Brankář Kinský o svém drilu. Já nemusím hodnotit, jestli někdo vypil deset piv, nebo šel cvičit

Podzim 2023, Pardubice. Dvacetiletý brankář na hostování ze Slavie odchytá dva zápasy, pak dostane červenou kartu. Přijde zranění, k tomu mononukleóza a tři měsíce mimo hru. Kinský tehdy podle svých slov věděl, že má půl roku na to, aby se posunul o úroveň výš. Když se kabina večer chystala na pivo, šel do posilovny a druhý den na trénink. „Nemusím hodnotit, jestli někdo vypil deset piv, nebo šel cvičit,“ řekl o tom období v podcastu Livesport Daily #909. Ta věta nemíří na nikoho konkrétního. Popisuje volbu, kterou od té doby opakuje každý den a která ho přes Slavii dovedla do Tottenhamu a do české reprezentace.

Volba, ne odsudek

Výrok se rychle rozšířil díky textovému výběru citací, který Livesport z podcastu připravil pod mezititulkem o volbě mezi posilovnou a pivem. Vytržený z kontextu může znít jako výtka spoluhráčům. V celém rozhovoru je ale tón jiný. „Ať si každý dělá, co chce,“ říká Kinský. Sám pro sebe to označuje za „jednoduché rozhodnutí“: na hřišti chce vyhrávat a věří, že mu k tomu pomůže spíš trénink než společenský večer.

Kinský přitom nejmenuje nikoho, kdo by ho za tento přístup kritizoval. Mluví obecně o tom, že mu bylo jedno, jestli si někdo myslí, že dělá něco jinak, že to přehání nebo že by měl být víc součástí týmu. Spíš tím naráží na to, jak mohl jeho režim působit v kabině. Žádný konkrétní konflikt z toho nevyplývá. Sám to shrnuje jednoduše: všem se nikdy nezalíbíte.

Sagvan Tofi žije s Alenou přes dvacet let, ale vzít si ji nechce. Dcera Satine roste do krásy a táta v ní vidí sám sebe

VIPživot.cz

1 h

Podle nás je na celém výroku nejzajímavější něco jiného než pivo. Kinský se v Pardubicích choval jako hráč, který se chystá do zahraničí, ačkoli byl na hostování v klubu bojujícím o záchranu a nechytal. Profesionalita u něj nevypadá jako kázání. Nikoho nepoučuje a nikoho nepřesvědčuje. Prostě odejde jinam a druhý den přijde odpočatý.

Že nejde o pozdější přikrášlování vlastního příběhu, potvrzuje rozhovor pro Sport.cz z května 2024. Kinský v něm hned po pardubické sezoně popisoval, jak se mu na podzim sešly červená karta, zranění a mononukleóza. Do brány se vrátil až v posledních dvou podzimních kolech a mezitím podle svých slov „zapracoval na jiných věcech“. Tehdy to znělo jako běžná fotbalová fráze. Dnes je jasné, co tím myslel.

Knihy koučů a plán, který mířil do Německa

Disciplína nezačala v Pardubicích. Kinský už v mládí sledoval úspěšné lidi ve sportu, v byznysu i v jiných oborech a hledal, co mají společného. Poslouchal řečníky a četl knihy koučů, psychologů a podnikatelů. Principy, které se opakovaly, si pak zkoušel přenést na hřiště.

Mimo trávník dnes pracuje na vzdělávání, na psychice a na osobním růstu. Do tréninku chce dávat každý den maximum v co nejvyšší intenzitě. Zní to jako obecné motto, u Kinského ale jde o konkrétní plán s cílem.

Ten cíl měl zpočátku jinou adresu. Jako první zahraniční štaci si vytyčil Německo, kam před ním mířili i jiní čeští brankáři. Kvůli tomu se dokonce učil německy. Nevyšlo to a dnes je za to rád. Místo bundesligy přišla Premier League a klub, o kterém sám mluví jako o „jiném světě“.

S výškou počítal už od dětství. Předpovídali mu kolem 190 centimetrů, a to je na brankáře spíš méně. Proto s otcem trénoval styl blízký španělské škole: rychlost, práci nohou, pohyb a obratnost. Španělského trenéra tehdy neměl. Dnes v reprezentaci pracuje s trenérem brankářů Rubénem Martínezem a říká, že jeho tréninky odpovídají tomu, co se učil odmalička.

Z Vyškova do Londýna

Kariérní osa ukazuje, že Kinský stoupal nahoru postupně. Žádný skok přes několik pater najednou se nekonal.

Údaje pocházejí z oficiálního profilu Tottenhamu. Ve Spurs začal Kinský tak, jak by si to vymyslel scenárista. Při klubovém debutu udržel čisté konto proti Liverpoolu v semifinále Ligového poháru. V první polovině roku 2025 pak odehrál deset zápasů ve všech soutěžích.

Hladká cesta to nebyla. Seznam Zprávy s ním v květnu 2026 mluvily o návratu po těžkém večeru v Lize mistrů. Kinský tehdy popisoval, že po chybě je potřeba udělat rozbor a vrátit se k práci, ne v panice měnit všechno. Komentáře okolí filtruje a poslouchá hlavně lidi, kterým věří.

Klub to zjevně ocenil. Když Tottenham 30. června 2026 oznamoval novou smlouvu, sportovní ředitel Johan Lange vyzdvihl Kinského charakter, mentalitu, pracovní morálku a touhu se zlepšovat. Trenér Roberto De Zerbi o něm mluvil jako o hráči, který má potenciál stát se jedním z nejlepších brankářů v Evropě. Pod italským trenérem je Kinský aktuálně vnímán jako první volba, i když soupiska samozřejmě počítá i s dalšími gólmany. Samotná disciplína z nikoho reprezentanta neudělá. Kinský i jeho klub ji ale jmenují jako jeden z hlavních důvodů jeho vzestupu.

„Jiný svět“ pod jednou střechou

Rozdíl mezi českou ligou a Anglií vidí Kinský „úplně ve všem“: v kvalitě hráčů, sledovanosti, klubovém zázemí i penězích. Nejlépe je to vidět na tom, jak vypadal jeho běžný den. V Česku jako mladík objížděl Prahu, jinde trénoval, jinde posiloval a jinde regeneroval, a všechno si organizoval sám. V Tottenhamu má hřiště, realizační tým, regeneraci i vysokou intenzitu v jednom areálu.

Tady se pardubický dril vrací v jiné podobě. Kdo si roky sám hlídal režim bez pomoci klubu, nemusí si v profesionálním prostředí zvykat na disciplínu. Jen dostane lepší nástroje.

Kinského hra s míčem do De Zerbiho systému dobře zapadá. V tréninku mu prý říkávali, že není gólman, ale záložník. Rozehrávka ho baví, ale riskantní přihrávky pro efekt odmítá. Rozehrávka podle něj musí hlavně fungovat. Podobně se u míče cítil už ve Slavii, v Pardubicích i ve Vyškově. V Anglii je největší rozdíl v tom, jak tvrdě soupeři napadají.

Pro amatérské sportovce z toho plyne poučení, které nemá nic společného s profesionální zátěží Tottenhamu:

• rozhodovat se podle cíle, ne podle okamžitého pohodlí,
• mít jednoduchý plán na trénink, posilovnu a regeneraci,
• po chybě udělat rozbor a pokračovat, nepřestavovat všechno najednou,
• poslouchat lidi, kterým věříte, ne každý komentář,
• učit se i mimo sport.

Kopírovat profesionální intenzitu doslova ale nedává smysl. Kdo má zaměstnání, rodinu a omezený čas na odpočinek, potřebuje podobný přístup v jiném měřítku.

Debut proti mistrům

Seniorský debut za Česko odehrál Kinský 3. října 2026 v Oviedu proti Španělsku. Těžší začátek si lze jen těžko představit. Podle ČT sport odchytal celý zápas a už v prvním poločase zasahoval mimo jiné proti Olmovi a Baenovi. Česko prohrálo 1:3. Výsledek proti úřadujícím mistrům světa i Evropy ale o výkonu brankáře mnoho neříká.

Trenér Santi Denia do třetího zápasu skupiny poslal třetího různého brankáře. Konkurence je tedy otevřená. V listopadové nominaci figurují Lukáš Horníček se třemi starty, Kinský s jedním a Matěj Kovář se čtyřiadvaceti. Česko je v elitní skupině A3 Ligy národů po čtyřech zápasech bez bodu. Kinský tak jedničkou v národním týmu zatím není a o místo bojuje v nejtěžších možných zápasech.

Zapadá to do jeho dosavadní cesty. V Pardubicích stál mimo bránu, mimo hru a podle některých i mimo kabinu, a přesto si dál plnil vlastní plán. V reprezentaci je zatím jedním ze tří kandidátů na místo v brance. Podle nás se dá čekat, že ani tady nebude nikoho přesvědčovat slovy.

Deset piv, nebo posilovna? Kinský tu otázku řešil v Pardubicích, kde ho skoro nikdo nesledoval. Na dalších rozhodnutích, která učinil stejně potichu, postavil cestu do brány Tottenhamu.