Chorvatský reprezentant udivil lékaře: Po nehodě nastupoval s propíchnutou plící!

Jeho fotbalová cesta je bez nadsázky plná vzestupů a pádů. Velký chorvatský talent Ante Vukušić již v osmnácti válel za Hajduk Split, za nějž v průběhu nadcházejících tří let nasázel 43 branek. Není tak divu, že následoval první velký přestup. Pescara, hrající tehdy Serii A, za něj neváhala zaplatit téměř 4 miliony eur (okolo sta milionů korun) a Vukušić se rázem stal její volbou na pozici hrotového útočníka číslo jedna.

Tehdy jednadvacetiletý útočník se však v Itálii trápil, postupně vypadl ze sestavy a ročník ukončil s jediným vstřeleným gólem na kontě. O to hůře, že jeho Pescara sestoupila z posledního místa do druhé ligy. Chorvat tak putoval po hostováních: zahrál si za švýcarské Lausanne-Sport a belgický Waaland-Beveren. Jenže ani tehdy se mu nedařilo naplnit nálepku velkého kanonýra. Neuspěl ani v druhé německé lize za Greuther Fürth a zamířil do Ruska.

iZdroj fotografie: Olimpija Ljubljana

Až při působení v Tosnu si naplno uvědomil, že jeho kariéru nebrzdí zranění zad, ale právě plicní zranění. „V Rusku jsem prožil své nejhorší chvíle. Myslel jsem si, že mám problémy se zády. Bojoval jsem s tím dva nebo tři roky, a nakonec jsem zjistil, že jde o problém s plícemi. Byl jsem v šoku, myslel jsem na nejhorší. Nikdo tam neuměl anglicky, ale nakonec mě zachránili dva přátelé – Černohorec Mladen Kaščelan a Srb Rade Dugalić. Kdyby v klubu nebyli, nevím, jak bych dopadl,“ cituje jeho slova slovenský Šport.

Při trénincích jsem nemohl dýchat, vzpomíná

Patálie s plícemi byly přitom následkem události, která se stala čtyři roky předtím. Tehdy cestoval z Itálie do Chorvatska a způsobil ošklivou autonehodu. „Vracel jsem se domů před Vánocemi. Nejel jsem rychle, možná 120 km/h. Byl jsem nezkušený řidič, a když jsem vjel do tunelu, dostal jsem se na led, dupl na brzdu a auto se úplně rozbilo. Jel jsem s manželkou a přítelem, naštěstí se jim nic nestalo,“ vysvětluje.

Chorvat přiznává, že již tehdy cítil první problémy s dechem. „Doufal jsem, že to přejde. Ale při trénincích jsem nemohl dýchat a jen jsem prosil Boha, aby to skončilo. Často jsem měl pocit, jako by ve mně něco prasklo a nemohl jsem dýchat. Později se zjistilo, že mi z plic uniká vzduch,“ doplňuje Vukušić, který svým zraněním šokoval i lékaře. „Po laserové operaci, která trvala 20 minut se lékaři divili, jak jsem dokázal ty tři roky vůbec fungovat,“ vzpomíná.

Kariéru nakopnul v Ljubljaně

Zpomalenou kariéru přesto dokázal opět nakopnout. Po působení v Rusku a Polsku zamířil do Slovinska, kde v dresu Olimpije Ljulbjana zářil. Ve 35 ligových zápasech nasázel 26 branek a stal se nejlepším střelcem ročníku. Poté se přesunul do FCSB, zahrál si Serii C a krátce působil také v Srbsku a Bosně a Hercegovině. Dnes dvaatřicetiletý Chorvat působí v domácí soutěži, kde nastupuje za Varažin. Přesto je otazníkem, jak mohla jeho kariéra vypadat, kdyby na své zranění přišel ještě před svým kariérním pádem.