Dlouholetý český reprezentant promluvil o bujarých večírcích. Dnes by to tým popravilo

Bývalý kapitán Viktorie, dnes trenér FK Baník Most-Souš, se k tématu vrátil v souvislosti s patnáctým výročím prvního plzeňského titulu. Klub ho oslavil 19. dubna 2026 výročním utkáním s Pardubicemi, speciálními dresy i limitovanou edicí plechovek Gambrinusu s Horváthovým portrétem a mistrovským pohárem. Právě v téhle vlně nostalgie Horváth otevřeně popsal, co tehdejší tým drželo pohromadě, a proč by totéž dnes skončilo mediální popravou.

Hospoda jako tmelící prvek, ne jako výmluva

Horváthova slova nestojí osamoceně. Daniel Kolář v rozhovoru pro iDNES k výročí titulu vzpomíná na společná piva, na „střižbu“ o to, kdo zaplatí, a hlavně na radost z každého společného dne. Petr Jiráček šel ještě dál: „Víc než půlka úspěchu se zrodila v hospodě.“ Nejde přitom o opileckou exhibici. Všichni tři pamětníci rámují večírky jako rituál, při kterém se nastavovaly hlavy, řešila napětí v kabině a budovala důvěra, kterou na hřišti nelze natrénovat.

Už v dobovém klubovém bulletinu z roku 2011 tehdy devatenáctiletý Vladimír Darida říkal, že v kabině panuje výjimečná parta a že k tomu hodně přispívá právě Horváth. Nebyla to tedy zpětně vymyšlená legenda, motiv existoval v reálném čase.

Český boxer fetoval, kradl a vraždil. Alain Banongo dostal 26 let vězení

MMAmag.cz

1 h

Proč by to dnes nefungovalo

Horváth v podcastu vysvětluje posun jednoznačně: dnešní fotbalista je permanentní vysílač. Každý spoluhráč, každý číšník, každý kolemjdoucí má v kapse telefon s kamerou a přímou linku na sociální sítě. Co se tehdy odehrálo za zavřenými dveřmi restaurace, zůstalo uvnitř. Dnes by jediná fotka z kabinového večírku obletěla Twitter během minut, bez kontextu, bez vysvětlení, s okamžitým veřejným soudem.

Nejde přitom jen o klubový trest. „Popravilo“ v Horváthově podání míří na reputační destrukci: sponzoři, fanoušci, média. Prostředí, které tehdy partu chránilo, jednoduše přestalo existovat.

Vrba, vize a vzácný souběh

Redukovat plzeňský titul na hospodské posezení by bylo nespravedlivé. Pavel Vrba přišel do Plzně s ambicí hrát o poháry a přinesl jasný herní plán. Kádr měl kvalitu, Limberský, Jiráček, Kolář, Bakoš, Darida. Parta nebyla náhražkou sportovní práce, byla jejím akcelerátorem. Tehdejší Plzeň trefila vzácný souběh: silný trenér s vizí, silný lídr kabiny v Horváthovi a prostředí, které partu nenechalo rozpadnout na kusy.

Klub sám dnes tuto paměť aktivně pěstuje. Výroční akce v dubnu 2026 přilákala prakticky celé jádro mistrovského týmu, chyběli jen stále aktivní Milan Petržela a Michal Ďuriš a tragicky zesnulí František Rajtoral a David Bystroň. Předseda představenstva Adolf Šádek zlatou generaci vítal jako součást klubové identity, ne jako rozpačitou kapitolu.

Horváth dnes: jiná liga, stejný důraz na kolektiv

V Mostě Horváth pracuje ve třetí lize, v úplně jiných podmínkách. Na setkání s fanoušky v únoru 2026 ale mluvil jazykem, který připomíná plzeňskou éru: společný cíl, potřeba být s lidmi kolem klubu „na jedné vlně“, radost z prostředí, kde všichni táhnou jedním směrem. Kopírovat hospodský model z roku 2011 nemůže a nechce. Přenos je jinde, ve víře, že vztahy v kabině rozhodují zápasy stejně jako taktická tabule.

Plzeňská zlatá generace měla štěstí na dobu, která ji nechala být. Horváth to ví, říká to nahlas, a právě proto jeho slova rezonují víc než běžná výroční nostalgie.