V dokumentu ČT Loučení královny ukázala Martina Sáblíková domov na Vysočině, který sdílí s Nikolou Zdráhalovou. A zvířata, bez nichž si návrat domů neumí představit.
Haly plné vlajek, olympijská kvalifikace, Milán a nakonec poslední mezinárodní závod v nizozemské hale Thialf. Tak vypadá většina dokumentu, který Česká televize věnovala konci kariéry nejúspěšnější české rychlobruslařky. Mezi těmi velkými obrazy je ale pár minut, které působí úplně jinak. Sáblíková v nich otevírá dveře domu na Vysočině, kde žije s Nikolou Zdráhalovou. Pod nohama se jim motají dva psi, ve skutečnosti tři, protože jednoho mají „ve střídavé péči“. K tomu jeden králík. Podle Sáblíkové právě tahle zvířata dokážou člověku „rozsvítit den“. Žena, která o soukromí roky mlčela, tak ukázala, co ji drží po konci kariéry.
Tři psi, králík a návraty domů
Sáblíková v dokumentu vysvětluje, proč jsou zvířata pro domácnost tak důležitá. Když se vrátí domů, mazlíčci dávají najevo lásku, motají se kolem a vyžadují pozornost. Sama je s úsměvem označuje za „závisláčky“. A dodává, že jim zvířata život hodně obohacují.
Nejvíc pozornosti vzbudila formulace o třetím psovi ve střídavé péči. Co přesně znamená, s kým se o psa dělí a v jakém režimu, Sáblíková neupřesnila. Je to drobnost, ale vypovídá o domácnosti víc než dlouhý výklad. Žádná okázalost, žádné pózování. Psí misky, procházky, králík.
Pro sportovkyni, jejíž život dvě desetiletí určoval tréninkový plán, závodní kalendář a nekonečné přejezdy mezi halami, má takový rituál zvláštní váhu. Zvířatům je jedno, jestli jejich panička vyhrála, nebo skončila čtvrtá. Čekají stejně.
Dokument o loučení, ne o vztahu
Domácí scény nejsou jádrem filmu. Dokument „Martina Sáblíková: Loučení královny“ v režii Vladimíra Škardy a Radima Trusiny sleduje její poslední sezonu od letní přípravy přes olympijskou kvalifikaci až po olympiádu v Miláně. Obsahuje osobní vzpomínky, dosud nezveřejněné archivní záběry i poslední závod v hale Thialf, kde se 7. března 2026 rozloučila s mezinárodním publikem.
Premiéru měl na ČT sport v pondělí 9. listopadu ve 21:15, repríza běžela ve středu 11. listopadu ve 12:55. Celý šestašedesátiminutový snímek je k dispozici v iVysílání České televize.
Právě v tomhle kontextu soukromá linka funguje nejlépe. Na jedné straně sedm olympijských medailí, 21 titulů mistryně světa a světové rekordy na 3 000 a 10 000 metrů. Na druhé dům, kam se člověk vrací, když medaile skončí v šuplíku. Podle nás je to nejlidštější kontrast celého filmu.
Soukromí podle jejích pravidel
Sáblíková nikdy nestála o to, aby se její osobní život probíral veřejně. Opakovaně říkala, že lidé mají vědět o jejím tréninku a závodech, ale sportovní a osobní život chce držet odděleně. Ani dokument na tom nic nemění. Ukazuje jen tolik, kolik sama dovolí.
Vztah se Zdráhalovou, také rychlobruslařkou, potvrdila na Instagramu v dubnu 2025. Tehdy prozradila, že spolu tvoří pár už přes 12 let. K oznámení ji podle vlastních slov dovedly náznaky, že její soukromí chce „někdo řešit za ni“ víc, než jí bylo příjemné. Raději tedy promluvila sama. Pod příspěvkem se tehdy sešly tisíce převážně podpůrných reakcí; gratulovaly sportovkyně včetně biatlonistek, skeletonistky Anny Fernstädtové i rychlobruslařských soupeřek.
Na začátku července 2026 pak na Instagramu přibyla svatební fotografie s krátkým vzkazem „Naše navždy“. Podle ČTK měla Zdráhalová dlouhé bílé krajkové šaty se závojem, Sáblíková bílé kalhoty, košili, vestu a kravatu.
Média i samotný pár mluví o svatbě a manželkách. Po právní stránce jde o partnerství, které česká legislativa od 1. ledna 2025 umožňuje osobám stejného pohlaví. Podle ministerstva vnitra se uzavírá obdobným způsobem jako manželství a páru se vydává oddací list pro partnerství.
Z toho všeho vychází jasný vzorec. Sáblíková neotevírá soukromí z touhy po pozornosti, ale v kontrolovaných dávkách, kdy si sama určí čas, místo a rozsah. Pasáž v dokumentu podle nás není obrat k exhibici. Je to vědomá výjimka ženy, která si po dvaceti letech ve světle reflektorů konečně může vybrat, co ukáže.
Život po kariéře: trenérka a domov na Žďársku
Od ledu Sáblíková neodešla. Po ukončení závodní kariéry v březnu 2026 se přesunula k reprezentaci jako trenérka po boku Petra Nováka. Svou partnerku ale vést nebude, Zdráhalová si od sezony dává pauzu. Svůj cíl přitom neopouští: chce na olympiádu v roce 2030.
V květnu Sáblíková přiznala, že jí život zatím „ani moc jiný“ nepřipadá. Dohání povinnosti a resty, na které dřív nebyl čas. Přesto se něco změnilo. V rozhovoru pro Žďárský zpravodaj děkovala místním za podporu a hlavně za respekt, s nímž se k ní chovají, když ji potkají doma. Rozhovor nesl titulek, který by mohl sloužit jako podtitul celé její nové etapy: „Je super se vrátit domů, kde vás lidé mají rádi.“
Kde přesně dům stojí, není veřejně známo. A tak je to správně.
Dokument končí loučením s halou, která jí roky tleskala. Skutečný epilog se ale odehrává jinde, u dveří domu na Vysočině, kde ji vítají dva psi, třetí ve střídavé péči a jeden králík. Pro královnu dlouhých tratí je to možná ta nejkratší a nejdůležitější cesta.
