Cyklista Seixas vyhrál Lombardii a den poté si zkusil horské kolo. V sjezdu rychle pochopil, proč raději zvolnit

V sobotu odpoledne zvedal nad hlavu trofej z Il Lombardia jako nejmladší vítěz v historii závodu. V neděli ráno už ve Fréjus na jihu Francie zapínal helmu, místo silničky měl pod sebou horské kolo a vedle sebe týmového parťáka Bruna Armiraila. Oslavy, šampaňské a pozdní vstávání nahradila hliněná stezka v pohoří Maures. Do prvního stoupání se dvacetiletý Francouz pustil jako na silnici, vysoko v čele. Pak přišel první technický sjezd a Seixas během pár minut zjistil, že tady o všem nerozhodují plíce. Uhnul stranou, pustil specialisty dopředu a zbytek závodu dojel s úsměvem. Bez pádu a bez zlomené klíční kosti, tedy přesně tak, jak to chtěl.

Sobota v Comu: nejmladší vítěz v historii

Abychom pochopili, jak neobvyklá byla ta neděle, je potřeba vrátit se o den zpátky. Il Lombardia, poslední monument sezóny a závod padajícího listí, se v sobotu 10. října 2026 jela po 120. z Bergama do Coma. Trasa měřila 239 kilometrů a pelotonu nabídla obvyklou porci lombardských stoupání.

Seixas rozhodl na Civigliu, zhruba 18 až 19 kilometrů před cílem. Nastoupil, nikdo ho neudržel a do Coma dojel sám. Podle oficiální zprávy Giro d’Italia zvládl trať za 5:49:28 průměrnou rychlostí přes 41 km/h. Druhý Enric Mas ztratil 48 sekund, třetí Giulio Ciccone minutu a pět sekund.

Verstappenova dcerka sledovala jeho vítězství u televize. Její reakce dojala fanoušky a maminka ji musela zveřejnit

SportyŽivě.cz

12 m

Narodil se 24. září 2006, takže v den vítězství mu bylo 20 let a 16 dní. Nikdo mladší Lombardii za více než sto let nevyhrál. Pro jezdce týmu Decathlon CMA CGM to byla třešnička na sezóně, za kterou by se nemusel stydět ani o deset let zkušenější profík. Podle týmového profilu má za sebou osm profesionálních vítězství, mezi nimi Valonský šíp, celkové prvenství na Itzulii, tedy závodě Kolem Baskicka, a Faun Ardèche Classic. K tomu čtvrté místo celkově na Tour de France.

Po takovém roce by se dalo čekat, že si vezme volno. Seixas si místo toho nařídil budík.

Neděle ve Fréjus: nápad z pátečního večera

Roc d’Azur není ledajaký závod. Pětidenní cyklistický festival na Azurovém pobřeží letos přilákal 19 tisíc účastníků a nabídl téměř 70 akcí, o jejichž průběh se postaralo přes 1 200 dobrovolníků. Hlavní závod Roc d’Azur CIC měří 55 kilometrů s převýšením 1 275 metrů a pořadatelé mu dávají obtížnost čtyři z pěti. Start i cíl leží v areálu Base Nature ve Fréjus, trať se proplétá kamenitým masivem Maures.

Seixasův start pořadatelé oznámili v sobotu, tedy v den Lombardie. Samotné rozhodnutí ale podle deníku La Dépêche padlo ještě dřív, v pátek po představení týmů. Seixas to sám označil za „spontánní nápad“, tedy nápad na poslední chvíli. S Armirailem si prý řekli, že se v neděli „trochu zasmějí“.

Na tom pořadí událostí záleží. Nebyla to oslava výhry ani vítězný okruh pro fanoušky. Seixas se do terénu přihlásil ve chvíli, kdy ještě netušil, že o den později bude vítězem monumentu. Chuť jet na kole si zkrátka nenechal vzít ani tím největším úspěchem kariéry.

Jak moc stihl zregenerovat, není jasné. Detaily přesunu z Coma do Fréjus nikdo nezveřejnil. Sám po závodě řekl, že se zotavil docela dobře, nohy ale cítil těžší. Mezi sobotním cílem a nedělním startem leželo jen pár hodin spánku a cesta přes Alpy.

První sjezd a krok stranou

Začátek vypadal slibně. Podle Eurosportu zvládl Seixas první stoupání velmi vysoko, mezi muži, kteří jeli o vítězství. Watty, které o den dřív rozhodly Lombardii, nikam nezmizely.

Jenže horské kolo není časovka do kopce. V první technické pasáži přišlo vystřízlivění. „Technicky jsem vůbec nedržel jejich tempo,“ přiznal po závodě. Ve sjezdech byl podle Eurosportu několikrát blízko pádu.

Následovalo rozhodnutí, které o něm vypovídá víc než samotný výsledek. Seixas se odsunul stranou a nechal projet jezdce, kteří jeli na výsledek. Nechtěl jim v úzkých pasážích překážet. Pak počkal na Armiraila a zbytek trati jeli spolu. Hvězda, která den předtím porazila celý světový peloton, uhnula z cesty specialistům na horská kola.

Rizika si byl vědom. Mluvil o několika chvílích, kdy se lekl, a dodal, že před zimní pauzou by nebylo moudré skončit se zlomenou klíční kostí. Armirail to popsal podobně: do kopců tlačili jako profesionálové, ale cílem nebylo si něco zlomit. Ke konci Seixase bolely paže, protože držení kola v kamenitých sjezdech zatěžuje ruce úplně jinak než silniční řídítka. O zranění ale nejde. Není známo, že by to mělo jakkoli ovlivnit jeho zimní přípravu.

Do cíle dojel s Armirailem mimo první třicítku, podle dostupných zpráv zhruba třináct minut za vítězem. Přesné pořadí se nám zatím z oficiálních výsledků nepodařilo spolehlivě ověřit.

Watty nestačí: proč Sarrou ujel o třináct minut

Vyhrál Jordan Sarrou za 2:18:26 a podle pořadatelů to bylo už jeho šesté vítězství v tomto závodě. O triumfu rozhodl ve sprintu po 55 kilometrech terénu.

Srovnávat Seixase se Sarrouem je jako postavit maratonce na start přespolního běhu po skalách. Sarrou je mistr světa v cross-country z roku 2020 a podle profilu Světové série UCI má na kontě 28 elitních vítězství a 84 pódií. Trať v pohoří Maures zná nazpaměť a každý kámen na ní umí přečíst dřív, než k němu dojede.

Podle nás je výsledek z Fréjus přesným obrazem toho, kde leží rozdíl mezi silnicí a terénem:

Do kopce se Seixas neztratil. Minuty nechal ve sjezdech, kde rozhoduje čtení stopy, práce s těžištěm a jistota ve vysoké rychlosti mezi kameny. Tohle se nedá natrénovat za víkend ani vyhrát silou. Sám to shrnul větou, že na horské kolo „ještě není stavěný“. Důležité je slovo ještě.

Hra, ne statistika

Jak vypadá skutečný dvojí talent, ukazuje Tom Pidcock. Brit v roce 2023 vyhrál mistrovství světa v cross-country a o rok později v Paříži obhájil olympijské zlato na horském kole. Pidcock ale není silničář na výletě. Terénu se věnuje dlouhodobě a patří mezi absolutní špičku specialistů.

Z českého prostředí se nabízí spíš opačný směr. Ondřej Cink v roce 2017 přešel z horských kol na silnici do týmu Bahrain-Merida a hned v první silniční sezóně jel Tour de France. Byl to ovšem promyšlený profesní přestup, ne nedělní dobrodružství.

Seixasův start do této škatulky nepatří. Nešlo mu o přestup ani o výsledek. „Chtěl jsem se pobavit,“ řekl po závodě. Podle nás z toho celého čouhá hlad po kole, ne posedlost čísly. Dvacetiletý kluk, který o den dřív napsal historii, si šel připomenout, že cyklistika může být taky hra. A když narazil na své limity, dokázal ubrat. Taková kombinace drzosti a sebekontroly bude v příštích letech cennější než jakékoli umístění na Roc d’Azur.

Jestli se do Fréjus vrátí, zatím neví. Řekl jen, že pokud ano, přijede lépe připravený, hlavně na sjezdy. Jeho program na rok 2027 ještě nikdo nezveřejnil. Podle kalendáře UCI se Lombardie pojede v sobotu 9. října 2027. Pokud ho tým nominuje na Tour de France, která startuje 2. července, odvysílá ji v Česku Česká televize a v celé Evropě také Eurosport a HBO Max.

Monument v sobotu, kamenité sjezdy v neděli a na konci obojího stejný kluk s rozbolavělýma rukama, který se usmívá. V cíli ve Fréjus nedostal žádnou trofej. Možná si odvezl něco užitečnějšího: seznam věcí, které ještě neumí.