Rusové přivezli KHL pod Tatry a slibovali miliony. Po jedné sezóně zmizeli a nechali za sebou jen dluhy a zklamání

9. května 2011 předstoupil v Bratislavě prezident Kontinentální hokejové ligy Alexandr Medveděv a oznámil, že soutěž, kterou Moskva budovala jako protiváhu NHL, bude hrát i v pětapadesátitisícovém Popradu. Za projektem stáli Roman Slavčev a Sergej Zajcev, které české noviny o rok dřív popisovaly jako ruské podnikatele z Karlových Varů. Mluvilo se o rozpočtu kolem 340 milionů korun, o zahraničním kapitálu a o pomoci s novou tréninkovou plochou. O rok později popradský primátor Anton Danko veřejně prohlásil, že klub město „oklamal“ a zanechal po sobě dluhy. Mezi těmito dvěma okamžiky se odehrála sportovně vydařená sezona, a hlavně ekonomika faktur, mezd a dodavatelů. S tou velká geopolitická ambice KHL v malém středoevropském městě nepočítala.

Z Karlových Varů přes Hradec až pod Tatry

Lev se nenarodil v Popradu, ale v Česku. Projekt nejprve mířil do Karlových Varů, pak do Hradce Králové. U jeho zrodu stál vedle Slavčeva a Zajceva také hráčský agent Jaroslav Zídek, který znal ruské hokejové prostředí. Pro vstup do KHL se tehdy podle Lidových novin počítalo s potřebou 250 až 375 milionů korun.

Český svaz ale účast v sezoně 2010/11 neschválil. Rada ředitelů KHL v červenci 2010 start zamítla a hradecký sen skončil dřív, než začal. Klub vystoupil z Českého svazu ledního hokeje a otočil se na východ. Jednal s městem Poprad, s místním HK Poprad a se Slovenským svazem ledního hokeje.

Nečas se dvěma otočkami zbavil obránců a nádhernou ranou rozhodl zápas. Poprvé v NHL se trefil i Jiříček

SportyŽivě.cz

17 m

Ten v říjnu 2010 HC Lev Poprad přijal. Podle tehdejšího Sportnetu figurovali jako jednatelé právě Slavčev a Zajcev a klub se silným zahraničním kapitálem měl popradskému hokeji pomoci vybudovat vedlejší tréninkovou plochu. Následovalo ještě několik měsíců administrativy, až přišlo oficiální oznámení KHL.

Zbývá vysvětlit, proč právě Poprad. Odpověď dal Medveděv v září 2011 v rozhovoru pro web ligy. KHL chtěla růst mimo postsovětský prostor, uvažovala o panevropské soutěži a o limitu kolem 32 klubů. Zmínil i zájem druhého, „hlavního“ slovenského klubu, tedy budoucího Slovanu. Poprad byl v tomto plánu předvoj. Malé město s dobrým jménem otevíralo dveře do střední Evropy.

Šestnáctkrát vyprodáno

Na ledě to fungovalo. Trenérem byl Radim Rulík a kádr měl výrazně česko-slovenský rukopis:

• Čeští hráči: brankář Tomáš Duba, obránci Karel Pilař, Jiří Hunkes a Bohumil Jank, útočníci Tomáš Netík, Václav Nedorost, Martin Chabada, Jaroslav Kristek, Stanislav Balán, Štěpán Novotný a Jiří Sekáč
• Slovenští hráči: mimo jiné Ľuboš Bartečko, Ján Laco, Ladislav Nagy, Juraj Mikúš, Branislav Mezei, Martin Štrbák a Rudolf Huna
• Nejlepší střelec: Tomáš Netík se 17 góly
• Nejproduktivnější hráč: Ľuboš Bartečko s 30 body

Za tým podle databáze Elite Prospects nastoupilo 17 Čechů a 11 Slováků. Sportovně Lev nepropadl. Po 54 zápasech měl 54 bodů, skóre 125:162 a v Západní konferenci skončil desátý, celkově jednadvacátý. Na play-off to nestačilo, za Popradem ale zůstal Vitjaz Čechov.

Větší příběh se odehrával v hledišti. Podle Hospodárskych novin byl stadion v sezoně šestnáctkrát vyprodaný. „Lidé chodili, fandili, téměř vždy bylo vyprodáno,“ popisoval Jiří Hunkes. Rulík pro iSport řekl, že ho překvapilo, jak se KHL v Popradu chytila, a že na zápasy jezdili fanoušci i z Liberce, Plzně a dalších českých měst. Po posledním domácím zápase v únoru 2012 hráči nahlas říkali, že by chtěli zůstat.

Zůstat ale nemohli.

Účet za velkou ligu

Už během sezony se v kabině mluvilo o penězích víc než o hokeji. V lednu 2012 se stoprocentním vlastníkem popradského klubu stala společnost Hockey Club Lev Praha. Sportnet v březnu psal, že zaměstnavatel neplní závazky a dluží výplaty. Finanční potíže podle listu vyvolaly nenaplněné sponzorské smlouvy. Klub si nový majitel, ČKD Group Jana Musila, stěhoval do Prahy a podle Hospodárskych novin se zbavil zhruba dvaceti zaměstnanců.

Rulík už tehdy pojmenoval ekonomický strop projektu. Poprad podle něj nemohl konkurovat penězům ruských týmů a i hráči se zkušeností z KHL přicházeli pod Tatry za horších podmínek. Druhou ránu zasadila samotná liga. Podle primátora Danka by Poprad na další ročník dokázal složit 200 až 225 milionů korun. KHL ale chtěla rozpočet kolem 300 milionů a navíc depozit zhruba 125 milionů korun v ruské bance. Danko podmínky označil za nereálné.

Když se sliby porovnají se skutečnými čísly, vychází tvrdá bilance:

Podle Šport.sk mezi věřiteli figurovalo deset hráčů a dva trenéři, firmy AllForHockey a Black Tea a další dodavatelé. Největší pohledávku měla stavební firma Ingsteel, zhruba 22 milionů korun, tedy téměř polovinu celku. Na každou korunu dluhu připadalo v majetku méně než deset haléřů.

Danko nešetřil slovy. Lidé za projektem podle něj „vypadají jako podvodníci“. Pravomocný rozsudek, který by to potvrdil, jsme ale nedohledali. Petr Speychal z pražského okruhu naopak obviňoval Slavčeva a Zajceva z falšování rozpočtu a vybírání peněz z klubového účtu. Slavčev obvinění vracel. Projekt tak skončil konkurzem a vzájemnými obviněními, ne jasným verdiktem o vině.

Poprad, nebo Praha? Spor o to, kdo zaplatí

V dubnu 2012 KHL výslovně uvedla, že žádost Hockey Club Lev Praha podal jiný subjekt než HC Lev Poprad. Právní řez byl hotový. Věřitelé a část bývalých zaměstnanců to viděli jinak: stejná značka, stejní lidé, stejné vybavení. Podle nich šlo o tentýž projekt, jen o 600 kilometrů západněji.

Pražská strana nástupnictví odmítala. Mluvčí Jan Rachota pro E15 v červenci 2012 řekl, že „veškeré záležitosti na Slovensku jsou záležitostí HC Lev Poprad“ a Prahy se netýkají. V září téhož roku přišel Speychal s nabídkou hráčům a trenérům, kterým klub dlužil poslední tři výplaty: jejich pohledávky odkoupí. Kdo chtěl aspoň část peněz, musel přistoupit na cizí podmínky.

Pro samotný Poprad kauza neskončila ani po letech. Vedle nepostavené tréninkové haly zůstaly na stadionu skyboxy a velkoplošná obrazovka. Podle Aktuality.sk vznikly skyboxy na základě trojstranné smlouvy s rozpočtem zhruba 24 milionů korun. Klub je předal městu, ale stavbu nezaplatil. Správce konkurzu se pak s městem soudil. Ještě v roce 2021 hrozilo, že radnice bude muset vydat bezdůvodné obohacení nebo zaplatit do konkurzní podstaty. Firma HC LEV Poprad je v obchodním rejstříku dodnes vedena jako společnost „v konkurzu“.

Podle nás právě tady leží jádro celého příběhu. Nejde jen o konec sportovního snu. Riziko nadnárodní ligy s rozpočty ve stovkách milionů se přeneslo na stavební firmu, dodavatele dresů, hokejisty bez posledních výplat a městskou kasu.

Nebyl to jen popradský problém

Poprad byl první, ne jediný. Pražský Lev, který z popradského projektu vyrostl, došel v roce 2014 až do finále Gagarinova poháru. Do další sezony ale nenastoupil. Podle KHL nezajistil finanční garance poté, co Gazprom a Škoda JS odmítly pokračovat. Ani sportovní vrchol tedy model nezachránil.

Medveščak Záhřeb se po čtyřech sezonách, provázených finančními problémy a výprodejem hráčů, vrátil z KHL do rakouské EBEL. Bratislavský Slovan, onen „hlavní“ slovenský klub z Medveděvových plánů, vydržel sedm let. V roce 2019 se vrátil do slovenské ligy s dluhy za nájem arény a mzdy hráčů. IIHF uváděla k doplacení zhruba 57 milionů korun.

Každý případ měl jinou dynamiku, vzorec se ale opakuje. KHL nabízela evropským klubům prestiž, hvězdy a plné haly. Účet za cestování napříč kontinentem, ruské platové standardy a požadované garance však zůstával místním partnerům. Poprad byl nejmenší z nich, a proto narazil nejdřív.

Šestnáct vyprodaných večerů pod Tatrami ukázalo, že o velký hokej v malém městě zájem byl. Nakonec po něm ale zůstaly skyboxy, za které klub nezaplatil, a firma, která je v konkurzu dodnes.