Když 18. září 2026 Santi Denia zveřejnil svou první nominaci české reprezentace, mezi třemi nováčky stálo jméno, které většina fanoušků znala nanejvýš z mládežnických výběrů. Roman Macek, 29 let, střední záložník Sparty.
Poslední start za jakýkoli český národní tým? Rok 2019, jednadvacítka. Od té doby nic. Žádná pozvánka, žádný telefonát, žádný finální seznam. Sedm let ticha, během nichž Macek odehrál 135 soutěžních zápasů ve švýcarském Luganu, nosil kapitánskou pásku, patřil mezi nejlepší nahrávače celé Super League a přežil dvě těžká zranění, z nichž jedno ho vyřadilo na třináct měsíců. A přesto na srazu v Praze řekl větu, která zní skoro provokativně: „Věděl jsem, že nový trenér chce určitý styl hry, a tušil jsem, že bych do něj mohl zapadnout.“ Nebyla to arogance. Byl to racionální odhad člověka, který svou kariéru čte pozorněji než většina lidí kolem něj.
Ze Zlína přes Turín do Lugana
V létě 2013 odletěl šestnáctiletý Roman Macek ze Zlína do Turína. Juventus nebyl jediný klub, který ho sledoval, ale byl jediný, který přišel s hotovou nabídkou. Macek tehdy v rozhovoru pro Chance Národní Ligu říkal, že ho přesvědčil důraz akademie na vzdělání a osobnost hráče, ne jen na výkon. A taky to, že jeho dětským přáním bylo jít rovnou do zahraničí.
V Juventusu se ale neprosadil do prvního týmu. Cesta vedla dál, do švýcarského Lugana, kde strávil sedm sezon. Získal švýcarský pohár, pravidelně nastupoval v evropských pohárech a postupně se vypracoval v klíčového středního záložníka. V sezoně 2022/23 nasbíral 8 asistencí, což ho podle oficiálního souhrnu Swiss Football League řadilo mezi nejproduktivnější nahrávače celé soutěže. Sám později hodnotil dvě po sobě jdoucí sezony jako nejlepší v kariéře.
Jenže reprezentace nevolala.
Sedm let bez vysvětlení
Proč přesně ho Karel Jarolím, Jaroslav Šilhavý ani další trenéři nebrali do finální nominace, se z veřejně dostupných zdrojů nedá jednoznačně říct. Žádný z nich to nikdy konkrétně nevysvětlil. Fakta ale nabízejí aspoň částečný obrázek.
Mackovu kariéru v Luganu dvakrát brutálně zabrzdila zranění. Špatně řešený problém s chodidlem ho vyřadil na třináct měsíců. Později přišlo vážné poranění kolene. V obdobích, kdy byl fit a hrál na vysoké úrovni, zase narážel na extrémně tvrdou konkurenci: na pozici středního záložníka měla Česká republika Tomáše Součka se 66 starty, Alexe Krále s 39, Antonína Baráka se 37 a další zavedená jména z top evropských soutěží.
Přesto by bylo zjednodušení tvrdit, že ho všichni trenéři sedm let přehlíželi úplně stejně. Na nominační stránce FAČR pro přípravné zápasy roku 2024 figuruje Macek mezi náhradníky. Ivan Hašek ho tedy měl na radaru. Do finální nominace se ale ani tehdy nedostal.
Macek sám to nebalí do křivdy. V rozhovorech mluví o reprezentaci jako o cíli, který mu „utkvěl v hlavě“, ne jako o dluhu, který mu někdo nezaplatil.
Návrat do Česka jako strategický tah
V červnu 2025 Macek přestoupil z Lugana do Mladé Boleslavi. Sám přiznal, že jedním z důvodů návratu bylo přiblížit se reprezentaci; hrát v české lize znamená být víc na očích domácím trenérům. Po solidní sezoně v Boleslavi přišel v létě 2026 přestup do Sparty.
A tady se věci začaly skládat. Před zářijovou nominací měl Macek ve Spartě za sebou šest ligových zápasů, 514 odehraných minut a 90,1% úspěšnost přihrávek. Nebyl jméno ze vzduchu. Byl záložník rychle usazený v základní sestavě největšího českého klubu.
Současně se změnila lavička reprezentace. Po Miroslavu Koubkovi převzal tým Santi Denia, španělský trenér, který přišel s jiným přístupem k výběru hráčů. Denia po nástupu popisoval, jak s realizačním týmem hodně cestoval, sledoval českou ligu i hráče v zahraničí a chtěl je poznat osobně. Ve své první nominaci zdůrazňoval typologii, rovnováhu mezi mládím a zkušeností a herní principy založené na kvalitní rozehrávce a týmové práci s míčem.
Pro Macka, záložníka s přesnou přihrávkou, zkušeností z evropských pohárů a schopností organizovat hru, to byl profil šitý na míru.
Tušení, ne jistota
Macek na srazu odmítl, že by si byl nominací jistý. Říkal, že nechtěl nic zakřiknout. Ale zároveň přiznal, že sledoval, jakým směrem se nový trenér chce vydat, a odhadoval, že jeho herní profil by mohl zapadnout. Žádné insider informace, žádné zákulisní kontakty, aspoň ne takové, které by šlo doložit z veřejných zdrojů.
Potvrzená je až komunikace na samotném srazu. Denia si s Mackem dvakrát individuálně sedl a ukazoval mu konkrétní video situace z ligových i pohárových zápasů. Trenér obecně řekl, že se před srazem osobně bavil asi s deseti hráči, ale zda mezi nimi byl i Macek, z otevřených zdrojů nevyplývá.
Reakce fanoušků na celou první Deniovu nominaci byly smíšené. Část čekala větší řez, část zpochybňovala i Mackovo zařazení. Ale to je spíš spor o směr celé nominace než o jednoho hráče.
Co ho čeká
Macek teď stojí před nejtěžším programem, jaký si mohl přát: 26. září Chorvatsko doma, 29. září Anglie doma, 3. října Španělsko v Oviedu, 6. října Anglie v Londýně. Elitní skupina Ligy národů 2026/27.
Mackův příběh není o jednom zázračném momentu. Je o souběhu, který se skládal roky: správný trenér, správný klub, správný herní profil ve správný čas. Sedm let čekání neznamená sedm let marnosti. Znamená sedm let, během nichž se muselo všechno ostatní sesypat na správné místo.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 8786
NHL
|
PŘEČTENÍ: 8631
