Dva trenéři z různých pater anglického fotbalu nezávisle na sobě říkají totéž: technologie hře pomáhá, ale začíná ji požírat zevnitř.
V březnu 2026 publikovala BBC Sport sérii „Football in 10 Years“, v níž se Alex Revell ze Stevenage a Ryan Garry z Norwich City shodli na znepokojivém scénáři. Ne že by data, GPS vesty nebo videoanalýza byly špatné, oba je denně používají. Problém nastává ve chvíli, kdy technologie přestane sloužit hře a začne jí diktovat rytmus, tempo a nakonec i to, jak se fanoušek na stadionu cítí. A právě tam se podle nich fotbal za příští dekádu nebezpečně blíží.
Jeden analytik versus dronový tým
Revell vede Stevenage v League One s jedním analytikem a omezeným přístupem k datům. Garry pracuje v Norwichi, kde má k dispozici drony, fixní kamery a multidisciplinární analytický štáb. Přesto oba narážejí na stejnou zeď. Revell říká, že data mají potvrzovat to, co trenér vidí, ne ho nahrazovat. AI mu pomůže zúžit seznam hráčů při scoutingu, ale nedokáže přečíst charakter, řeč těla ani křehkost kabiny, kterou označuje za nejtěžší věc k vybudování a nejlehčí k rozbití.
Garry popisuje opačný extrém. Dat je tolik, že klíčovou dovedností přestává být jejich sběr a stává se jí selekce: co hráčům ukázat a co jim naopak raději zatajit, aby je nezahltil šum. Nejde o spor mezi modernou a nostalgií. Jde o spor o hranici, za kterou algoritmus vytlačuje lidský úsudek.
Čtyři minuty ticha místo oslav
Spontánní radost z gólu, ten okamžik, kdy celý sektor tribuny exploduje, patří k tomu, co fotbal odlišuje od většiny jiných sportů. Jenže VAR ji systematicky odsouvá. Podle fanouškovského průzkumu Football Supporters‘ Association z roku 2021 mezi 33 243 respondenty uvedlo 95 % lidí s přímou stadionovou zkušeností, že VAR bere spontánnost oslav a zhoršuje zážitek. O dva roky později se čísla ještě zhoršila: 79,1 % pravidelných návštěvníků hodnotilo zkušenost s VAR jako špatnou nebo velmi špatnou a 91,9 % respondentů považovalo rozhodnutí za příliš pomalá.
Přitom fanoušci nejsou proti technologii jako takové. V téže anketě podpořilo 97 % dotázaných technologii brankové čáry, systém, který rozhodne během vteřiny a hru nepřeruší. Rozdíl je jasný: okamžitá, neviditelná pomoc ano. Minuty mrtvého času s nejistým výsledkem ne.
Pravidla se už mění, ale stačí to?
Fotbalové autority problém registrují. Premier League zavedla v dubnu 2025 poloautomatický ofsajd, který má zkrátit čekání na verdikt. IFAB na svém výročním zasedání v únoru 2026 schválil pro sezonu 2026/27 balík opatření proti zdržování: desetisekundový limit na odchod střídaného hráče, minutový pobyt mimo hřiště po ošetření a odpočty při vhazování a rozehrávkách od brány. Zároveň rozšířil pravomoci VAR o nové situace, třeba zjevně chybné druhé žluté karty.
I český fotbal reaguje. Ligová fotbalová asociace provozuje od sezony 2024/25 vlastní VAR centrum v Praze s kalibrovanou ofsajdovou čárou a od ročníku 2025/26 zavedla míčové podstavce kolem hřiště, aby se zkrátil mrtvý čas při restartech. Datová infrastruktura existuje centrálně díky Stats Perform a Opta, ale schopnost klubů ji využít se dramaticky liší. Sparta disponuje analytickým oddělením o osmi lidech napříč týmy, drony a živým kódováním tréninků. Menší kluby se blíží spíš Revellovu modelu s jedním člověkem a vnější vrstvou čísel.
Kalendář, který drtí těla
K technologickému tlaku se přidává fyzický. UEFA rozšířila Ligu mistrů na 36 klubů a osm zápasů ligové fáze na tým. FIFPRO ve své analýze z dubna 2025 upozornila, že hráči směřující na 32týmový Club World Cup čelí nebezpečným zátěžím; u Federica Valverdeho odhadla až 78 zápasů, téměř 7 000 minut a 65 startů v řadě za jedinou sezonu. Garry v debatě BBC otevřeně říká, že mladou generaci fanoušků je stále těžší udržet i kvůli cenám vstupenek, a pokud se k tomu přidá vyčerpaný produkt na hřišti, spirála se uzavře.
Boj o emoce ve fotbale nebude o tom, zda technologie zakázat. Bude o tom, zda si hra uhlídá, že algoritmus, kamera a stopky zůstanou servisní vrstvou, a nepřepíšou to, proč lidé na stadion vůbec chodí.
Hokej
|
PŘEČTENÍ: 3925
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 9377
