Italové přivedli kanonýra z Premier League. Útočník řádil už na tiskovce, na hřišti to bylo ještě horší

V 90. letech patřil italský tým Castel di Sangro mezi senzace. Během deseti let dokázal hned šestkrát postoupit! Klub z městečka Abruzzo, které má jen necelých šest tisíc obyvatel, se probojoval až do Serie B. V roce 1996 se pak odehrála kapitola, která nemá ve fotbalovém světě obdoby. Do všeho byl zapletený současný šéf italské fotbalové federace Gabriele Gravina.

Kanonýr z Leicesteru

Když se v Serii B týmu nedařilo, přišel tehdejší prezident klubu Gravina s těžko uvěřitelnou informací. Castel di Sangro podepsal nigérijského útočníka Roberta Ponnicka. A to přímo z Leicesteru hrajícího Premier League. Když vyšla v místních novinách Il Centro zpráva, že příštího dne bude „stroj na góly“ představen na tiskové konferenci a odehraje hned přátelské utkání, v Abruzzu vypukla fotbalová horečka.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Fanoušci i novináři narychlo hledali informace o Ponnickovi, v době bez internetu ale mohli jen stěží něco zjistit. Vše tak měla odhalit až tisková konference. Italská tisková agentura ANSA vysílala zprávy o Ponnickovi široko daleko a italská celostátní média představení kanonýra nehodlala propásnout. Kanonýr měl být prvním hráčem po Paulovi Gascoignovi, který zamířil z anglické ligy do italského fotbalu.

Ponnick: Nikdo mě nezastaví

Robert Ponnick přišel před hordu novinářů v klubových barvách a začal s velkohubými prohlášeními. „Vím, že do sezony naskakuji pozdě, ale přesto nastřílím nejvíce gólů v této lize. Viděl jsem tuhle Serii B a jsem mnohem lepší, bude to sranda. Dám nejvíc gólů, co kdy někdo v Serii B nastřílel,“ naparoval se útočník. Na otázku, jestli jeho góly udrží Castel di Sangro v Serii B, odpověděl, že tým postoupí do Serie A. „Nikdo mě nedokáže zastavit,“ dodal Ponnick.

iZdroj fotografie: Castel di Sangro

A pak všem spadla čelist. „Musím varovat lidi tohoto Castelu, ať už je to cokoliv. Pokud si ceníte svých žen, držte je doma, protože jestli vypadají sladce, tak je oš***m. A je mi jedno, čí dcera nebo žena to bude. Abych dával góly, potřebuji své p***y. A hned teď vám říkám, že mám největší p**o v Itálii,“ cituje Ponnicka anglický DailyMail. Pracovníci televizních stanic se mu okamžitě snažili sebrat mikrofon a na místě vypukla vřava.

Diváci nechápali

Na tamní stadion pro tři tisíce diváků se následujícího dne natěsnalo pět tisíc lidí. Roberta Ponnicka přivítali potleskem ve stoje, brzy ale natěšeným fanouškům zamrzl úsměv. Útočník neváhal nakopnout spoluhráče, aby se dostal k míči a navíc si několikrát zakopl o vlastní nohu. Když pak rozhodčí odpískal penaltu, začal se Ponnick přetahovat s tradičním exekutorem o míč tak vehementně, že musel zakročit trenér Osvaldo Jaconi.

Posila nakonec dostala přednost. Ponnick si před penaltou posunul míč o 15 centimetrů do strany od určeného místa. Při rozběhu se následně skácel k zemi a předstíral zranění. Když k němu přiběhl lékařský tým, vyskočil útočník na nohy a vystřelil do prázdné branky, protože gólman nedával pozor. Rozhodčí branku samozřejmě neuznal. Když chtěl Ponnicka po chvíli vyloučit, sebral mu hráč červenou kartu a ukázal ji sudímu. Frašku zakončil při odchodu do kabiny zvednutým prostředníčkem směrem k fanouškům, kteří ho zasypali vším, co měli po rukou.

Je to komediant

Mezi tím se hráči obou týmů i s rozhodčím vyrovnali na půlce, a když Ponnick zmizel v kabině, spustili potlesk. Hlasatel následně divákům vysvětlil, že Ponnick, tým hostů i rozhodčí jsou najatí herci, aby týmu zajistili co největší publicitu po celé Itálii. Fotbalisté Castel di Sangro se do celé frašky zapojili jen neochotně. Na hlavu Gabrieleho Graviny, který vše vymyslel, se snesla obrovská kritika. Nakonec se za tento podvod omluvil. PR trik ale splnil účel a klubu se podařilo získat více peněz od sponzorů.

V předposledním kole se klub vítězstvím nad Pescarou zachránil v Serii B. V roce 1998 již klub sestoupil a o sedm let později musel být kvůli finančním problémům zrušen. Castel di Sangro ale opět najdete na fotbalové mapě, aktuálně v páté nejvyšší soutěži. A bývalý prezident klubu již šest let šéfu italské fotbalové federaci.