Olympijská vítězka Keely Hodgkinsonová vyhrála v Londýně v černém overalu s kapucí. Na hry v Los Angeles si ho nejspíš nevezme. Nebrání jí v tom střih, ale smlouva.
Na StoneX Stadium v Londýně bylo 18. září 2026 hlučno ještě před výstřelem. Moderátor ohlásil „zakázkový overal od Nike“ a do světel vyšla britská šampionka na 800 metrů v černé kombinéze od kotníků po temeno. Měla kapuci, dlouhé rukávy, holá záda, culík protažený otvorem v kapuci a sluneční brýle. Deník The Guardian ji popsal jako něco mezi nindžou a Catwoman. Hodgkinsonová pak závod vyhrála časem 1:56,40 a o necelý měsíc později se víc než o vítězství mluví o tom, proč ji v tomhle overalu na olympiádě v Los Angeles neuvidíme. Odpověď nenajdete v pravidlech atletiky. Najdete ji ve sponzorských smlouvách.
Kapuce, holá záda a culík, o kterém se nejednalo
Nike overal představil ve své tiskové zprávě jako jediný kus svého druhu, šitý na míru jedné atletce. Vznikal převážně ručně v Inovačním centru LeBrona Jamese v areálu firmy v americkém Oregonu. Nemá zapínání a švů je co nejméně. Na povrchu jsou 3D tištěné drobné výstupky, takzvané generátory vírů, které mají podle značky snižovat odpor vzduchu. K tomu patří brýle Nike Vision Airelon Force E.
Nike zdůrazňuje, že se Hodgkinsonová na návrhu podílela a výsledek odpovídá jejím požadavkům na výkon i vzhled. Holá záda a kapuce byly její nápad. Jeden detail přitom odporoval vědě. Vědecký tým jí podle deníku The Independent vysvětloval, že s vlasy venku poběží pomaleji, protože culík zvyšuje odpor. Atletka trvala na svém. Culík byl podle jejích slov „nevyjednatelný“.
Proč tolik záleží na pocitu? Hodgkinsonová to řekla bez okolků: chtěla se cítit pohodlně, ale taky „trochu sexy“. Otevřená záda jí přišla „cool“ a overal se podle ní nosí skoro jako nic. Deníku The Guardian pak popsala celý projekt jako směs módy, rychlosti a vědy.
Kulisa tomu nahrávala. Athlos London nebyl klasický mítink s nudnou výsledkovou tabulí, ale show s DJ, hlasitou hudbou, obřími obrazovkami a závodnicemi, které po skončení tancovaly s publikem. Do takového večera se černá kombinéza hodila víc než na mistrovství světa. Hodgkinsonová připomínala i vlastní vzor: Cathy Freemanovou, která v Sydney 2000 vyhrála čtvrtku v celotělové kombinéze s kapucí a stala se ikonou.
Trenérský tým přitom zprvu nadšený nebyl. Podle přepisu rozhovoru pro Athletics Weekly zněla první reakce trenérky Jenny Meadowsové „na to musíš být odvážná“, zatímco trenér Trevor Painter prý prohlásil, že vypadá jako Catwoman. Řešili i zásadnější otázku: zda je overal opravdu rychlejší, nebo jde jen o efektní trik.
Je to rychlejší, nebo jen hezčí?
Na to Nike přesnou odpověď nedává. Značka popisuje aerodynamický přínos, nižší odpor, volnost pohybu i regulaci teploty, ale žádné číslo pro tento konkrétní overal nezveřejnila. Všechna tvrzení o rychlosti jsou tedy zatím tvrzeními výrobce.
Samotný princip ale oporu ve výzkumu má. Generátory vírů vytvářejí na povrchu látky drobné víry, které promíchávají rychlejší proud vzduchu se zpomalenou vrstvou těsně u těla. Proudění se tak od běžce odtrhne později a za tělem zůstane menší „vzduchová kapsa“, která brzdí. Studie Brownlieho a kolegů z roku 2016 vyhodnotila 1 540 měření ve větrném tunelu a došla k tomu, že oblečení s generátory vírů v kombinaci s dobře padnoucím střihem může snížit odpor až o 6,8 procenta oproti předchozí generaci závodního oblečení.
V sekundách to vypadá skromněji. Při čtyřprocentním snížení odporu vycházela modelovaná úspora u žen na 1 500 metrů zhruba 0,46 sekundy, na stovce jen 13 tisícin. Pro 800 metrů se z toho přesné číslo spočítat nedá a pro overal Hodgkinsonové už vůbec ne. Navíc mezi autory studie je i výzkumnice z Nike, takže nejde o oblast, kde by výrobce stál úplně stranou.
A ještě jedno číslo. Hodgkinsonová v Londýně porazila druhou Valentinu Rosamiliaovou o 2,35 sekundy. Takový náskok žádná látka nevysvětlí. Overal ten večer přidal show, vítězství obstaraly nohy.
Proč ho na olympiádě neuvidíme
Teď k tomu nejzajímavějšímu. Problém není v holých zádech ani v kapuci. Dostupné zdroje nehovoří o tom, že by World Athletics overal zakázala nebo prohlásila za nepovolený. Analytický web AboutRun výslovně upozorňuje, že mediální „zákaz“ nemá oporu v žádném veřejném rozhodnutí atletické federace.
Narazí to jinde. Osobním partnerem Hodgkinsonové je Nike, britský olympijský tým ale obléká Adidas. Podle Team GB prodloužily obě strany v létě 2024 partnerství až do roku 2032. Adidas dodá soutěžní oblečení pro 36 letních a 16 zimních sportů, oblečení do olympijské vesnice i na stupně vítězů, a to pro Los Angeles 2028 i Brisbane 2032.
Britská média z toho vyvozují jednoduchý závěr: unikátní kus od Nike se na olympiádu, která se v Los Angeles uskuteční od 14. do 30. července 2028, nedostane. Oficiální potvrzení od Nike, Adidasu ani britského olympijského výboru, které by výslovně jmenovalo právě tento overal, zatím chybí. Smlouva však mluví dost jasně. Mluvčí Team GB pro LADbible pouze obecně uvedl, že tým s partnery a sportovními svazy pracuje na inovativním vybavení pro příští hry včetně Los Angeles.
To je podle nás klíčová věta. Pokud se koncept aerodynamického overalu s kapucí osvědčí, Hodgkinsonová ho v Los Angeles klidně mít může, jen se třemi pruhy místo „swooshe“. Reálnější než výjimka pro Nike je adidasová verze pro celý tým. Overal z Londýna tak zůstane tím, čím byl od začátku: jednorázovým kusem pro jeden večer.
Sport podobnou kolizi už zažil. Michael Jordan jako tvář Nike stál na olympiádě v Barceloně 1992 na stupních vítězů v oficiální bundě amerického týmu od Reeboku. Logo konkurence si zakryl americkou vlajkou. Z gesta se stala legenda a z bundy sběratelský předmět.
Týká se to i Čechů?
Princip ano. Hlavním partnerem pro oblékání je u české výpravy ALPINE PRO, a to podle Českého olympijského týmu až do roku 2030, tedy včetně Los Angeles 2028.
Pravidla jsou přísná i u nás. Dokument ČOV pro Paříž 2024 uváděl, že oficiální oblečení výpravy je povinné při odletu a příletu, na zahajovacím i závěrečném ceremoniálu, při dalších slavnostech, při pohybu v olympijské oblasti, v televizních rozhovorech a na fotografiích pro média. Kdo má osobní smlouvu s jinou oděvní značkou, musí s tím počítat.
U soutěžních dresů je situace pestřejší a liší se podle sportu a svazu. Neplatí tedy, že by všichni čeští olympionici automaticky závodili v ALPINE PRO. Kdyby ale některá česká hvězda přišla na olympiádu s vlastním výrazným kusem od osobního sponzora, otázka, zda ho smí nosit, by se řešila stejně jako u Hodgkinsonové: v kancelářích, ne u startovní čáry.
Hodgkinsonová si v Londýně oblékla něco, co bylo jen její: střih, culík, odvahu. Jenže olympiáda patří týmu i jeho partnerům a rozhodnutí o tom, kdo poběží v čem, padne dávno před startem. Budoucnost atletiky se tak možná nerozhodne jen na tartanu a ve větrném tunelu, ale i v paragrafech sponzorských smluv.
Tenis
|
PŘEČTENÍ: 5807
NHL
|
PŘEČTENÍ: 5263
