Djokovič v Pekingu za deset let neprohrál ani jeden zápas. Teď se vrací a útočí na Federerův věčný rekord

Šest startů, šest titulů, nula porážek. Taková je Djokovičova pekingská vizitka z let 2009 až 2015, po nichž se na China Open už neukázal. Teď, v devětatřiceti letech a po sezoně bez jediného titulu, se srbský tenista vrací přesně tam, kde jeho dominance nikdy nezakolísala. Jenže tentokrát nejde jen o nostalgii. V pozadí tiká jiné číslo: 101 kariérních titulů oproti 103, které drží Roger Federer. Peking může být místem, kde Djokovič začne ten rozdíl mazat.

Bilance, která nemá v tenisu obdoby

Číslo 29:0 na jednom turnaji vypadá jako překlep. Není. Djokovič v Pekingu neprohrál od svého prvního startu v roce 2009 do posledního v roce 2015 jediný set v celém zápase, a hlavně: jediný zápas. Šest ročníků, šest trofejí. Pro srovnání: na Australian Open, kde drží rekordních deset titulů, má v kariéře přes dvacet porážek. Peking je čistější adresa.

Proč tam tak dlouho nehrál? Jednoznačná odpověď neexistuje. Turnaj sám měl tříletou pandemickou pauzu v letech 2020–2022 a Djokovič v ostatních ročnících Peking jednoduše nezařadil do kalendáře. Sám při oznámení návratu mluví o „neuvěřitelných vzpomínkách“ a podpoře čínských fanoušků. Jde o jeho první turnaj po letošním US Open.

Bratislavský Slovan potřebuje českou extraligu víc než ona jeho. Kluby si při jednáních diktují vlastní podmínky

SportyŽivě.cz

Právě teď

Federerův rekord: bližší, než se zdá, a přesto daleko

Mediální zkratka „útok na Federerův rekord“ vyžaduje upřesnění. Roger Federer ukončil kariéru se 103 singlovými tituly, druhým nejvyšším součtem v Open éře za Jimmym Connorsem (109). Djokovič jich má podle ATP aktuálně 101.

Co to znamená pro Peking:

• Titul v Pekingu = 102 kariérních titulů. Ztráta na Federera se zmenší na jediný titul, ale rekord nepadne.
• Na vyrovnání potřebuje ještě jeden triumf jinde. Peking je tedy maximálně první polovina útoku, ne jeho vyvrcholení.
• Každý promarněný turnaj zvyšuje obtížnost. V devětatřiceti s omezenějším kalendářem a sezonní bilancí 14:6 není příležitostí nekonečně.

Říkat, že Djokovič v Pekingu „zaútočí na Federerův rekord“, je tedy přesné jen napůl. Může se k němu přiblížit na dosah ruky. Smazat ho bude muset dokončit jinde.

Sezona 2026: dva póly jedné kariéry

Djokovičova letošní forma připomíná sinusovku s výraznými vrcholy a hlubokými propady. Na jedné straně finále Australian Open a semifinále Wimbledonu, výsledky, které dokazují, že na grandslamech ještě umí projít šesti zápasy proti špičce. Na druhé straně porážka v prvním kole US Open s Marianem Navonem a vypadnutí v Cincinnati s Thiagem Agustínem Tirantem.

Čtrnáct výher, šest porážek, nula titulů. To je sezonní součet, se kterým přijíždí do Pekingu. Problém není ve schopnosti zahrát jeden velký zápas, problém je v konzistenci napříč celým turnajem. A právě tady může pekingská aura sehrát roli. Djokovič tam nikdy nemusel řešit krizový moment, protože krizový moment tam nikdy nepřišel.

Pole, které nostalgii komplikuje

Peking 2026 není sentimentální výlet do minulosti. Pořadatel uvádí jedno z nejsilnějších startovních polí v historii turnaje: sedm hráčů z první desítky žebříčku, mezi nimi Jannik Sinner, Alexander Zverev, Daniil Medveděv či Alex de Minaur. Čtyři grandslamoví šampioni.

Z českých tenistů je na entry listu Jakub Menšík. Jiří Lehečka míří ve stejném týdnu na souběžné ATP 500 do Tokia, Tomáš Macháč na pekingské listině nefiguruje. Los zatím není znám, mužská část China Open běží od 30. září do 6. října, na titul jsou potřeba čtyři výhry. V Česku drží vysílací práva na ATP Tour operátor Telly na kanálu Premier Sport 3, oficiální stream nabízí Tennis TV.

Proč právě Peking dává smysl

Djokovič v pozdní fázi kariéry hraje méně turnajů a vybírá si bitvy. Peking je z tohoto pohledu strategicky nejlogičtější volba. ATP 500 znamená kratší pavouk než grandslam, čtyři zápasy místo sedmi. Povrch, prostředí i vzpomínky hrají v jeho prospěch. A psychologický efekt bilance 29:0 není zanedbatelný ani pro soupeře, kteří o ní vědí.

Jestli někde ještě může devětatřicetiletý Djokovič vytvořit dojem staré dominance, je to tady. Ne na dvoutýdenním grandslamovém maratonu, kde ho letos zastavili hráči mimo první stovku, ale na turnaji, kde za jedenáct let nepocítil, jaké je prohrát. Otázka není, jestli si Peking pamatuje Djokoviče. Otázka je, jestli si Djokovič ještě pamatuje, jaké to bylo být neporazitelný.