Hrdina Arsenalu dnes zachraňuje životy: Být hasič je někdy frustrující, přiznává

Řada fotbalistů po úspěšné kariéře touží po jediném scénáři: užívat si své bohatství, trávit čas s blízkými a posléze se zapojit do fotbalového prostředí v jiné roli. Opačným příkladem je dnes třiapadesátiletý záložník David Hillier, který zvolil po závěru bohaté kariéry jinou cestu. Odchovanec londýnského Arsenalu totiž dnes již patnáctým rokem zachraňuje lidské životy jako člen profesionálního hasičského sboru.

Jeden z nejvýraznějších mládežnických talentů Arsenalu má přitom za sebou bohatou kariéru. Jako devatenáctiletý podepsal s klubem profesionální smlouvu a postupně se propracovával do sestavy. Hned při své první sezóně za A-tým nastoupil k šestnácti utkáním a po jejím konci slavil mistrovský titul. V nadcházejících letech byl plně etablovanou oporou kádru a za klub ze severu Londýna odehrál celkem 127 zápasů.

iZdroj fotografie: Arsenal FC

Posléze si zahrál také za Portsmouth, Bristol a Barnet než ve čtyřiatřiceti letech ukončil profesionální kariéru. Stálo před ním velké rozhodnutí, co dál. Jak sám popsal deník The Sun původně šlo o nápad jeho ženy. „Jednoho dne jsme šli na nákupy a když jsme míjeli hasičskou stanici říkala mi, že by to pro mě byla ideální práce,“ vzpomíná. „Jeden z mých spoluhráčů měl bratra hasiče, tak jsme se potkali a promluvili si,“ doplňuje.

Často se musíte vyrovnat s děsivými scénáři, přiznává

„Když se dívám zpětně na svých patnáct let kariéry jsem velmi hrdý, čeho jsem dosáhnul. Hrál jsem za skvělé kluby na nejlepších světových stadionech po boku těch nejlepších hráčů. Vždy jsem dostával podporu od celé fotbalové rodiny,“ dodává s tím, že stát se po fotbalové kariéře hasičem byl náročný krok. „Kvůli fotbalu jsem začal pozdě a musel jsem se učit všechno jako student. Ač všichni byli mladší než já,“ míní.

„Ale s tím jsem neměl problém. Věděl jsem, že se to potřebuju naučit a zlepšovat se,“ podotýká s tím, že život hasiče má podobnosti s životem fotbalisty. „Naše hasičská jednotka je mezi dvěma obvody, takže trávíme dva dny tady a dvě noci pryč. Jsme jako fotbalový tým, který před zápasy zůstává na hotelu,“ dodává s úsměvem. „Na druhé straně je to často neuvěřitelně těžké a musíte se vypořádávat s děsivými scénáři,“ uvedl.

„Nejvíc frustrující jsou momenty, kdy vidíte některé věci a víte, že už zkrátka nemůžete udělat nic více,“ dodává někdejší talent Arsenalu, který se dodnes vnímá jako fotbalista. „Je to divné, ale když dojde na to, zda jsem fotbalistou nebo hasičem, sám o sobě pořád přemýšlím jako o fotbalistovi,“ zakončil Hiller.