Novak Djokovič porazil v prvním kole China Open Nuna Borgesa 6:3, 7:6 a posunul svou pekingskou bilanci na neuvěřitelných 30:0. Jenže za stavu 3:2 ve druhém setu si musel zavolat lékaře.
Bylo 30. září 2026 a na centrálním kurtu v Pekingu seděl devětatřicetiletý Srb s obvázanou pravou paží, zatímco fyzioterapeut ošetřoval oblast žeber a hrudníku. Tribuna byla plná už v prvním kole, Djokovič se sem vrátil po jedenácti letech a fanoušci to věděli. Borges čekal na druhé straně sítě. A Djokovič vstal, dohrál a vyhrál. Jenže právě ten kontrast, dokonalá bilance na jedné straně a tělo, které opakovaně protestuje, na straně druhé, definuje jeho sezonu 2026 přesněji než jakýkoli výsledek.
Rekord, který nemá obdoby
Šest titulů v letech 2009 až 2015. Třicet zápasů bez jediné porážky. Jedenáct let pauza, a při návratu ani zaváhání. V historii China Open se k Djokovičovi nejvíc blíží Rafael Nadal se dvěma tituly. Odstup není kosmetický, je propastný.
Sám Djokovič den před turnajem na tiskové konferenci řekl, že Peking měl v jeho kalendáři na rok 2026 prioritu. Ne kvůli bodům nebo penězům. Kvůli historii, kterou tam má, a publiku, které ho nese. „Kdybych chtěl jen atmosféru, mohl bych hrát exhibice,“ vysvětloval podle Reuters. „Jsem tady proto, že chci vyhrávat.“
Měsíc po kolapsu v New Yorku
Kontext pekingského ošetření je důležitý. Přesně měsíc předtím, 30. srpna 2026, Djokovič na US Open prohrál v pěti setech s Marianem Navonem. Během zápasu zvracel, měl křeče, bolela ho záda i rameno. Na oficiálním webu US Open pak popsal, co se děje jeho tělu, s nečekanou otevřeností: „Strašný pocit. Celé tělo se mi začíná hroutit.“ A dodal, že něco podobného zažívá „prakticky každý zápas letos“.
Ještě dřív, v polovině srpna po vyřazení v Cincinnati, mluvil o vleklém zdravotním problému, který se zhoršuje v horku a vlhku. Diagnózu nezveřejnil. Jen naznačil, že ho trápí „posledních pár let“.
Peking v tomto světle vypadá jako mírnější epizoda: medical timeout, viditelné lapání po dechu, ošetření paže a hrudníku, ale výhra ve dvou setech. New York byl kolaps. Peking byl alarm.
Elitní řešení, křehká opakovatelnost
Na tiskové konferenci po zápase s Borgesem Djokovič přiznal, že ve druhém setu fyzicky bojoval. V delších výměnách mu ubývaly síly, musel se spolehnout na servis. Přesnou diagnózu ošetřených oblastí veřejně neupřesnil a ani z dostupných zdrojů není jasné, zda šlo o akutní zranění, nebo o zvládání chronických obtíží. TenisPortal popsal bolestivé grimasy a popadání dechu; oficiální lékařská zpráva ale zveřejněna nebyla.
Právě tady je jádro příběhu sezony 2026. Djokovič stále dokáže vyhrávat na nejvyšší úrovni, v lednu na Australian Open porazil Sinnera a došel do finále. Zápasová inteligence, taktické čtení hry, schopnost najít řešení i s omezeným tělem, to všechno zůstává elitní. Problém je opakovatelnost. Každý turnaj je sázka na to, jestli tělo vydrží.
Dokud bude mít oheň
V březnu 2026 Djokovič řekl, že bude pokračovat, dokud bude mít „oheň a švih“, kvalitu a motivaci. Žádný termín konce kariéry nestanovil. Prakticky to znamená kratší, pečlivěji vybraný kalendář, grandslamy a turnaje, kde se cítí silný. Peking mezi ně patří.
Konkrétní plán startů po China Open veřejně nepotvrdil. Riziko dalších zdravotních komplikací je zjevné: ještě 29. září hlásil, že se tělo „zatím drží dobře“, a o den později už seděl na lavičce s fyzioterapeutem.
Třicet výher a nula porážek v Pekingu není jen statistická kuriozita roztažená přes sedmnáct let. Je to důkaz, že Djokovič umí vyhrávat i ve fázi kariéry, kdy ho každý zápas stojí víc než kdy dřív. Otázka už není, jestli je pořád výjimečný. Otázka je, kolikrát to ještě tělo dovolí.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 3300
Hokej
|
PŘEČTENÍ: 4668
