Fanoušci volají po blamáži na MS po radikální čistce. Schytal to zejména slávista Holeš

Noc na 25. června 2026, Mexico City. Závěrečný hvizd zápasu s Mexikem zafixoval na ukazateli skóre 0:3 a s ním i konečný verdikt: český tým opouští šampionát ze dna skupiny A bez jediné výhry. Co mělo být oslavou návratu na největší fotbalovou scénu, se proměnilo v nejhorší turnajový výsledek samostatné české historie. A fanouškovská reakce na sebe nenechala čekat. V diskusních vláknech na Redditu, v komentářích pod příspěvky hráčů i v domácích debatách se okamžitě zvedla vlna hněvu mířící na konkrétní jména. Dva z nich, Tomáš Holeš a David Douděra, se stali hlavními terči.

Šest minut, které zlomily zápas

První poločas přitom nebyl katastrofou. Česko drželo obranný blok, Denis Višinský se dostal do slibné šance a na hřišti panovala aspoň iluze, že taktický plán Miroslava Koubka může fungovat. Pak přišla 55. minuta. Romo prošel přes české hráče a vysunul Cháveze, který doběhl do vápna a zakončil kolem Kováře. Višinský po zápase přiznal, že „byli jsme tam tři“ a průnik měli zastavit třeba i faulem.

O šest minut později přišel druhý úder. Kovář vybíhal proti Sánchezovi, Holeš se snažil odkopnout odražený míč, ale poslal ho přímo k Juliánu Quiñonesovi. Ten dorazil do prázdné brány. Třetí gól v 72. minutě už jen zpečetil debakl, který byl v tu chvíli dávno hotový.

Kouč Koubek požaduje inovaci personálního obsazení české reprezentace

SportyŽivě.cz

2 h

Douděra a Holeš: prokazatelná chyba versus kolektivní selhání

Holešův podíl na druhém gólu je popsaný i v zápasové zprávě FAČR; nešťastný odkop přímo na nohu soupeře. Tady není co relativizovat.

U Douděry je situace jiná. Žádný otevřený zdroj nepopisuje jeden konkrétní fatální moment, který by šlo přišpendlit k inkasovanému gólu. Douděra nastoupil na levé straně, odehrál celý zápas a právě výkon levého křídla patřil k nejslabším článkům české hry. Ve fanouškovských reakcích se stal symbolem bezmoci, „ostudný výkon“ znělo z diskusí na r/soccer. Jenže symbol není totéž co viník. Redakčně je fér oddělit prokazatelnou chybu od hledání obětního beránka, i když emoce po takovém výsledku jsou pochopitelné.

Koubkův plán a jeho limity

Pasivnější herní blok proti Mexiku nebyl improvizací. Koubek už po remíze 1:1 s Jihoafrickou republikou otevřeně mluvil o tom, že domácí tým bude nejtěžší soupeř skupiny, že se hraje ve vyšší nadmořské výšce a že tomu musí přizpůsobit strategii. Před zápasem zdůrazňoval „použitelnost hráčů do herních schémat“ a taktické tréninky pro obě fáze hry.

Problém je, že plán selhal v obou fázích. Česko nevytvořilo dostatečný tlak v útoku a po prvním inkasovaném gólu se obranná struktura rozpadla během šesti minut. Koubek přitom dlouhodobě pojmenovával systémový limit českého fotbalu: nedostatečnou ofenzivní účinnost, nepřesnost v přechodové fázi a absenci kreativity na posledních třiceti metrech. Turnaj jeho vlastní diagnózu potvrdil, a zároveň ukázal, že ji nedokázal vyřešit.

Horší než 2006, a co bude dál

Srovnání s poslední českou účastí na MS mluví jasně. V Německu 2006 tým vypadl ve skupině se třemi body a skóre 3:4. Letos jediný bod a 2:6. Mexiko přitom prošlo skupinou A s dokonalou bilancí: tři výhry, nula inkasovaných gólů. Český debakl přišel proti týmu, který byl objektivně jinde.

Koubek má smlouvu s FAČR do června 2028 a k datu zápasu nebylo oznámeno žádné mimořádné jednání o jeho budoucnosti. Formálně jeho pozice trvá. Reálně ale tlak poroste rychle; už v září čeká Liga národů A a soupeři se jmenují Chorvatsko, Anglie a Španělsko. Se stejným herním plánem a stejnou sestavou by to mohla být ještě tvrdší lekce.

Vlna hněvu

Fanouškovské reakce jsou tvrdé, roztříštěné a emocionální. V diskusích po zápase na Redditu zaznívá „nezapomenutelný šampionát“ (míněno ironicky), přímé útoky na Douděru, výzvy k odvolání „starého trenéra“ i kritika celé starší kostry týmu. Nejde ale o jednotnou organizovanou výzvu ani o petici s konkrétním seznamem odchodů. Je to souhrn frustrace po dvaceti letech čekání, které skončilo posledním místem.

Debakl s Mexikem nebyl jedním smolným večerem. Byl vyústěním turnaje, v němž Česko nevyhrálo ani jednou, vstřelilo dva góly ze tří zápasů a po prvním inkasovaném úderu pokaždé ztratilo tvar. Jestli z toho vzejde skutečná čistka, nebo jen tichá obměna před zářijovým oknem, rozhodne vedení FAČR. Hněv fanoušků ale jasně říká jedno: status quo nestačí.