Mike Tyson v roce 2024 dostal osm transfuzí a přišel o polovinu krve. O smrti ale mluví i jinak: jako o zážitku, který mu přinesl jed ropuchy.
V listopadu 2024, pár dní po zápase s Jakem Paulem, napsal Mike Tyson fanouškům větu, která zastínila celý výsledek: v červnu téměř zemřel. Dostal osm transfuzí, ztratil polovinu krve a zhubl přes 11 kilogramů. Smrt se v jeho životě objevuje opakovaně, pokaždé ale v jiném významu. Jednou jako reálné ohrožení těla, jindy jako důsledek pití, potřetí jako zážitek, který si sám vybral. Ten třetí se ho podle vlastních slov dotkl nejvíc. Bývalý mistr světa v těžké váze tvrdí, že ho z alkoholu a kokainu vytáhla psychedelika, především kouřený sekret ropuchy. Než se ale dostaneme k ropuše, je potřeba rozplést, kdy Tyson skutečně stál na hraně a kdy mluví o něčem úplně jiném.
Tři podoby smrti v jednom životě
Jeho výroky se při pozornějším čtení rozpadají do tří vrstev, které se snadno slévají v jednu.
Rok 2013: alkohol. V srpnu toho roku Tyson na tiskové konferenci otevřeně řekl, že je „na pokraji smrti“, protože je „zlý alkoholik“. Podle Washington Postu tehdy přiznal, že lidem kolem sebe lže o tom, že je střízlivý. Šlo o muže, který věděl, kam ho pití vede, a nedokázal přestat.
Rok 2021: trip. Na konferenci Wonderland v Miami popsal deníku New York Post, že při prvním kouření ropušího jedu „zemřel“. Klinická smrt to nebyla. Tyson mluví o rozpuštění ega, o spirituálním zážitku, který psychonauti označují jako smrt ega. Pro něj samotného byl ale prožitek natolik skutečný, že ho dodnes popisuje slovy o umírání.
Rok 2024: tělo. Nejkonkrétnější ohrožení přišlo bez jakékoli drogy. Agentura AP v květnu informovala, že Tysonovi se během letu z Miami do Los Angeles udělalo nevolno a měl závratě, příčinou byly akutní potíže se žaludečním vředem. Zápas s Paulem byl kvůli tomu odložen. Teprve po něm Tyson přiznal skutečný rozsah: osm transfuzí a polovina krve pryč.
Tři různé situace, tři různé druhy blízkosti smrti. Podle nás právě to dělá z Tysonova příběhu víc než bulvární historku: je to výpověď člověka, který smrt zažil jako hrozbu, jako varování i jako lekci.
Ropucha, šaman a devadesát sezení
Pod slovem „terapie“ se u Tysona neskrývá žádná klasická léčebna. Nejčastěji mluví o „ropuše“ (the toad), tedy o usušeném sekretu ropuchy coloradské, který obsahuje silné psychedelikum 5-MeO-DMT. Kouří se a účinek nastupuje během několika sekund.
V rozhovoru s herečkou Rosie Perez pro Interview Magazine Tyson popsal, že měl vlastního šamana a ropuchu kouřil „přes osmdesátkrát, možná devadesátkrát“. Ropucha mu podle jeho slov „strhla ego“. Cítí se přítomnější, kreativnější a lépe vychází s manželkou a dětmi.
V květnu 2026 v televizní show Jimmyho Kimmela přidal další vrstvu. Psychedelika prý bere hodně, nejčastěji houby s psilocybinem. Někdy si vezme příliš a pak přicházejí fantazie, třeba ta, že je mimozemšťan.
Abstinent tedy Tyson není. Na konci roku 2025 vyprávěl, že když po pěti dnech vysadil marihuanu, rodina ho prosila, aby znovu začal kouřit, protože byl „příliš intenzivní“. Jeho obrat se dá popsat přesněji: z destruktivního alkoholu a kokainu přešel k látkám, které sám vnímá jako zklidňující a léčivé. Že ho vyléčily, je jeho osobní výklad, ne lékařský závěr.
Strach, který neznal ani v ringu
„Iron Mike“ v osmdesátých letech posílal soupeře k zemi v řádu sekund. Lidé se ho báli na ulici. A přesto přiznává, že se jednoho zážitku bál víc než kteréhokoli boxera.
Rosie Perez řekl, že byl „vyděšený k smrti“, protože se podle něj ke smrti dostal tak blízko, jak je to vůbec možné. Setkání s Bohem popisuje spíš jako pocit než jako vidění. Mluví také o zkušenosti, kterou shrnuje paradoxem: „Jsem nic, ale jsem všechno.“
Z toho strachu se podle něj zrodila úleva. Po opakovaných sezeních přestal smrt vnímat jako něco špatného. Umírání pro něj prý přestalo být děsivé.
Tady se Tysonův příběh láme. Sám dlouhodobě tvrdí, že jeho nejtěžším soupeřem nebyl Holyfield ani Lewis, ale on sám: nízké sebevědomí, které léta maskoval egem. Dává smysl, že ho nezměnila výhra, ale zážitek, který mu ego na pár minut vzal. Tvrdí, že už není tím člověkem, jakým byl v roce 1989. Je to jeho vlastní hodnocení, ale u muže s jeho minulostí ho nelze jen tak smést ze stolu.
Co k tomu říká věda
Tysonova ropucha je extrémní verzí otázky, kterou dnes řeší i medicína: mohou psychedelika pomoci tam, kde klasická léčba závislosti opakovaně naráží na relapsy?
Nejsilnější data existují pro psilocybin a alkohol. Studie v JAMA Psychiatry z roku 2022 sledovala 93 lidí s poruchou užívání alkoholu. Dvě celodenní sezení s psilocybinem doplněná dvanácti týdny psychoterapie vedla k nižšímu podílu dnů těžkého pití než u skupiny s aktivním placebem. Výsledek je slibný.
Jenže s Tysonovou metodou má společného málo. Šlo o psilocybin, ne o 5-MeO-DMT, a o pečlivě řízenou terapii, ne o šamana a devadesát sezení. Systematický přehled v časopise Addiction navíc upozorňuje, že důkazy pro psychedeliky asistovanou léčbu závislostí jsou zatím roztříštěné: různé látky, různé typy studií, malé vzorky. U ropušího jedu je klinických dat pro závislosti ještě méně.
Klasická léčba závislosti přitom není jednorázová dávka. Americký institut NIDA ji popisuje jako dlouhodobý systém: detox je jen první krok, následuje psychoterapie, skupinová a rodinná práce, u některých závislostí léky a hlavně prevence relapsu. Psychedelikum v klinickém pojetí není náhradou, ale nástrojem uvnitř tohoto rámce, s přípravou, samotným sezením a následným zpracováním zážitku.
Tyson není jediná sportovní hvězda s podobným příběhem. Basketbalista Lamar Odom po kómatu a letech s kokainem a alkoholem zkoušel ketamin a ibogain, quarterback Aaron Rodgers mluvil o ayahuasce a psychickém zdraví. Bývalý hokejista Daniel Carcillo prosazuje psilocybin po otřesech mozku; odborníci ale u takového použití varují, že jde o čistou spekulaci.
Rizika jsou skutečná. Podle amerického zdravotního institutu NCCIH není psilocybin bezpečný pro lidi se schizofrenií, těžkými formami bipolární poruchy nebo hraniční poruchou osobnosti. Hrozí akutní psychická destabilizace, úzkost i zhoršení nálady. Bezpečnost stojí na vyškoleném doprovodu a kontrolovaném prostředí, nikoli na odvaze.
Jak je to v Česku
Česko patří v tomhle k nejotevřenějším zemím Evropy. Od 1. ledna 2026 je psilocybinem asistovaná terapie formálně umožněna ve specializovaných zdravotnických zařízeních a psychiatři pro ni mají doporučené postupy. Národní ústav duševního zdraví ale výslovně upozorňuje, že okamžitá dostupnost závisí na navazujících krocích včetně úhrad a financování. Zákon dveře otevřel, cesta k nim zatím vede jen pro část pacientů.
Čeští vědci se psychedeliky zabývají dlouhodobě. Centrum výzkumu psychedelik při NÚDZ zkoumá psilocybin, ketamin i 5-MeO-DMT, hlavně v souvislosti s depresí a paliativní péčí. Veřejně doložených českých klinických studií zaměřených přímo na závislosti je zatím méně.
Pokud řešíte závislost vy nebo někdo blízký, nezačínejte hledáním psychedelického pobytu. Rozumnější první kroky jsou:
- Mapa pomoci: přehled adiktologických služeb po celé republice, od poradenství přes léčbu po následnou péči, pro alkohol, drogy, léky, hazard i digitální závislosti.
- Národní linka pro odvykání 800 350 000: pomáhá lidem se závislostí i jejich blízkým.
- Adiktologická ambulance nebo praktický lékař: odtud vede cesta i k případné odborné léčbě.
Tyson přežil vřed, který ho stál polovinu krve, i roky pití, o kterých sám říkal, že ho zabijí. Smrt, které se bál nejvíc, ale přišla v podobě kouře z ropušího jedu a odešla po několika minutách. Pro něj to byl začátek. Pro medicínu zatím otázka, na kterou teprve hledá odpověď.
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 4910
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 2700
