Šest porážek, skóre 3:14 a sestup z elity. Václav Němeček varuje, že Česko nesmí slepě kopírovat Španělsko, a před kvalifikací žádá tvrdší souboje a pevnou obranu.
V neděli 15. listopadu večer v Osijeku skončil podzim, na který česká reprezentace vzpomínat nebude. Porážka 1:2 s Chorvatskem byla šestá v šestém zápase elitní skupiny Ligy národů: nula bodů, skóre 3:14, poslední místo a pád do Ligy B. Vedení svazu v čele s Pavlem Nedvědem den po zápase zopakovalo, že Santi Denia má plnou důvěru a „španělská“ cesta pokračuje. O den později se v Radiožurnálu Sport ozval Václav Němeček, stříbrný medailista z Eura 1996. Španělskou školu nezatracuje. Cestu, po které tým kráčí teď, ale v této podobě odmítá. Podle něj Česko „nikdy nebude jako oni“, a pokud se před kvalifikací nic nezmění, moc šancí na dobrý výsledek nevidí.
Šest zápasů, šest porážek
Soupeři byli mimořádně silní: mistři světa Španělé, bronzová Anglie a Chorvatsko s medailovou minulostí. Nic z toho ale nemění na tom, že tak slabou bilanci Česko v elitě Ligy národů ještě nemělo. Při předchozí účasti v ročníku 2022/23 narazilo na Španělsko, Portugalsko a Švýcarsko. Získalo tehdy 4 body při skóre 5:13. Obrana inkasovala podobně, rozdíl je v útoku a v bodech. Tentokrát tým za šest zápasů vstřelil tři góly a nezískal nic.
Nejvíc vypovídá domácí zápas se Španělskem z 12. listopadu. Podle zápasové zprávy UEFA Česko vystřelilo třináctkrát, ale ani jednou na branku. Španělé měli 22 střel, z toho šest mířilo mezi tyče, a míč drželi 64 % času. Česko prohrálo 0:2.
Nedvěd po Chorvatsku podle iSportu, který citoval jeho rozhovor pro Českou televizi, sám vyjmenoval slabiny: tři góly v šesti zápasech, tři vyloučení, málo zkušeností. A dodal větu, kterou žádný předseda o svém týmu říkat nechce: „Kvalita nám chybí.“
Co je vlastně „španělská cesta“
Svaz ji nikdy nesepsal do herního manifestu. Z veřejných vyjádření se ale dá poskládat poměrně přesně. Denia je první zahraniční trenér v historii české reprezentace. Při jmenování koncem července dostal dvouletou smlouvu s opcí, španělského asistenta Pabla Ama a jasný cíl: postup na EURO 2028. Do Prahy přišel s mimořádným životopisem. Se španělskou mládeží vyhrál mistrovství Evropy do 17 let v roce 2017 i do 19 let o dva roky později a olympijský výběr dovedl ke zlatu v Paříži 2024.
Vedení od něj chtělo „novou tvář národního týmu“. Tedy přestavbu po mistrovství světa, po kterém v reprezentaci skončil nejlepší střelec posledních let Patrik Schick i další zkušení hráči. K tomu těsnější propojení s jednadvacítkou a hru, která začíná propracovanou rozehrávkou. Záložník Pavel Šulc to pro španělský deník AS popsal tak, že se Denia snaží vtisknout Česku španělskou pečeť: rozehrávat od zadních řad a kombinovat.
Přestavba se v číslech opravdu projevila. Za podzim se v reprezentaci objevilo dvanáct nováčků a trenéři si zblízka prohlédli 37 hráčů. Nedvěd to považuje za investici: šest porážek podle něj není nic pozitivního, ale „touhle cestou“ se půjde dál. Konec Denii „není k diskuzi“.
Němeček: Španělům stačí jedna šance
Němeček za reprezentaci odehrál 60 zápasů a dal šest gólů. Hrál na mistrovství světa 1990 a na Euru v Anglii, odkud Češi přivezli stříbro. Patří ke generaci, která se mohla opřít o velké individuality. Právě z tohoto srovnání vychází i jeho kritika.
Jádro jeho argumentu je prosté. Španělé mají ofenzivní hráče takové kvality, že jim k rozhodnutí zápasu stačí jedna šance. Česko takový výběr nemá, a proto si nemůže dovolit soupeře donekonečna obehrávat. Pár hráčů na nejvyšší úrovni podle Němečka v kádru je, celkově ale tým nemá opory, na které se dřív dalo spolehnout. Další si musí teprve vychovat.
Z toho plynou jeho požadavky:
- precizněji bránit, protože každý inkasovaný gól v kvalifikaci může stát body a postup,
- přitvrdit v soubojích,
- častěji zakončovat místo dlouhého kombinování před vápnem,
- nekopírovat Španělsko, ale přidat prvky, které odpovídají českým hráčům.
Ligu národů přitom Němeček nebere jako katastrofu. Připouští, že mohla posloužit jako „lepší přátelské utkání“ pro zkoušení variant. Kvalifikace je ale jiná soutěž a experimenty v ní končí.
Se svým názorem není sám. Karel Poborský ve studiu ČT řekl, že Česko „nikdy nebude hrát španělský fotbal“, i když od nastaveného směru utíkat nechce. Pochybnosti zazněly už před prvním Deniovým zápasem: František Straka nevěřil, že současný kádr dokáže hrát po španělsku, a Petr Rada připomínal, že dnešní tým nemá generaci Rosického, Kollera, Poborského a Jankulovského. Němeček tak neotevírá novou debatu. Po šesti porážkách ji jen nelze dál odkládat.
Tři červené a případ Krejčího
Defenzivní problém má i disciplinární rozměr. Dvě ze tří českých vyloučení připadla na Ladislava Krejčího a obě přišla proti Španělsku. Poprvé v říjnu v Oviedu, podruhé 12. listopadu v Praze. Tam sudí po zásahu videorozhodčího změnil žlutou kartu na červenou za faul na unikajícího Roberta Fernándeze, kterého Krejčí zastavil jako poslední bránící hráč.
Denia po zápase řekl, že na této úrovni je klíčové dohrávat v jedenácti. Situaci podle něj mohl tým vyřešit lepším kolektivním bráněním, aby Krejčí do souboje jeden na jednoho vůbec nemusel. Trenér tím vlastně potvrdil Němečkovu výtku: problém není jen v jednom skluzu, ale v tom, jak celý tým brání po ztrátě míče.
Pro kvalifikaci je důležité, co se s trestem stalo dál. Řád Ligy národů stanoví, že hráč vyloučený rozhodčím automaticky stojí v dalším zápase soutěže. Krejčí proto v Osijeku chyběl. V Deniově sestavě tvořili stoperskou dvojici David Zima a Tomáš Vlček, trenér navíc donominoval Filipa Prebsla. Pokud UEFA trest dodatečně nenavýšila, a takové rozhodnutí jsme nedohledali, má Krejčí stopku odpykanou a do kvalifikace vstoupí bez omezení. Neodpykané tresty z Ligy národů by se jinak přenášely do dalšího Eura nebo mistrovství světa.
Nejde o to, zda hrát španělsky
Podle nás spor o „španělskou cestu“ míří vedle, pokud se vede jako souboj dvou táborů. Dlouhodobá koncepce, práce s mladými a lepší organizace hry jsou správná rozhodnutí. Česko je potřebovalo dlouho předtím, než přišel Denia. Rozhodující otázka zní jinak: dokáže trenér španělské principy přeložit do české reality?
Taková verze by podle nás stála na třech věcech. Méně rizika v rozehrávce: krátká rozehrávka od brankáře má smysl jen tehdy, když ji hráči technicky zvládnou pod presinkem, jinak dává soupeři šance zadarmo. Víc soubojové přesnosti, kterou Němeček žádá. A rychlejší cesta k zakončení, protože třináct střel bez jediné na branku není smůla, ale příznak.
Náznaky, že to cítí i kabina, existují. Vladimír Coufal po Chorvatsku mluvil o horší struktuře presinku, o ztrátách hned po zisku míče a o tom, že hráči potřebují víc času pochopit trenérovy detaily. Ideálně by podle něj pomohl delší kemp. Reprezentace ale takový luxus nemá.
Sestup z Ligy A má navíc praktický dopad. Podle dostupných zpráv Česko nebude při losu kvalifikace o EURO 2028 v nejvýhodnějším prvním koši, takže ho může čekat těžší skupina. Dá se čekat, že tlak na Deniu poroste s každým inkasovaným gólem, ne s každou porážkou proti Španělsku. V kvalifikaci už se nebude hodnotit, kolik hráčů trenér vyzkoušel, ale kolik bodů tým uhrál.
Španělům stačí jedna šance. Česko si jich musí vytvořit víc a hlavně je dostat mezi tyče. Pokud se Deniovi podaří spojit španělský řád s českou tvrdostí, Nedvědova trpělivost se vyplatí. Pokud ne, Němečkův hlas brzy nebude jediný.
