Bývalý rozhodčí Premier League přiznal, že si během zápasů hrál vlastní hry. Fanoušci žádají vysvětlení

Dvacet minut bez hvizdu, pro zábavu

2. září se na platformách objevila nová epizoda podcastu Jamie Vardy’s Having A Party. Hostem byl Mike Dean, muž, který se v roce 2020 stal prvním rozhodčím v historii Premier League s pěti sty odřízenými zápasy. V odlehčeném tónu popsal dvě osobní „výzvy“, které si prý dával během ostrých utkání v éře před zavedením VAR.

První spočívala v tom, že se po výkopu snažil co nejdéle nezapískat. Podle vlastních slov vydržel někdy dvacet až dvacet pět minut. Druhá byla poziční: zůstat co nejdéle ve středovém kruhu, aniž by ho hra donutila vyběhnout. Jednou prý v kruhu setrval asi patnáct minut, zatímco asistenti na postranních čarách ho v tom podporovali. Dean mluvil v množném čísle („we used to say“), což naznačuje, že nešlo čistě o sólovou záležitost.

Do čtyřiadvaceti hodin od zveřejnění epizody příběh převzaly Sky News i Guardian a sociální sítě zaplavila vlna rozhořčení.

Bývalý prvoligový fotbalista řádil opilý s nožem v ruce. Vyhrožoval, že lidi zabije, a skončil v cele

SportyŽivě.cz

1 h

Proč je to víc než podcastová historka

Na první pohled to zní jako anekdota z kabiny. Jenže rozhodčí Premier League není bavič, je strážce pravidel, jehož jedinou měnou je důvěra. A Dean právě veřejně popsal, že s ní vědomě experimentoval.

Dvacet minut bez hvizdu neznamená dvacet minut bez faulů. Znamená to dvacet minut, během nichž rozhodčí sám přiznal, že jeho prioritou nebyl průběh hry, ale vlastní výzva. Každý neodpískaný faul v tom intervalu, ať už se stal, nebo ne, teď nese otazník. Totéž platí pro patnáct minut strávených ve středovém kruhu: poziční disciplína rozhodčího přímo ovlivňuje, co vidí a co ne.

Guardian cituje lidi z rozhodcovského prostředí, kteří reagovali zmateně. Tvrdí, že pro podobné chování neznají důkazy ani precedent. Dean žádný konkrétní zápas nejmenoval. Ale právě ta neurčitost je problém, protože zpochybňuje potenciálně kteroukoli z jeho více než pěti set padesáti delegací.

Není to poprvé

Deanovo jméno se s kontroverzí pojí opakovaně. V srpnu 2023, krátce po odchodu z organizace PGMOL (dnes Pro Ref), přiznal pro BBC další citlivou věc: jako VAR údajně neposlal kolegu Anthonyho Taylora k monitoru mimo jiné proto, že je jeho kamarád. PGMOL tehdy jakýkoli vliv osobních vztahů na rozhodování odmítla. Dean byl nicméně od delegací k VAR odstaven.

V anglickém rozhodcovském prostředí přitom existují tvrdší precedenty. David Coote přišel o místo a dostal zákaz od UEFA po disciplinární kauze s videem o Jürgenu Kloppovi. Bobby Madley byl vyhozen za odeslání videa zesměšňujícího handicapovaného člověka. Škála sankcí sahá od stažení z delegací po úplný konec kariéry. Dean ovšem od července 2023 není součástí žádné rozhodcovské struktury, takže prostor pro formální postih je výrazně menší.

K 4. září 2026 není dohledatelné, že by Pro Ref nebo Premier League zahájily vyšetřování či vydaly veřejné stanovisko.

Česká stopa: Souček a zrušená červená

Dean není v Česku neznámé jméno. V únoru 2021 poslal v závěru zápasu Fulham–West Ham do kabin Tomáše Součka za údajný úder loktem. Červená karta byla následně zrušena jako chybná. Paradoxně se tehdy Souček Deana veřejně zastal, rozhodčí čelil výhrůžkám smrtí a český záložník vyzval fanoušky, aby se uklidnili.

Nelze doložit, že zrovna tento incident souvisel s Deanovými „minihrami“. Ale ilustruje, jak konkrétně mohla rozhodnutí jednoho muže zasáhnout kariéru hráče na druhém konci Evropy. A právě proto je nynější přiznání tak toxické: zpětně rozleptává důvěru nejen u britských fanoušků, ale u kohokoli, koho Deanův hvizd, nebo jeho absence, kdy zasáhl.

Dnešní liga hlídá víc. Ale tehdy?

Premier League od sezony 2026/27 výrazně rozšířila transparentnost rozhodování. Funguje nezávislý panel KMI, jehož verdikty se nově zveřejňují každý týden. Rozhodčí poskytují přímé citace ke sporným momentům, z utkání se pořizují záběry z kamery na rozhodčím i se zvukovými ukázkami. Pro Ref má formální politiku delegací včetně deklarací střetu zájmů.

Jenže Dean mluví o době, kdy nic z toho neexistovalo. Žádná kamera na rozhodčím, žádný panel, žádné veřejné vysvětlení. Rozhodčí byl na hřišti sám se svým úsudkem, a podle vlastních slov i se svou soukromou hrou.

Historický plošný přezkum Deanových zápasů nikdo neohlásil a realisticky k němu asi nedojde. Ale škoda už je způsobená. Ne na výsledkové tabuli, ale na tom, co by mělo být pro rozhodčího nedotknutelné: na přesvědčení, že každé jeho písknutí i mlčení sloužilo výhradně hře.