Judista Lukáš Krpálek po neúspěchu cítil obrovské zklamání

Lukáš Krpálek je bezesporu tím absolutně nejlepším českým judistou historie. Během své bohaté sportovní kariéry získal již řadu významných ocenění, kterými se nesmazatelně zapsal do historických memoárů naší malé zemičky ve středu Evropy. Za zmínku stojí například zlato z letních olympijských her či dohromady osm medailí ze světových a evropských šampionátů. I takový sportovní velikán si ovšem může jednou za čas vybrat horší dny, kdy se mu jednoduše nedaří nic, na co sáhne. To se mu stalo na právě probíhajících Evropských hrách, kde se překvapivě neprobojoval do finále a nakonec nezvládl ani utkání o bronzovou medaili. Čemu hlavně připisoval smutný konec evropského turnaje, kde toužil potvrdit titul šampiona?

„Nebyl jsem sám sebou“

Osmadvacetiletý Lukáš Krpálek opouští turnaj s bilancí dvou výher a dvou porážek. To rozhodně není vizitka, kterou od něj všichni očekávali. Ani on sám se netajil hlubokým zklamáním, z něhož se bude v následujících dnech ještě dlouho vzpamatovávat. Zároveň se ale neschovával za žádné plané řeči a vzal vinu jednoznačně na sebe. Novinářům Českého rozhlasu sdělil:

„Dnes jsem se celý den trápil, nebyl jsem to já. Od prvního zápasu až do posledního, bylo to hodně špatné. Já jsem doufal, že by to mohlo vyjít, ale v boji o bronz jsem si ani neškrtl. Celkem jsem vyhrál dva zápasy na zemi, v postoji jsem hrozně ztrácel a vůbec jsem se nechytal. Díky zemi jsem se dostal do bojů o medaili, ale tam to nešlo. Pro mě to dnes bylo utrpení.“

Jeho sebekritický pohled na věc je skutečně inspirativní a hlavně má základy v reálných situacích. Když totiž vezmeme v potaz Krpálkovo první vítězství na turnaji, tak Ukrajince Andrije Kolesnyka porazil sice poměrně hladce, ale na jeho poměry se skutečně nejedno o bezchybné vystoupení.

Souboj o bronz byl pro českého sportovce utrpením

Krpálek se o medaili za třetí místo utkal s Henkem Grolem, který jej shodou okolností porazil i před čtyřmi lety v Baku. Český sympaťák měl tedy Nizozemci co vracet a možná i to jej z hlediska výkonu hodně svazovalo. Po utkání přiznal, že mu činilo veliké potíže soupeře už jen chytit, natož se mu naopak vytrhnout ze spárů. Ačkoli byla na Krpálkovi vidět obrovská snaha, někdy ani to nestačí. Při Grolovi stáli všichni Svatí a Krpálkovi nakonec zůstaly jen oči pro pláč a celková pátá příčka.

Páté místo se úspěchem, ne však pro všechny

Krpálek si uvědomuje, že většina sportovců by se s konečným pátým místem na prestižní soutěži plné hvězd spokojila, nicméně pro něj jako pro úřadujícího kontinentálního šampiona se jedná o hořkou pachuť v ústech, kterou bude muset co nejdříve vyhnat, jelikož jej čeká důležité Grand Prix v Montrealu a koncem léta ještě navíc mistrovství světa. Tam jede Krpálek jako vždy jen s těmi největšími ambicemi.

Sportovec dále nezapomněl pochválit skvělou diváckou kulisu, kterou mu v Minsku čeští příznivci připravili:

„Chtěli vidět medaili a o to mě to mrzí více, že jsem předvedl tohle a nebyl jsem schopný Holanďana ani ohrozit. Byli slyšet a za podporu jim všem děkuji.“

Foto: judoinside.com