Fanoušci po dvou domácích porážkách tleskali, Šmicer kroutí hlavou. Deniův styl podle něj Čechům nesedí

Praha, 29. září, konec zápasu s Anglií. Na tabuli svítí 0:2, Češi hráli po vyloučení Pavla Šulce v deseti, a přesto z tribun přichází potlesk. Pro novou éru Santiho Denii je to zvláštní obrázek: druhá domácí porážka za tři dny a publikum, které týmu děkuje. Vladimír Šmicer, mistr Evropy z Brücknerovy generace a dnes komentátor, se nad tím v podcastu Šmíca z voleje z 2. října neusmívá. Podle textu Sport.cz připomněl, že dřív se doma ani s velkými týmy neprohrávalo, a potlesk po porážkách je pro něj nezvyklý. Od vydání dílu se navíc situace zhoršila. Češi prohráli i ve Španělsku 1:3 a v úterý 6. října je čeká Anglie ve Wembley.

Proč tribuny tleskaly

Potlesk měl svou logiku. Pod Deniou reprezentace přestala míče automaticky „mazat“ dopředu a pokusila se hrát od brankáře přes stopery a záložníky. Podle Sport.cz se na hru Čechů v určitých fázích dalo dívat. Pavel Karoch v pořadu Bodlo ocenil, že tým zůstal „herní“ i v deseti a neodkopával jen dopředu. Matěj Radosta po Anglii mluvil o bojovném výkonu a potlesk fanoušků bral jako odměnu.

Pro diváky, kteří roky sledovali opatrnou a často bezradnou reprezentaci, to byla změna, kterou šlo vidět. Míč se točil, hráči se nabízeli, tým se nebál.

Třinecký kolos ničí zbytek extraligy. 9 gólů Olomouci, takový start ještě v historii nikdo neměl

SportyŽivě.cz

2 h

Výsledky ale vypadají jinak. V úvodu skupiny A3 Ligy národů, nejvyšší divize soutěže, Česko prohrálo 26. září s Chorvatskem 1:2 a o tři dny později s Anglií 0:2. Pak přišel Madrid. Tři zápasy, tři porážky, nula bodů.

Šmicerova výtka: ne moderní fotbal, ale risk u vlastní branky

Šmicera lze snadno odbýt jako bývalého hráče, který nerozumí současnému fotbalu. Tak to ale není. Proti kombinační hře jako takové nic nemá. Vadí mu, že tým kombinuje vzadu „za každé situace“, i když tím riskuje ztrátu na nejnebezpečnějším místě hřiště. Podle něj na to Češi už dvakrát doplatili.

Jeho argument je přízemní a o to silnější. Je těžké chtít po českých hráčích, aby Chorvatsko, Anglii nebo Španělsko přehrávali kombinací tak, aby soupeři „běhali mezi nimi“. Trenér má podle Šmicera poznat, co týmu vyhovuje. On sám by se nestyděl sáhnout po delším pasu, pokud je to bezpečnější a účelnější.

Taktický rozbor v Bodlu ukazuje, kde přesně je problém. Rozehrávka přes střed stojí na defenzivních záložnících. Karoch jmenuje Michala Červa a Lukáše Sadílka, kteří musejí pod tlakem rychle rozhodovat a hrát do strany. Jedno špatné rozhodnutí a ztráta je podle Karocha „smrtelná“. Elitní soupeři tenhle mechanismus znají, čtou ho a napadají přesně tam, kde je český tým nejzranitelnější.

Podle nás tady Šmicer trefuje jádro věci. Odvaha je ctnost, dokud nezačne být předvídatelná. Pokud soupeř ví, že Češi budou kombinovat za každou cenu, nemusí hádat, kam nasměrovat presink.

Druhý pohled: nová cesta potřebuje čas

Proti Šmicerovi stojí lidé, kteří v Deniově filozofii vidí naději. Alex Král před zápasem ve Španělsku řekl, že jde o velkou změnu oproti dřívějšku a že mu styl sedí. Podobně se podle něj hrálo v Kodani i v Espanyolu. Karoch i jeho kolega z Bodla Lizec vidí v nové cestě perspektivu, pokud dostane prostor.

Na trpělivost apeloval už při Deniově jmenování v červenci Pavel Horváth. Na Radiožurnálu upozorňoval, že start proti Chorvatsku, Anglii a Španělsku je extrémně těžký a jeden sraz na zavedení myšlenek nestačí. Španěl má dvouletou smlouvu s opcí. O ultimátu nebo nervozitě uvnitř fotbalové asociace zatím nic nesvědčí. Tlak tribun a médií ale s každou další porážkou poroste.

Sám Denia nic nezastírá. Před Madridem přiznal potřebu zlepšení po individuální i týmové stránce a řekl, že proti Španělsku musí tým hrát „dokonale“. Zároveň zopakoval, že chce vyhrát, i když to podle něj může znít jako bláznovství. Nevyšlo to, Španělé vyhráli 3:1.

Nejzajímavější hlas zazněl z Brücknerovy kabiny. Karel Poborský Deniovi drží palce, ale za ideální by považoval českého trenéra. Upozorňuje na rozdílné návyky: Češi podle něj nejsou zvyklí hrát kombinačně a dlouho držet míč, zatímco Španělé soupeře unaví a trpělivě čekají na mezeru. Výsledkem má být oboustranný kompromis. Denia musí poznat hráče, českou mentalitu i hranice současného kádru.

Brücknerova lekce: kombinace i Koller

Šmicer svou kritiku opírá o zkušenost, kterou má málokdo. Byl u nejlepší české reprezentace moderní éry. Ta uměla kombinovat jako málokterý tým v Evropě, a přesto se nebála přímého řešení.

Na Euru 2004 o ní UEFA psala jako o ofenzivním týmu, kterému Karel Brückner taktickými změnami pomohl otočit zápas s Nizozemskem z 0:2 na 3:2. Vítězný gól dal právě Šmicer. Tehdejší kádr měl Nedvěda, Rosického, Poborského a Baroše. Měl ale také dvoumetrového Jana Kollera, na kterého šlo poslat dlouhý míč, nechat ho sklepnout, vyhrát souboj a ulevit rozehrávce.

V tom je rozdíl oproti dnešku. Brücknerova kombinace vycházela z hráčů, kteří na ni měli. Delší míč na Kollera nebyl přiznáním slabosti, ale další zbraní. Šmicer Deniovi vzkazuje v podstatě totéž: dlouhý pas není ostuda, pokud je lepší volbou než riskantní kombinace u vlastního vápna.

Šmicerovu větu o domácích zápasech je přitom dobré brát jako zkratku paměti, ne jako statistiku. Česko v říjnu 2019 v Praze porazilo Anglii 2:1 a v červnu 2022 remizovalo se Španělskem 2:2. I v silnějších dobách ale doma prohrávalo, například v březnu 2007 s Německem 1:2 v kvalifikaci Eura. Velcí soupeři do Prahy nejezdili pro jisté body. Neodjížděli s nimi ale tak samozřejmě jako teď.

Aktuální program a výsledky skupiny vede UEFA.

Česká verze španělského fotbalu

Podle nás nemusí Denia z nové cesty ustupovat. Návrat k nákopům a čekání na zázrak by znamenal zahodit to málo, co se za tři zápasy povedlo: odvahu, pohyb bez míče a tým, který se nebojí míč chtít. Fanoušci, kteří tleskali, nebyli naivní. Investovali důvěru do něčeho, co dlouho neviděli.

Denia ale musí najít českou verzi španělského stylu. Méně ideologickou, víc přizpůsobenou hráčům i soupeřům. V praxi to může znamenat několik věcí:

• Rozehrávat podle presinku soupeře. Když Anglie zavře střed, nehrát přes Červa a Sadílka do tlaku, ale překonat první linii delším míčem.
• Mít pojistku v útoku. Hrotový hráč, který podrží míč po dlouhém pasu, dává obraně čas vystoupit.
• Kombinovat výš, ne u vlastní branky. Odvaha má největší cenu na polovině soupeře, ne pět metrů před vlastním vápnem.

To není zrada filozofie. Totéž dělal Brückner s tou nejtalentovanější generací, jakou kdy český fotbal měl. A totéž dělají i úspěšní španělští trenéři, když vedou týmy bez hráčů Barcelony.

Ve Wembley se hned ukáže, jestli si Denia ze Šmicerovy výtky něco vzal. Proti Anglii doma Češi naráželi na presink a dohrávali v deseti. Venku bude tlak ještě větší. Pokud tým znovu poskládá rozehrávku přes střed bez ohledu na to, co se děje na hřišti, hrozí mu čtvrtá porážka v řadě. Pokud dokáže střídat krátkou a dlouhou hru, může si odvézt víc než jen potlesk.

Šmicer v podcastu probíral i odchod Cristiana Ronalda z portugalského reprezentačního srazu, který označil za kaňku na skvělé kariéře, a kauzu Manchesteru City po verdiktu nezávislé komise. Pasáž o reprezentaci začíná ve 2:35. Díl je dostupný na Seznam Podcastech, Spotify a Apple Podcasts.

Potlesk po porážce dokáže tým podržet jednou, možná dvakrát. Tribuny ale nakonec čekají body a Wembley není místo, kde se dají získat čistotou myšlenky. Denia nepotřebuje měnit směr, potřebuje zjistit, kdy je dlouhý míč nejodvážnějším řešením na hřišti.