Česko ve dvou listopadových zápasech Ligy národů trefilo bránu jedinkrát. Po šesté porážce v šesti zápasech pod Deniou Karel Poborský říká, že už to mělo vypadat jinak.
Osijek, neděle 15. listopadu, krátce před jedenáctou večer. Chorvati odcházejí z Opus Areny s výhrou 2:1 a statistika střel na bránu ukazuje 8:1. Ta jediná česká střela je zároveň celou ofenzivní bilancí listopadového srazu. O tři dny dřív v pražské epet Areně prohrál tým se Španělskem 0:2, aniž by Unaie Simóna jedinkrát vážně ohrozil. Na tribuně v Osijeku seděl i Karel Poborský a jeho verdikt byl stručný. Čekal větší tvář a výsledek, viděl ale „pořád jen hledání sestavy“. Podle něj tým postrádal kompaktnost a „už to mělo dávno vypadat jinak“. Druhý den v podcastu iDNES ještě přitvrdil: šest zápasů je u národního týmu „strašně moc“ a jeho důvěru v projekt podle vlastních slov snižují klesající výkony.
Šest zápasů, šest porážek, tři góly
Santi Denia převzal reprezentaci 31. července 2026. Podzim mu nachystal nejtěžší možný úvod: skupinu A3 elitní divize Ligy národů se Španělskem, Anglií a Chorvatskem. Výsledky, které eviduje oficiální rozpis UEFA, vypadají takto:
| Zápas | Výsledek |
|---|---|
| Česko-Chorvatsko | 1:2 |
| Česko-Anglie | 0:2 |
| Španělsko-Česko | 3:1 |
| Anglie-Česko | 3:0 |
| Česko-Španělsko | 0:2 |
| Chorvatsko-Česko | 2:1 |
Skóre 3:14 a nula bodů. Z výsledků jsme dopočítali i konečnou tabulku skupiny: Anglie a Španělsko shodně po 15 bodech (19:6, resp. 16:8), Chorvatsko 6 bodů a skóre 7:17, Česko poslední. Proti Anglii český tým nedal ani gól, Španělsku vstřelil jeden, Chorvatsku dva.
Silní soupeři jsou legitimní polehčující okolností. Nevysvětlí ale, proč se tým s přibývajícími zápasy nezlepšoval, nýbrž ofenzivně spíš vyhasínal. Jedna střela na bránu ve dvou zápasech podle nás není statistická náhoda, ale symptom. Denia chce konstruktivní, kombinační fotbal s trpělivou prací s míčem. Jenže kombinace, která nekončí v pokutovém území, je jen držení míče pro pocit.
Poborský: Španělský fotbal bez španělských hráčů
Poborského kritika nemíří na trenérovu osobu, ale na střet jeho představ s realitou kádru. V podcastu SportBar na iDNES.cz vysvětlil, že čeští fotbalisté nemají typologii pro španělský styl, a kopírovat ho tedy nedává smysl. Řešením má být kompromis, ve kterém trenér „bude muset cuknout“.
Poborský konkrétně navrhuje ubrat z konstruktivní rozehrávky a přidat to, v čem se čeští hráči cítí přirozeně:
- přímější hru nahoru,
- centry a dlouhé míče,
- důraz v soubojích,
- boj o odražené a druhé míče.
Opírá se přitom o vlastní pozorování. V prvních čtyřech zápasech tým trpělivě rozehrával od obránců, v posledních dvou už méně. A když hráči „trošičku upustí“ od španělské rozehrávky, působí podle bývalého reprezentanta konkurenceschopněji. Sám Denia tuto změnu veřejně nevysvětlil, takže jde o Poborského interpretaci. Zní ale logicky.
Poborský navíc není osamocený hlas. Luděk Zelenka po Osijeku mluvil o „nesourodém výkonu“, velmi slabé ofenzivě a problémech v obraně. Česká televize připomněla dřívější skepsi Vladimíra Šmicera, zda vůbec má Česko hráče na fotbal, který chce nový trenér hrát. Na druhé straně stojí brankář Zdeněk Zlámal a hlavně svaz, kteří mluví o cestě, jíž je třeba věřit.
Rekordní série, která nezačala pod Deniou
Po Osijeku se hojně citovalo číslo sedm. Sedm porážek v řadě je podle dat ČT a Opty nejdelší série v historii samostatné české i československé reprezentace. Překonala dosavadní maximum šesti porážek z let 1947 až 1948, další nejhorší řada měla pět proher v letech 1972 a 1973.
Je ovšem potřeba ji správně přiřadit. První porážkou série bylo 0:3 s Mexikem na letním mistrovství světa, kdy tým ještě vedl Miroslav Koubek. Ten reprezentaci protáhl přes baráž na šampionát, před turnajem vyhrál přípravné zápasy s Kosovem a Guatemalou, ale na MS skončil poslední ve skupině po výsledcích 1:2 s Koreou, 1:1 s JAR a právě 0:3 s Mexikem. Pak rezignoval.
Pod Deniou je tedy bilance šest porážek v šesti zápasech. Rekord nese otisky obou trenérů. Rozdíl mezi nimi je ale znatelný. Koubkův tým byl pragmatický, výsledky si „urval“ a až na turnaji narazil na strop. Deniův tým se snaží přestavět identitu a zatím u toho nemá jedinou výsledkovou oporu.
Proč se tým pořád hledá
Poborského výtka k neustálému hledání sestavy má své příčiny a čísla je potvrzují. Sportovní ředitel Pavel Nedvěd po Lize národů spočítal, že Denia během podzimu zapojil 37 hráčů, z toho 12 úplných nováčků, a 24 fotbalistů má na kontě pět a méně reprezentačních startů.
Část rotace byla vynucená. Po mistrovství světa ukončil reprezentační kariéru Patrik Schick. Už první nominaci rozbila zranění Zimy a Višinského, takže dodatečně přibyli Kričfaluši a Šubert, k nim Sláma či Vašulín. Během podzimu postupně vypadávali kvůli zraněním, nemocem nebo trestům Krejčí, Provod, Šubert, Chaloupek, Vlček, Chorý či Jurásek. Do toho tým v šesti zápasech dostal tři červené karty, což Nedvěd sám označil za konkrétní problém.
Část rotace byla ale dobrovolná. Denia od první nominace s nováčky Ambrosem, Mackem a Radostou až po listopadové pozvánky pro Idrise Hopiho či Christopha Kabonga testoval nové tváře. U přestavby je to legitimní postup. Jenže v kombinaci s náročným stylem, který vyžaduje sehranost a automatismy, z toho vzniká začarovaný kruh. Nový systém potřebuje stabilní jádro a stabilní jádro potřebuje čas, který reprezentace nemá.
Důvěra svazu a konec doby omluv
Vedení se za trenéra staví bez zaváhání. Nedvěd po Osijeku řekl, že Denia a jeho realizační tým mají „plnou důvěru“ a změna trenéra „není k diskusi“. Zároveň přiznal, že šest porážek nemůže nikoho těšit, tým dal málo gólů a v další fázi musí přidat. Hovořil i o nedostatku kvality a zkušeností.
Svaz má pro trpělivost argument. Španělský trenér podepsal dvouletou smlouvu s opcí a hlavním cílem jeho angažmá byl od začátku postup na Euro 2028, nikoli body v Lize národů. Podzim byl z pohledu FAČR laboratoří.
Laboratoř ale něco stála. Česko sestoupilo z elitní divize Ligy národů a podle ČTK nebude v nejvýhodnějším prvním koši pro los kvalifikace o Euro 2028. Ten proběhne 6. prosince v Belfastu a podle UEFA se kvalifikační skupiny začnou hrát v březnu 2027. Konkrétního příštího soupeře tedy zatím nikdo nezná.
Podle nás právě tady leží jádro celé debaty. Denia výpověď nedostal a dostat ji zatím nemá proč. Ale výmluva „nového projektu“ skončila s posledním hvizdem v Osijeku. V kvalifikaci už soupeři nebudou jen Španělé a Angličané, ale i týmy, které Česko porážet musí. Pokud se v březnu ukáže, že ani proti nim kombinace nevede k šancím, Poborského „cuknutí“ přestane být radou zvenku a stane se podmínkou přežití.
Rozdíl mezi trpělivostí a slepotou se nebude měřit procentem držení míče, ale střelami na bránu. Na podzim jich bylo v posledních dvou zápasech méně, než má člověk prstů na jedné ruce. V březnu bude každá další počítat dvojnásob.
