Zlatou éru československého hokeje přerušila tragédie nad kanálem La Manche. Letadlo s reprezentanty se nikdy nenašlo

Hokejová reprezentace Československa sbírala v poválečném období velké úspěchy. Na domácím mistrovství světa v roce 1947 senzačně získala zlatou medaili, o rok později si pak připsala stříbro na Zimních olympijských hrách ve Svatém Mořici pouze o skóre nad zlatou Kanadou. Nadcházející turnaj tak měl být opět soubojem zejména Kanaďanů proti Čechoslovákům, i proto zamířilo mužstvo kouče Antonína Vodičky na zahraniční zájezd do Francie a Velké Británie.

Přípravná utkání však doprovázely četné problémy jak s udělením víz, tak s obsazeností letadel. Po vítězím nad Club Racing Paris si hráči měli původně užívat nedělní volno ve francouzské metropoli před odletem do Velké Británie. Všechny spoje, odlétající ve všedních dnech, však byly obsazeny a Čechoslováci tak museli odcestovat rozděleni na dvě skupiny – první odletěla v neděli, druhá měla do Londýna zamířit až v pondělí 8. listopadu 1948.

iZdroj fotografie: Bill Larkins, CC BY-SA 2.0

Obránci Miroslav Pokorný, Vilibald Šťovík a útočníci Ladislav Troják s Karlem Stiborem totiž stále čekali na udělení víz, které měli získat až v pondělí ráno. Ke čtveřici se připojil také náhradní brankář Zdeněk Jarkovský a obránce Zdeněk Švarc, kteří se do Francie dostali až po odehrání úvodního přípravného zápasu. Vzhledem k plné obsazenosti spojů se po dohodě mezi velvyslanci dohodli zástupci Československa a Francie o vypravení zvláštního letounu, který právě šestici reprezentantů dostane do místa konání.

Hustá mlha nad kanálem La Manche

Zakladatel a šéfpilot malé letecké společnosti Mercure René de Narbonne, který byl zároveň hrdinou francouzského odboje, odstartoval spolu s šesti hokejisty a radiotelegrafistou z letiště Le Bourget krátce po půl páté. Přetížený letoun přitom vlétal do husté mlhy a počasí nad kanálem La Manche se ani nadále nezlepšovalo. Narbonne se proto rozhodnul nedbat na rady navigátorů a odchýlit se od vytyčeného kurzu, aby se nejhustější mlze vyhnul.

i

V 17:39 se radiotelegrafista ozval leteckým dispečerům z oblasti mezi Le Mans, Evreux a Rouenem naposledy. Všechny další pokusy o spojení dopadly neúspěšně a letoun s pěti reprezentanty tak zůstal až do dnešních dní nezvěstný. Následující velká pátrací akce skončila neúspěšně. Až po téměř roce byly poblíž kanálu La Manche nalezeny pozůstatky dvou těl, přičemž jedno z nich nejspíše patřilo Narbonnemu.

Tragická dohra StB

Mezitím se v Československu rozšiřovaly neověřené zprávy o tom, že letadlo nehavarovalo a reprezentanti emigrovali. Komunistický režim tak začal vyšetřování příbuzných šestice hokejistů a do výslechů se zapojila i StB. „Zacházeli s nimi jak s nepřáteli režimu,“ nastínil pro LN historik Miroslav Jenšík podle něhož byly rodiny zesnulých reprezentantů vystavovány sledování, ponižování a perzekuci.

Zbytek národního týmu však dokázal uctít památku tragicky zesnulých spoluhráčů a o tři měsíce později si mohlo mužstvo trenéra Vodičky nasadit na svůj krk zlaté medaile.