Michael Olise proměnil sólový průnik dvě minuty před koncem a Francie si v Belgii udržela stoprocentní bilanci. Ve druhém zápase skupiny A1 Itálie rozstřílela Turecko už v prvním poločase.
Pondělní večer 28. září 2026 přinesl dva zápasy, které ukázaly dvě naprosto odlišné cesty ke třem bodům. V Bruselu se Francie Zinédina Zidana 87 minut marně dobývala belgickou obranu, než ji z mrtvého bodu vytrhl jediný muž. V Burse naopak Itálie pod Robertem Mancinim spustila ofenzivní lavinu hned po úvodním hvizdu. Po dvou odehraných kolech vede skupinu A1 Francie se šesti body, Belgie a Itálie mají po třech, Turecko je bez bodu na dně.
Brusel: 87 minut napětí, pak Olise
Zápas na belgické půdě nebyl nudný, byl zaseknutý. Obě strany měly šance, obě narážely na vlastní nedůslednost v posledních metrech. Désiré Doué, podle oficiálního souhrnu UEFA nejlepší hráč Francie na hřišti, trefil břevno. Lucas Da Cunha narazil na konstrukci branky z jiného úhlu. Belgie odpovídala přes Lukébakia a Godtse, kteří drželi francouzskou obranu v permanentním napětí.
Mohl z toho být bod pro oba. Mohl z toho být i belgický gól. Jenže v 88. minutě sebral míč na polovině hřiště Michael Olise, střídající hráč, který přišel na plac právě proto, aby něco takového udělal. Individuální průnik, osmý gól v dresu Les Bleus, a bruselský stadion ztichl. Francie vyhrála 1:0, stejně jako o čtyři dny dříve v Turecku. Zidane má po dvou zápasech na lavičce bilanci dvou výher a nuly v kolonce inkasovaných branek.
Bursa: italská exploze v první půlhodině
Zatímco Francie potřebovala trpělivost a jednoho génia, Itálie zvolila opačný přístup. Mancini po úvodní porážce 0:2 s Belgií provedl osm změn v sestavě, a risk se vyplatil okamžitě.
Alessandro Bastoni otevřel skóre po rohovém kopu. Davide Frattesi přidal druhý gól po dorážce, když Kayodeho střela skončila na brankáři. A právě Michael Kayode, debutant v národním dresu, zvýšil na 3:0 po bleskové kombinaci na jeden dotek. Tři góly za necelých třicet minut. Italská federace popsala první poločas slovem „straripante“ (drtivý) a přirovnala kombinační hru k éře mistrovského EURO 2020.
Po přestávce přidal čtvrtý gól Pio Esposito. Turecko stihlo snížit na 1:4, ale to už byl jen kosmetický zásah. Zajímavost na okraj: Pio nastoupil společně se svým bratrem Sebastianem. Podle FIGC šlo teprve o čtvrtou bratrskou dvojici, která kdy společně oblékla dres italského A-týmu, poprvé od bratrů Inzaghiových před 26 lety.
Dva styly, jeden cíl
Kontrast mezi oběma výhrami je fascinující. Francie kontroluje tempo, nepouští soupeře do vedení a čeká na moment individuality. Dvakrát 1:0, dvakrát čisté konto, dvakrát rozhodující Olise. Je to efektivní, ale křehké; stačí, aby Olise jednou nezakončil, a body se rozplynou.
Itálie naopak vsadila na explozivní otevřený fotbal, šířku střelců a odvahu rotovat sestavu. Čtyři různí střelci, tři góly za poločas, sebevědomí po debaklu s Belgií. Jenže právě ta porážka v prvním kole znamená, že Azzurri jsou v tabulce až třetí, za Belgií, která má shodné tři body, ale lepší vzájemný zápas.
Co čeká skupinu A1 dál
Už 2. října se hraje dvojzápas, který může tabulku převrátit:
- Belgie–Turecko (Brusel)
- Francie–Itálie (Paříž)
Právě přímý souboj Francie s Itálií ukáže, jestli Zidanova kontrolovaná hra ustojí italský tlak, nebo jestli Manciniho tým dokáže zopakovat bursovskou energii i na francouzské půdě. Další termíny skupiny spadají do října a listopadu 2026, zápasy je možné sledovat na ČT Sport a Sport1 TV.
Pro Turecko je situace nejsložitější: nula bodů, skóre 1:5 a dvě domácí porážky. Matematicky je ve hře ještě dvanáct bodů, ale říjnový blok proti Belgii a Itálii rozhodne, jestli tým Montelly ještě může pomýšlet na záchranu v Lize A, nebo se připravuje na sestupové play-off.
Francie zatím vypadá jako tým, který skupinu vyhraje. Ne proto, že by hrála nejhezčí fotbal, ale proto, že neprohrává. A v turnajovém formátu Ligy národů, kde postupují první dva týmy do čtvrtfinále, je to vlastnost, která se počítá víc než jakýkoli gólový festival v Burse.
