V noci z 19. na 20. září 2026 napadlo v horních táborech Manáslu čtyřicet centimetrů sněhu. Jan „Honza Tráva“ Trávníček zavelel k okamžitému sestupu.
Původní plán byl ambiciózní: část české skupiny měla z Campu II vyrazit do Campu III, pokračovat přes Camp IV na vrchol a ještě tentýž den sestoupit zpět do C2. Zbylí členové se měli stáhnout níž. Jenže ráno 20. září se Trávníček podíval z přístřešku ven a viděl něco, co plán okamžitě pohřbilo, čerstvou, nestabilní vrstvu sněhu, která proměnila celou horní partii hory v lavinovou past. Podle iSportu popsal situaci slovy „zdrháme z kopce“ a ostatním v Campu II radil: „Jít dolů, ne nahoru.“ Ne všichni ho poslechli.
Hora, která se přes noc změnila
Manáslu, osmá nejvyšší hora světa, patří v podzimní sezoně k nejpopulárnějším osmitisícovkám. V září 2026 tam nepálské úřady vydaly 493 povolení pro zahraniční horolezce, s podpůrným personálem se na hoře pohybovalo přes tisíc lidí. Cesta na vrchol se otevřela teprve 17. září, ale už den předtím lavina nad Campem III zasypala část čerstvě natažených fixních lan a zdržela celý harmonogram.
Trávníček znal tenhle scénář. Na Manáslu stál na vrcholu v letech 2011 a 2021, další pokusy absolvoval v sezonách 2015, 2018 a 2022. Právě v roce 2022 jeho lidé jen těsně unikli lavině mezi C3 a C4. Zkušenost s horou, která umí během hodin změnit pravidla, měl doslova v těle.
Když 19. září večer začalo hustě sněžit, většina týmů v horních táborech ještě počítala s krátkým počasovým oknem pro výstup na vrchol. Trávníček ale četl předpověď jinak. Čtyřicet centimetrů čerstvého sněhu na strmých svazích mezi šesti a sedmi tisíci metry znamená jediné: nový sníh nemá čas se spojit s podkladem, každý krok nad ním může uvolnit lavinu a fixní lana pod nánosem mizí.
Dva mrtví o patro výš
O den později, 20. září, potvrdily nepálské úřady to, čeho se Trávníček obával. V Campu III ve výšce kolem 6 800 metrů zasypala lavina stan, v němž spali německý horolezec indického původu Dhruba Džjóti Guha a nepálský průvodce Phursemba Šerpa. Podle Radio Nepal je zavalily přibližně dva metry sněhu. Oba zahynuli.
Bilance celé sezony tím stoupla na čtyři oběti. A to se hora teprve zavírala.
Trávníčkova česká parta v tu chvíli už sestupovala. Přesný okamžik, kdy byli všichni členové v bezpečí, se z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo ověřit, ale k 22. září se týmy ve velkém stahovaly do base campu a velcí operátoři oznamovali konec sezony. Hora zůstala pod sněhem, trasy neprůchodné.
Přeplněnost jako multiplikátor rizika
Na osmitisícovce s téměř pěti sty zahraničními lezci a stovkami šerpů nemá chyba v načasování jen individuální důsledky. Když se najednou rozhodne sestupovat většina, úzké pasáže se ucpou, fixní lana nesou přetížení a záchranné operace komplikuje samotný počet lidí na hoře.
Manáslu má v tomhle ohledu temnou historii. 23. září 2012, téměř přesně čtrnáct let před letošním dramatem, tam lavina v Campu III zabila jedenáct lidí. Podle archivních záznamů Himalayan Database šlo o kombinaci serakového kolapsu a deskové laviny, která zasáhla tábor v noci. Paralela s rokem 2026 je znepokojivá: stejný měsíc, stejný tábor, stejný mechanismus, čerstvý sníh na nestabilním podkladu.
Rozdíl je v měřítku, ne v principu. V roce 2012 zemřelo jedenáct lidí, letos čtyři. Ale hora měla letos na svazích víc lezců než kdykoliv předtím.
Správně načasovaný obrat
Trávníček na svém webu průběžně odkazoval na sociální sítě jako hlavní kanál pro novinky z expedice. Jeho výroky zprostředkované českými médii ukazují člověka, který neváhal zrušit plán výstupu ve chvíli, kdy se data změnila. Neříkal „zkusíme to“ ani „počkáme“. Řekl „dolů“.
V horolezeckém světě se úspěch tradičně měří vrcholy. Šest osmitisícovek, které má Trávníček za sebou, je impozantní vizitka. Ale v sezoně 2026 na Manáslu byl jeho klíčovým výkonem moment, kdy se rozhodl žádný další vrchol nepřidat. Rozhodnutí otočit se zády k hoře, na kterou se vracel šestkrát za patnáct let, vyžaduje jiný druh odvahy než pokračovat nahoru.
Česká parta sestoupila. Hora si vzala jiné.
