Italský tenista zakryl tvář ručníkem a v slzách odešel z kurtu. Berrettini nechal zápas zápasem a přispěchal za kamarádem

Ve čtvrtek 29. října večer sedí Flavio Cobolli na lavičce ve Wiener Stadthalle, ručník přes obličej, levé stehno omotané tejpem. Osmifinále turnaje Erste Bank Open právě skončilo. Oficiální zápis je strohý: skreč pro Berrettiniho za stavu 5:2, čas 40 minut a 15 sekund. To podstatné se ale stalo až potom. Berrettini nezůstal u obvyklého podání ruky na síti. Přešel ke Cobolliho lavičce, sklonil se k němu, mluvil s ním a objal ho. Mezi dvěma Římany, kteří se znají od doby, kdy jednomu bylo devět a druhému patnáct, nešlo o zdvořilost. Pro nás to byl nejsilnější okamžik vídeňského týdne, přestože se hrálo jen sedm gamů.

Sedm gamů, které neměly šanci se rozehrát

Cobolli nastoupil s handicapem, o kterém se vědělo dopředu. Už v prvním kole proti Grigoru Dimitrovovi si mezi druhým a třetím setem vzal zdravotní přestávku. Na kurt proti krajanovi pak přišel se silně zatejpovaným levým stehnem. Po sedmi gamech bylo jasné, že pokračovat nemůže.

Berrettini v té chvíli vedl 5:2 v prvním setu. Skóre však nikoho nezajímalo. Kamery italské stanice Sky Sport zachytily Berrettiniho větu, kterou kamarádovi na lavičce opakoval: ať nedělá závěry hned, protože ještě je čas. Deník Gazzetta dello Sport scénu popsal prostě. Berrettini ho utěšoval slovy a objetím.

Smíte za jízdy ťuknout do Map Google? Policie spor rozsoudila. Na Slovensku vás to může stát řidičák

AutoŽivě.cz

3 h

Večer se ozval i Cobolli. Na Instagramu vysvětlil, že slzy nebyly z bolesti. Plakal kvůli emocím, stresu a zklamání, že musí opustit kurt, na kterém chtěl hrát proti Berrettinimu před plnou halou. Problém cítil už v předchozím zápase, přesto se pokusil nastoupit. Ve Vídni pak pochopil, že pokračovat by bylo příliš riskantní.

Vzdát zápas, který chcete hrát, je v tenise jedno z nejtěžších rozhodnutí. Cobolli ho udělal a pak to měl vepsané ve tváři.

Od víkendových turnajů v Aniene po derby ve Vídni

Proč ten moment zasáhl tolik lidí? Protože přes síť nestáli dva rivalové. Stáli tam dva kluci ze stejného římského klubu.

Jejich příběh začíná v Circolo Canottieri Aniene, jednom z nejprestižnějších sportovních klubů v Římě. Berrettini tam začal trénovat pod vedením Stefana Cobolliho, Flaviova otce, a Vincenza Santopadreho. Flaviovi bylo tehdy osm let. Berrettini později pro italskou televizi SuperTennis vzpomínal, jak malý Flavio s bratrem jezdili na víkendové turnaje a starší hráči jim „skoro dělali chůvy“.

Deník La Repubblica letos v červnu vytáhl video z turnaje Lemon Bowl z roku 2011. Patnáctiletý Berrettini a devítiletý Cobolli si v něm dělají legraci jeden z druhého. O patnáct let později se potkali v prvním vzájemném zápase na okruhu ATP. A ten skončil po sedmi gamech zraněním.

Oficiální turnajový web je po zápase označil za blízké přátele. Berrettini sám mluvil o společné cestě, která začala v Římě, a o víkendech, kdy jako děti hrávali spolu. Takové objetí se nedá nacvičit. Roste patnáct let.

Berrettini ví, jak chutná skreč

Je tu ještě jedna vrstva, a podle nás ta nejdůležitější. Berrettini v Cobolliho slzách nejspíš viděl sám sebe.

V listopadu 2021 hrál na Turnaji mistrů v Turíně před domácím publikem. Proti Alexandru Zverevovi ho zastavilo zranění břišního svalu, musel vzdát a odcházel z kurtu ve slzách. Od té doby se jeho kariéra mění v seznam návratů:

• US Open 2023: zranění kotníku v zápase s Arthurem Rinderknechem
• Australian Open 2024: odhlášení kvůli problémům s pravou nohou
• Roland Garros 2025: odstoupení kvůli zranění pravého šikmého břišního svalu, které si přivezl z Říma
• Roland Garros 2026: skreč ve čtvrtfinále

Po letošní pařížské skreči řekl větu, která dnes zní jako komentář k Vídni: „Jsem poslední, kdo chce vzdávat.“ Kdo ví, jaké to je, když tělo odmítne poslušnost ve chvíli, kdy hlava chce hrát dál, ten se nespokojí s formálním podáním ruky na síti.

Tenis podobné scény zná. V semifinále Roland Garros 2022 si Zverev vážně poranil kotník a Rafael Nadal pak mluvil o „velmi těžkém momentu“, když viděl soupeře plakat. Loni ve Wimbledonu odstoupil ve slzách Dimitrov proti Jannikovi Sinnerovi. Ve Vídni ale přibylo něco, co předchozí příběhy neměly. Starší kamarád utěšoval mladšího, kterého znal od dětských turnajů.

Turín, Boloňa a sedmnáct dní nejistoty

Cobolliho slzy mají i velmi praktický rozměr. Čtyřiadvacetiletý Říman prožívá nejlepší sezonu kariéry a podle oficiálního turnajového webu je šestý v průběžném pořadí Race to Turin. Bojuje tedy o svůj debut na Turnaji mistrů, který se v Turíně hraje od 15. do 22. listopadu.

Hned potom přijde finálový turnaj Davis Cupu. Finálová osmička se odehraje v Boloni od 24. do 29. listopadu a Itálie nastoupí ve čtvrtfinále proti Koreji 25. listopadu. Cobolli s ním počítá jako s jedním z vrcholů roku.

Mezi vídeňskou skrečí a startem Turnaje mistrů je zhruba 17 dní. Přesná diagnóza zatím nebyla zveřejněna. Cobolli uvedl, že v pátek podstoupí všechna vyšetření a informace sdělí, jakmile to bude možné. Teď záleží na detailech. Pokud jde jen o přetížení svalu, Turín i Boloňu stihnout může. Pokud by vyšetření ukázalo natržení, byly by v ohrožení obě akce. Berrettiniho „ještě je čas“ tak může znít jako útěcha i jako docela přesný odhad.

Co čeká Berrettiniho a jak ve Vídni dopadli Češi

Berrettini postoupil do čtvrtfinále a v pátek 30. října ho čeká Alex de Minaur, pátý nasazený. Zápas je na programu centrálního kurtu nejdříve ve 20:00. Vzájemná bilance je těsná, Berrettini vede 3:2. De Minaur vyhrál na ATP Cupu 2022 a loni právě ve Vídni, Berrettini byl lepší v Queen’s Clubu 2021, ve Wimbledonu 2023 a v Miami 2025.

Čeští diváci mohou čtvrtfinále sledovat na stanici Premier Sport 1 a ve službě Oneplay, živé přenosy nabízí také Tipsport.

Česká stopa ve Vídni už skončila:

Nejvíc mrzí Macháčova porážka. Proti pozdějšímu Berrettiniho soupeři vyhrál první set 6:1, zápas ale nedotáhl.

Z vídeňského čtvrtka si ale lidé nebudou pamatovat výsledky. Zůstane obraz kluka se zatejpovaným stehnem a ručníkem přes obličej, ke kterému si přisedl muž, jehož kdysi jako malý sledoval na víkendových turnajích v Aniene. Berrettini věděl, co Cobollimu říct, protože stejnou větu sám potřeboval slyšet mnohokrát.