Olise obešel dva obránce a poslal míč do sítě. Na lavičce Zidane letěl technickou zónou, doprovázel akci pohybem z dob vlastních průniků a napálil předmět u lavičky. „Nemohl jsem jinak,“ řekl po zápase.
Gól, který spustil lavinu
Pondělí 28. září 2026, Liga národů UEFA, skupina A1. Belgie držela bezbrankový stav až do 88. minuty. Pak dostal Olise míč na pravé straně, posunul se dovnitř a levačkou zavěsil k tyči. Stadion ztichl, francouzská lavička explodovala, a Zidane víc než všichni ostatní.
Záběry jeho sprintu obletěly sociální sítě během minut. Kontrast mezi uhlazeným trenérem a nekontrolovanou erupcí radosti z toho udělal virální moment sezony. Sekundární zdroje se přitom rozcházejí v tom, co přesně u lavičky kopl: jedni píší o náhradním míči na kuželu, jiní o blíže neurčeném předmětu v technické zóně. Na výsledném dojmu to nic nemění. Čtyřiapadesátiletý muž se na dvě sekundy vrátil do roku 2006.
Pět let čekání na jediný post
Aby ta oslava dávala smysl, je potřeba znát kontext. Zidane odešel z Realu Madrid v roce 2021 s jedenácti trofejemi v kapse: tři Ligy mistrů v řadě, dva ligové tituly, zbytek doplňují poháry a superpoháry. A pak? Ticho. Čtyři, pět let bez angažmá. Klubové nabídky odmítal. Jak sám řekl při jmenování 28. července 2026, čekal právě na Francii.
Před svým prvním zápasem v roli trenéra Les Bleus mluvil o „obrovské emoci“. Nebyla to fráze. Muž, který pět let říkal ne všem, najednou stál u lajny a prožíval každý souboj, jako by šlo o finále.
Nová éra, jiný jazyk
Rozdíl oproti Didieru Deschampsovi je po dvou zápasech vidět hlavně v projevu. Deschamps za 185 zápasů na lavičce vybudoval éru postavenou na výsledcích: titul mistrů světa 2018, triumf v Lize národů 2021, 120 výher z 185 utkání. Jeho veřejný projev byl ale rezervovaný, kalkulovaný, kontrolovaný.
Zidane přišel s jiným slovníkem. „Žene mě samotná hra,“ prohlásil před prvním srazem. Adrien Rabiot před debutem v Turecku popsal jeho „auru“, která prý hráčům dává klid a zároveň přitahuje pozornost všech kolem. Francouzská média mluví o „zlomu“ v komunikaci, důrazu na kolektiv, práci v Clairefontaine, ochotě sáhnout po nových jménech.
Herní rukopis? Po dvou zápasech je brzy na definitivní soudy. Tvrdá data ale mluví jasně: dvě venkovní výhry 1:0, nula inkasovaných branek, góly od Mbappého (Turecko) a Oliseho (Belgie). Francie vede skupinu A1 se šesti body, Belgie i Itálie mají po třech, Turecko nula.
Co bude dál
Zidanův tým teď čekají dva domácí zápasy na Stade de France: v pátek 2. října proti Itálii a v pondělí 5. října proti Belgii, oba od 20:45. Pokud si Francie udrží čisté konto a bodový náskok, éra Zidane přestane být jen o auře a virálních klipech. Začne být o systému.
Zatím ale platí jedno: trenér, který pět let odmítal všechno, aby mohl trénovat právě tenhle tým, dal v Bruselu poprvé naplno vidět, že tu roli nechce spravovat. Chce ji prožívat. A ten sprint podél lajny to řekl líp než jakákoli tisková konference.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 7881
Tenis
|
PŘEČTENÍ: 7763
