Barbora Strýcová zaběhla na 130. Boston Marathonu osobní maximum 3:12:51 – téměř o šest minut rychleji než při své premiéře v Praze.
Pondělí 20. dubna 2026, bostonská trať z Hopkintonu do centra města. Bývalá wimbledonská šampionka ve čtyřhře proťala cíl v čase, který by ji ještě před rokem nenapadlo považovat za reálný. Na pražském maratonu v květnu 2025 doběhla za 3:18:39 a sama tehdy říkala, že si připadá „jako přejetá vagonem“. V Bostonu si stáhla osobák o 5 minut a 48 sekund. A to po přípravě, kterou jí zkomplikovala únavová zlomenina kotníku.
Od tenisového kurtu k maratonské trati
Strýcová po skončení profesionální tenisové kariéry nezmizela do sportovního důchodu. Sen o maratonu nosila v hlavě už v době, kdy hrála na okruhu WTA – jen na něj nikdy nebyl čas. Cíleně trénovat začala v listopadu 2024. Čtyři běhy týdně, posilovna, víkendové dlouhé výběhy a aplikace Stryd na řízení výkonu. K tomu rodinná logistika s malými dětmi a nutnost hlídat, aby se trénink vůbec vešel do dne.
Pražská premiéra ukázala, že nejde o žádné hobby-poklusávání. Čas 3:18:39 odpovídá tempu kolem 4:42 na kilometr, což je solidní výkon i pro zkušeného amatéra. Strýcová přitom na trati prošla krizemi kolem 25., 35. i 38. kilometru, brala kofeinový gel a do chůze nepřešla ani jednou. Buldočí povaha, jak ji sama pojmenovala.
Zlomený kotník, a přesto rychlejší
Cesta k Bostonu nebyla hladká. Ještě na konci března 2026, necelý měsíc před startem, mluvila Strýcová o ne zcela doléčené únavové zlomenině kotníku. Přesto si odskočila na Pražský půlmaraton a zaběhla 1:31:54, tempo, které naznačovalo, že forma stoupá navzdory omezené přípravě.
V Bostonu se to potvrdilo. Čas 3:12:51 znamená průměrné tempo přibližně 4:34 na kilometr po celých 42,195 km. Pro srovnání: vítězka ženského závodu Sharon Lokediová doběhla za 2:18:51, tedy o 54 minut rychleji. Propast k elitním maratonkyním je pochopitelně obrovská. Jenže Strýcová netrénuje na plný úvazek, nemá za sebou roky běžecké periodizace a do přípravy jí vstupují zranění z tenisové kariéry i mateřské povinnosti.
Proč je ten čas víc než kuriozita
Zlepšení o téměř šest minut mezi prvním a druhým maratonem není u začínajících běžců neobvyklé. U čtyřicetileté sportovkyně po únavové zlomenině kotníku a s necelými dvěma lety běžeckého tréninku za sebou je to ale jiná liga. Jak obecně popisuje běžecký trenér Jan Pernica, profesionální sportovní minulost dává odhodlání a schopnost nevzdat se, ale maraton je disciplína, kde se musí sejít forma, talent, počasí i desítky dalších faktorů. Samotná vůle nestačí.
Strýcová má obojí: mentální výbavu z vrcholového tenisu a rostoucí běžeckou gramotnost. Její přístup k závodění, rozsekání trati na krátké úseky mezi občerstvovačkami a soustředění vždy jen na další dva kilometry, je přesně to, co zkušení maratonci doporučují. Není to improvizace, je to metoda.
Co bude dál
Před Prahou mluvila o Bostonu jako o velkém cíli. Po Praze zmínila i ultramaraton. Před Bostonem kvůli kotníku říkala, že si žádné cíle nedává. Teď má v nohách osobní rekord z jednoho z nejprestižnějších maratonů světa a prostor pro další zlepšení, pokud jí to tělo dovolí.
Čas 3:12:51 už dávno není příběh tenistky, která si šla zaběhat maraton. Je to výkon, který by na startovní čáře většiny městských maratonů patřil do horních pěti procent ženského pole. Strýcová odložila raketu, ale soutěžní motor jí zjevně běží dál.
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 6487
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 2458
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 9985
