Tenista odhalil sázkařskou mafii mezi vlastními kolegy. Nabízeli 1 milion Kč za hodinu práce

V dubnu 2026 se šestatřicetiletý Trungelliti poprvé v kariéře vyšplhal do světové stovky. Sportovní milník okamžitě oživil příběh, který se odehrál o dekádu dříve, a který z něj udělal jednoho z mála profesionálních tenistů ochotných veřejně pojmenovat korupci uvnitř vlastního sportu. V roce 2015 dostal pozvání na schůzku s údajným sponzorem. Místo nabídky na spolupráci přišla nabídka na podvod. A Trungelliti udělal něco, co v tenisovém podsvětí nemá mnoho precedentů: napsal přímo Tennis Integrity Unit, že to „nenávidí“ a chce vědět, co má dělat.

Falešný sponzor a tři jména

Schůzka vypadala nevinně. Člověk, který se představil jako potenciální sponzor, ale rychle přešel k věci: nabízel peníze za ovlivnění výsledků zápasů. Podle Trungellitiho výpovědi, kterou později zpracovala agentura Associated Press, se částky lišily podle úrovně turnaje:

• Futures (nejnižší profesionální okruh): 2 000–3 000 USD
• Challengery: 5 000–10 000 USD
• ATP Tour: 20 000–50 000 USD

Fixer mu zároveň prezentoval jména hráčů, kteří už měli být zapojeni. Trungelliti u vyšetřovatelů uvedl tři argentinské kolegy: Patricio Heras, Federico Coria a Nicolas Kicker. Všichni tři byli následně potrestáni. Trungelliti sám nebyl nikdy vyšetřován ani sankcionován, TIU v oficiálním prohlášení z května 2019 výslovně potvrdila, že jednal správně a dobrovolně.

Čeští hokejisté porazili USA v prodloužení díky famózní sólové akci

SportyŽivě.cz

4 h

Padesát tisíc dolarů za hodinu práce

Ve stejném rozsáhlém materiálu deníku L’Équipe, který mapoval ekonomiku spodních pater tenisu, zaznělo i svědectví bývalého francouzského hráče Jeana-Reného Lisnarda. Ten popsal nabídku 50 000 dolarů za zmanipulování jediného zápasu a shrnul ji slovy: „padesát tisíc dolarů za hodinu práce.“ V přepočtu zhruba milion korun.

Lisnardova formulace ukazuje, proč je korupce v tenise tak lákavá. Zápas na nižší úrovni trvá hodinu, možná dvě. A částka, která za něj padne, mnohonásobně převyšuje to, co hráč vydělá legitimně. Pro srovnání: porážka v prvním kole turnaje ITF 15k v roce 2023 nesla 156 dolarů. Vítěz celého turnaje si odnesl 2 160 dolarů. Nabídka fixera v řádu tisíců dolarů tak pro hráče mimo elitu představuje měsíční, někdy čtvrtletní příjem za jediný prohraný set.

Ukrajinec Sergej Stachovský zašel ve svém svědectví ještě dál: v roce 2009 podle svých slov dostal nabídku 100 000 dolarů za prohru v prvním kole Australian Open. Odmítl. Ale sám přiznal, že chápe, proč někteří neodmítnou.

Systém, který korupci živí

Nejde o výjimečný skandál jednoho turnaje. Nezávislá zpráva o integritě tenisu z roku 2018 popsala problém jako obzvlášť akutní a všudypřítomný na nejnižších úrovních profesionálního okruhu. Panel identifikoval úrodnou půdu pro korupci a pojmenoval několik strukturálních příčin:

• Individualita sportu — jeden hráč může výsledek ovlivnit sám, nepotřebuje spolupráci týmu.
• Finanční propast — mimo Top 250–350 většina hráčů sotva pokryje cestovní náklady a trenéra.
• Živé sázení — možnost sázet na jednotlivé gamy a body v reálném čase vytváří obrovský trh pro spot-fixing.
• Slabý dohled — turnaje nižších kategorií nemají kamerový systém ani přítomnost integrity officers.

Izraelský tenista Amir Weintraub v roce 2016 řekl, že prakticky každý hráč na nižších okruzích byl alespoň jednou osloven. Metody se liší: anonymní zprávy na sociálních sítích, oslovení po zápase, nabídka přímo od soupeře, který už je s fixerem domluvený. Cíl je vždy stejný, konkrétní manipulace použitelná pro live betting. Prohraný set, přesné skóre, „něco“ ve dvou konkrétních gamech.

Cena za odvahu

Trungelliti korupci nahlásil. A pak zjistil, že ochrana oznamovatele existuje hlavně na papíře. Pravidla ITIA slibují důvěrnost informací a formálně hráči za nahlášení sankce nehrozí, naopak, neohlášení korupční nabídky je samo o sobě porušením pravidel, za které hrozí suspendace až doživotní zákaz a pokuta do 250 000 dolarů.

Jenže realita za hranicí disciplinárního řádu vypadala jinak. Trungelliti popisoval hrozby na sociálních sítích. Během turnaje v argentinské Córdobě se dostal do přímého konfliktu s rodinou Federica Corii. Kolegové se od něj distancovali. Cítil, že pokud s rodinou zůstane v Argentině, mohou být v nebezpečí. Přestěhoval se do Andorry.

TIU až dodatečně, v květnu 2019, vydala prohlášení, ve kterém odsoudila zacházení s ním a potvrdila jeho roli dobrovolného oznamovatele. Pro Trungellitiho to přišlo pozdě, roky strávil jako člověk, který v očích části tenisového světa „práskl“ na vlastní.

Český kontext a otevřené otázky

Přímá vazba Trungellitiho kauzy na české hráče nebo české sázkové kanceláře z dostupných zdrojů nevyplývá. Problém match-fixingu ale není českému tenisu úplně cizí: už v roce 2007 český hráč Jan Hernych v deníku Sport popsal, jak byl v Moskvě a Petrohradu sondován ohledně ochoty prohrát zápasy.

Strukturální podmínky, nízké prize money, živé sázení na obscurní turnaje, tisíce hráčů balancujících na hranici finanční udržitelnosti, jsou univerzální. A dokud budou existovat, budou existovat i fixeři s obálkami plnými hotovosti.

Trungelliti je dnes v nejlepší formě kariéry a poprvé v životě patří mezi stovku nejlepších tenistů planety. Příběh člověka, který v pětadvaceti riskoval všechno kvůli integritě sportu a v šestatřiceti se konečně dočkal sportovní odměny, je v profesionálním tenise vzácnější než jakýkoli titul.