Se Strýcovou přišel do českého týmu klíčový faktor. Každá tenistka prožívá životní sezonu, to není náhoda, říká Lojda

Z notýsku na lavičku

V červnu 2025 Český tenisový svaz oznámil, že Petr Pála po sedmnácti letech končí. Strýcová nepřebírala mistrovský tým v rozjezdu, Češky se do Finals 2025 vůbec nekvalifikovaly a Pála ještě na podzim vedl baráž o setrvání v elitní skupině. Nová kapitánka nastupovala do přechodového období, ne na rozjetý vlak.

Už při jmenování mluvila o tom, že Fed Cup byl „hrozně důležitou součástí“ její kariéry a že doufá, že hráčky budou chtít reprezentovat samy. Žádné přemlouvání, žádná ultimáta. Spíš vztahový přístup: dlouhodobý kontakt, plánované osobní schůzky na velkých turnajích, před finále záměr být s týmem už dva týdny předem na US Open. Když se jí ptali, co je role kapitána, odpověděla jednoduše: stmelovat.

Jin a jang české lavičky

Nosková to po kvalifikaci se Švýcarskem v dubnu 2026 popsala výstižně: Pála a Strýcová jsou „jin a jang“. Pála znamenal klidnou diplomatickou sílu, léta budovanou autoritu mezi velkými jmény. Strýcová přinesla něco jiného: energii, bezprostřednost, generační blízkost k hráčkám a čerstvou zkušenost z kurtu.

Fleury má Vémolu rád. Odvetu s Terminátorem nechce

MMAmag.cz

Právě teď

„Nová krev,“ řekla Nosková pro Livesport. „Je plná energie, tým to opepří a nastartuje.“

Nejde ale jen o atmosféru. Po zápase se Švýcarskem Strýcová sama popsala, jak pracuje s každou hráčkou jinak: Marii Bouzkovou potřebuje vyburcovat, Noskové naopak dát klid. Tohle není obecné hecování z lavičky. Je to konkrétní kapitánské řízení, které vyžaduje čtení osobností, a hlavně důvěru, kterou si musíte zasloužit.

Forma, která se sešla, ale ne náhodou

Český kádr pro Šen-čen byl na papíře mimořádný. Muchová šla do finále jako světová osmička, Nosková jako šestka. Obě prožívaly vrcholnou fázi kariéry: Nosková v červnu 2026 poprvé pronikla do první desítky, Muchová se po Wimbledonu vyšplhala na kariérní maximum. U Bouzkové a Siniakové o žebříčkových rekordech mluvit nelze, ale obě přinášely do týmu jiné kvality: Siniaková deblovou jistotu, Bouzková singlovou spolehlivost.

Strýcová před finále řekla, že jedou „s nejsilnějším možným týmem“. Zní to samozřejmě, ale není. V éře, kdy se Finals přesunuly do zářijového termínu a zúžily z dvanácti na osm týmů, je dostupnost hráček v nabitém kalendáři všechno. Přesvědčit čtyři ženy na vrcholu individuální kariéry, aby si v podzimním asijském bloku vyhradily čas pro reprezentaci, vyžaduje víc než telefonát. Vyžaduje to vztah.

Podle nás právě tady leží Strýcové největší přínos. Kvalita kádru byla podmínkou titulu, ne jeho zárukou. Rozdíl mezi dobrým týmem a vítězným týmem se rodí ve chvílích, které statistiky nezachytí, v tom, jak kapitánka přepne individuální sezonu do reprezentačního módu.

Sedmý titul, ne poslední

V širší československo-české linii šlo o dvanáctou trofej. V samostatné české historii o sedmou, po triumfech v letech 2011, 2012, 2014, 2015, 2016 a 2018. Víc titulů mají jen Spojené státy. Strýcová se navíc zapsala do exkluzivního klubu: podle oficiálního webu BJK Cupu patří mezi hrstku lidí, kteří soutěž vyhráli jako hráčka i jako kapitánka.

A co dál? Věková struktura českého ženského tenisu nenasvědčuje tomu, že by po současné generaci přišla propast. Za Noskovou a Muchovou už stojí Sára Bejlek s titulem z Abú Zabí a kariérou v první třicítce, Nikola Bartůňková s maximem na 34. místě, Tereza Valentová v první šedesátce. Všem je kolem dvaceti. Nejde o generaci „jednou možná“, ale o hráčky, které už bouchají na dveře.

Víc než suma talentů

Bývalý profesionální tenista a tenisový expert Aktuálně.cz Dušan Lojda (v juniorech až světová trojka) po finále napsal o vlasteneckém étosu, který „je ve vás a jen tak nezmizí“. U Strýcové to platí doslova. Před finále mluvila o tom, že je jiné hrát za celé Česko, při hymně se jí třásl hlas už během kvalifikace. Šest titulů jako hráčka jí dalo kredit, který si nelze naordinovat zvenčí.

Strýcová při nástupu do funkce řekla, že doufá, že jí to s týmem „pár let spolu půjde“. Po čtrnácti měsících drží trofej. Nic nenasvědčuje tomu, že by končila, a český tenis má na čem stavět.