Rakouská cyklistka Valentina Cavallarová podstoupila doma antidopingovou kontrolu několik hodin poté, co jí zemřela matka. Ta ležela ve vedlejším pokoji.
Byla to chvíle, kterou Cavallarová dlouho nedokázala popsat nahlas. V září jí po nemoci zemřela matka a o několik hodin později stál u dveří dopingový komisař. Kontrola proběhla přímo v domě, v místnosti hned vedle té, kde matčino tělo leželo. Jezdkyně týmu SD Worx-Protime o tom promluvila až 10. října v příspěvku na Instagramu. „V tu chvíli jsem nemyslela na cyklistiku, na závody ani na povinnosti profesionální sportovkyně. Byla jsem dcera, která právě ztratila mámu,“ napsala. Pravidla přitom pravděpodobně nikdo neporušil. Celý příběh je tím znepokojivější.
Dcera, ne sportovkyně
Cavallarové je 25 let, narodila se 7. března 2001 ve Vídni a do nizozemského týmu SD Worx-Protime přestoupila letos. Smlouvu má do roku 2028. Sportovně šlo o její nejlepší sezonu: na Giro d’Italia Women, které skončilo 7. června, dojela celkově devátá se ztrátou 13 minut a 12 sekund na vítězku Demi Volleringovou. U jezdkyně, která právě patří ke špičce velkých etapových závodů, se dá častější mimosoutěžní testování čekat.
Pak se ale její sezona zlomila. Na Tour de France Femmes, která se jela od 1. do 9. srpna, už nenastoupila do poslední etapy a od té doby nezávodila. Tehdy mluvila jen o osobních a rodinných důvodech. Teprve říjnový příspěvek ukázal, co se za nimi skrývalo.
Kontrolu sama označila za hluboce bolestivou, naprosto nevhodnou a neuctivou vůči své rodině. Její text přitom není útokem na antidoping. Cavallarová výslovně píše, že chápe význam čistého sportu a respektuje odpovědnost, kterou profesionální sportovkyně nese. Věří ale také v lidskost, soucit a respekt. Spor se tedy netýká toho, zda testovat, ale jak a kdy.
Z příspěvku nevyplývá, jaký vzorek komisař odebíral, jak dlouho kontrola trvala ani kdo byl přítomen. Není ani jasné, zda komisař o úmrtí věděl předem, nebo se o něm dozvěděl až na místě. Stejně tak zůstává otevřené, zda Cavallarová žádala o odklad. Konkrétního komisaře ani organizaci, pro kterou pracoval, nejmenuje.
Pod příspěvkem se objevila vlna podpory. A také reakce, kterou bylo možné čekat nejméně: odpověď Mezinárodní testovací agentury (ITA), tedy organizace, které Mezinárodní cyklistická unie od roku 2021 svěřuje plánování i provádění kontrol. Agentura vyjádřila soustrast, omluvila se za „dodatečnou tíseň“ a uvedla, že jezdkyni kontaktovala přímo. Dodala, že čistý sport a respekt k člověku za sportovcem musí jít ruku v ruce a že sportovci mají své obavy hlásit během kontroly i po ní. O změně pravidel ITA nepsala.
Překvapení je princip, ne nehoda
Proč kontrola vůbec proběhla? Odpověď je v samotné architektuře antidopingu. Mezinárodní standard pro testování a vyšetřování, který vydává Světová antidopingová agentura, stanoví, že odběr vzorků má probíhat zásadně bez předchozího upozornění. Výjimky připouští jen ve výjimečných a odůvodněných případech. Logika je jednoduchá: ohlášený test dává prostor zamést stopy.
Jakmile komisař sportovci kontrolu oznámí, začíná běžet přísný režim. Sportovec musí zůstat pod nepřetržitým dohledem až do konce odběru. Odklad je možný, ale úzce vymezený. Podle standardu WADA jej komisař u mimosoutěžní kontroly může povolit kvůli zajištění doprovodu, dokončení tréninku, nutnému lékařskému ošetření nebo získání dokladu totožnosti. A pak je tu jedna pružnější kategorie: „jiné rozumné okolnosti“, o nichž rozhoduje komisař podle vlastního uvážení.
Úmrtí v rodině mezi výslovně jmenovanými důvody není. Pokud by vůbec někam spadalo, pak právě pod tuto obecnou formulaci. I tehdy by ale platila podmínka nepřetržitého dohledu. Komisař by tedy mohl kontrolu nanejvýš odsunout, nikoli zrušit, a musel by u jezdkyně zůstat celou dobu.
Napětí mezi efektivitou a zásahem do soukromí cyklistika zná. UCI letos v červenci po debatě o nočních kontrolách během Tour de France zopakovala, že boj proti dopingu je „absolutní prioritou“, a zároveň připustila, že noční testy mají zůstat výjimkou v omezených a odůvodněných situacích. Hranici tedy uznává i samotná federace.
Odmítnout? Za to hrozí čtyři roky
Mohla Cavallarová komisaře jednoduše poslat pryč? Formálně ano, prakticky sotva. Světový antidopingový kodex v článku 2.3 řadí vyhýbání se odběru, jeho odmítnutí nebo nepodrobení se mu po oznámení mezi porušení antidopingových pravidel. Výjimkou je jen „přesvědčivé odůvodnění“.
Standardní trest činí čtyři roky zákazu činnosti. Pokud orgány uznají, že šlo o neúmyslné jednání, může klesnout na dva roky. Za výjimečných okolností se pohybuje v rozmezí dvou až čtyř let podle míry zavinění. Důležité je pořadí: sportovec nejprve odmítne a teprve potom musí svůj důvod obhájit. Smrt matky by podle nás pravděpodobně působila přesvědčivě. Jenže jistotu nikdo předem nedá a v sázce je kariéra.
Zarmoucená sportovkyně tak volí mezi dvěma špatnými možnostmi. Podřídit se ve chvíli, kdy na to nemá sílu, nebo riskovat řízení, které by se táhlo měsíce. Pod tlakem okamžiku si většina vybere první možnost. Systém s tím počítá. A přesně proto by měl tíhu takového rozhodnutí z velké části nést komisař, nikoli sportovec.
Krematorium, rok 2008
Cyklistika podobnou scénu zažila už dříve. V březnu 2008 zařizoval Belgičan Kevin van Impe v krematoriu pohřeb svého předčasně narozeného syna, který zemřel několik hodin po porodu. Právě tam za ním přišel dopingový komisař. Podle tehdejších zpráv mu řekl, že odmítnutí by se posuzovalo jako odmítnutí kontroly a mohlo by znamenat dvouletý trest. Van Impe se podrobil.
Peloton tehdy reagoval nahlas: jezdci symbolicky zdrželi start etapy závodu Paříž-Nice a žádali víc respektu. Vlámský ministr sportu případ shrnul větou, která sedí i na ten dnešní: zákon je zákon, ale je potřeba lidský pohled.
Od té doby uplynulo osmnáct let. Pravidla se několikrát přepsala, kodex prošel revizemi a formulace o „jiných rozumných okolnostech“ v nich je. Přesto podle všeho stále nestačí, aby se podobné situace neopakovaly. Rozhodnutí totiž zůstává na jediném člověku, který stojí ve dveřích, často bez jasného vodítka, jak naložit se zármutkem na druhé straně prahu.
Čeští sportovci by na tom byli stejně
Kdo si myslí, že jde o problém vzdáleného profesionálního pelotonu, mýlí se. Tatáž pravidla platí v Česku. Sportovci zařazení do registru pro testování musejí podle Antidopingového výboru ČR hlásit místa pobytu, soutěže a cesty. Navíc musí každý den uvést šedesátiminutové okno mezi pátou ranní a jedenáctou večerní, kdy budou na určeném místě k dispozici pro kontrolu. Údaje musí být přesné a aktuální. Tři pochybení během dvanácti měsíců, ať jde o chybně vyplněné hlášení, nebo zmeškaný test, znamenají porušení pravidel a zákaz činnosti až na dva roky.
Při samotné kontrole má český sportovec jasně vymezená práva. Může si ověřit průkaz komisaře i jeho oprávnění, má právo na informace o průběhu a o důsledcích odmítnutí, smí si zvolit doprovod a se souhlasem komisaře požádat o odklad. Zároveň musí zůstat celou dobu v jeho dohledu. O automatické výjimce pro úmrtí v rodině český návod nemluví.
Domácí kontrola v nejhorší možnou chvíli by tedy mohla potkat i českou biatlonistku, atleta nebo cyklistu. Podle nás by si to zasloužilo jednoduchou úpravu, která by nijak neoslabila boj proti dopingu: výslovně uvést úmrtí blízkého člověka jako důvod, kdy má komisař kontrolu odložit, a sportovce přitom ponechat pod dohledem. Překvapivost testu by zůstala zachována. Zmizel by jen tlak na sportovce, aby si v nejtěžší chvíli vyjednával lidskou slušnost sám.
Čistý sport potřebuje překvapení, jinak nefunguje. Jeho důvěryhodnost ale nestojí jen na počtu odebraných vzorků. Stojí i na tom, zda komisař ve dveřích pozná, že před ním právě nestojí sportovkyně, ale dcera, za jejímiž zády je zavřený pokoj.
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 6249
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 3747
