za odložené investice, které se roky odkládaly.

Se Strýcovou hrála debl, teď od ní přijímá pokyny. Siniaková popsala, jak se změnila atmosféra v českém týmu

SportyŽivě.cz

Právě teď

Kania svou konkrétní nabídku nezveřejnil. Z jeho instagramového výstupu, který citovala Liberecká Drbna, vyplývá, že za současného stavu by podle něj cena musela být „symbolická“. Výši ale neupřesnil. Veřejně pouze opakuje, že scénář „stovky milionů za koupi plus další stovky milionů za opravy“ je pro něj neakceptovatelný.

Stadion, který komplikuje i evropské zápasy

Stav U Nisy není abstraktní téma pro jednací stůl. Má konkrétní sportovní důsledky. Když ženský tým Slovanu letos hostil Rosenborg v evropském poháru, zápas se musel přesunout do Ústí nad Labem, protože liberecký areál nesplňoval požadavky UEFA.

Sportovní ředitel Jan Nezmar po té zkušenosti veřejně popsal, co všechno inspekce vytkla:

• Nedostatky v zázemí pro týmy a rozhodčí
• Nevyhovující prostory pro média a TV produkci
• Problémy s bezpečnostními a přístupovými režimy
• Nízký divácký komfort
• Zatékání do hlavní tribuny a s tím spojené potíže s elektroinstalací
• Zastíněná část plochy, kterou klub řeší pojízdnými lampami

Nejde tedy jen o povrch hřiště. Problém je systémový, vnitřní infrastruktura stárne a některé části zázemí jsou na hraně havarijního stavu. Město stav zná, ale dlouhodobě neslo nákladný majetek, do kterého nešlo investovat tempem, jaké by areál potřeboval. Slovan přitom stadion užívá za symbolický nájem sto tisíc korun ročně.

Kaniův plán sahá daleko za stadion

Kania není zájemce zvenčí, který přišel ulovit levný majetek. Od dubna 2024 je většinovým akcionářem klubu a jeho veřejně prezentovaný infrastrukturní plán má čtyři pilíře: převzetí stadionu, jeho rekonstrukce, koupě okolních pozemků a vybudování tréninkových ploch s moderním centrem pro akademii. Celkové investice klub rámuje v řádu stovek milionů korun.

Město na svou stranu klade podmínky: nový vlastník má garantovat, že areál zůstane fotbalový, město si chce ponechat předkupní právo a řešit se musí i přeložka cyklostezky vedoucí pod severní tribunou. Lenert potvrzuje, že proces běží přes standardní majetkovou proceduru: posudek, vyjádření odborů, schválení zastupitelstvem.

Jenže právě tady je zádrhel. Případný převod má schvalovat až nové zastupitelstvo po komunálních volbách 9. a 10. října 2026. Kdo v něm zasedne a jakou bude mít k prodeji vůli, dnes nikdo neví.

Jak to řeší jinde v Česku

Přímé prodeje prvoligových stadionů jsou v českém prostředí rarita. Města si infrastrukturu většinou drží. Hradec Králové zvolil opačný model než ten, o kterém se jedná v Liberci: prodal většinový podíl v klubu za zhruba 50 milionů korun, ale stadion si ponechal a inkasuje z něj pachtovné. Brno vlastní městský stadion na Srbské a průběžně do něj investuje.

Nejpoučnější paralela je ale brněnský spor o Lužánky. Město ocenilo pozemky na více než 400 milionů, klubový znalec na 167 milionů. Rozdíl byl tak propastný, že 15. září 2026 Brno celé řízení zrušilo a vrátilo na start. Liberecký scénář zatím tak daleko nedošel, ale cenový rozptyl mezi městským posudkem a Kaniovou představou „symbolické“ ceny je srovnatelně hluboký.

Spor o to, kdo zaplatí za roky nečinnosti

Jádro celého příběhu nestojí na jednom čísle. Stojí na otázce, jestli má město prodávat stárnoucí strategickou infrastrukturu za cenu odvozenou hlavně od pozemků a polohy, když kupující zároveň přebírá povinnost okamžitých investic v desítkách milionů, a střednědobých v řádu stovek. Kania v tom vidí dvojí platbu za totéž. Město v tom vidí majetek, který má svou tržní hodnotu bez ohledu na stav.

Obě pozice mají logiku. Obě ale zatím postrádají veřejně doloženou konkrétní nabídku a protinabídku. Do voleb zbývají tři týdny, finální posudek není hotový a stadion U Nisy dál tiše chátrá, bez ohledu na to, kdo ho nakonec bude vlastnit.