Jeden fanoušek v celém sektoru. Zlín ho po remíze v Jablonci odvezl týmovým autobusem a kapitán popsal, jak k tomu došlo

Neděle 20. září 2026, 9. kolo Chance Ligy, stadion Střelnice v Jablonci nad Nisou. Na tabuli svítí 1:1, tribuny se pomalu vyprazdňují, 2 123 diváků se zvedá ze sedaček. Zlínští hráči ale nemíří do kabiny. Jdou k plotu hostujícího sektoru, kde celých devadesát minut fandil jediný člověk v žlutomodrém dresu. Poděkují mu, dají mu dres. A pak ho vezmou s sebou domů, čtyři sta kilometrů týmovým autobusem.

Osm porážek, jeden bod a prázdný sektor

Aby ten obrázek dával smysl, je potřeba znát čísla. FC Zlín přijel do Jablonce jako poslední tým tabulky. Osm zápasů, osm porážek, nula bodů. Domácí návštěvnost na Letné padala jako barometr nálady: ligová premiéra s Baníkem přilákala 5 513 lidí, o měsíc později na Bohemians přišlo 2 305, na Liberec 2 811, na Hradec 2 440. Křivka vedla jedním směrem.

Jablonec leží od Zlína zhruba 400 kilometrů. Nedělní výkop v 15:00. Kombinace nejdelšího možného výjezdu v lize, beznadějné tabulkové pozice a nevděčného termínu udělala své. V hostujícím sektoru stál jeden člověk.

Bilič povolal do chorvatského týmu Majera, který mu sám zavolal a řekl: Šéfe, jsem zase v nejlepší formě

SportyŽivě.cz

12 h

Tři minuty naděje, devadesátá minuta reality

Daniel Šmiga otevřel skóre už ve 3. minutě a Zlín poprvé v sezoně vedl. Osamělý fanoušek za brankou slavil sám se sebou. Vedení drželo až do 90. minuty, kdy Garang Kuol hlavou srovnal na 1:1. V nastavení ještě domácí Zorvan poslal míč do sítě, ale VAR gól odvolal pro těsný ofsajd. Remíza. První bod Zlína v sezoně 2026/27.

Pro většinu ligových klubů je remíza v Jablonci rutina. Pro tým, který osm kol po sobě prohrával, to byl zlom, a pro jediného fanouška v sektoru důvod, proč ta cesta stála za to.

„Sám se zeptal, jestli ho vezmeme“

Po závěrečném hvizdu šli hráči za plot. Kapitán Tomáš Poznar později popsal, že si osamělého příznivce všiml už z lavičky během zápasu. „Za téhle situace klubu a v takovém počasí si zasloužil respekt,“ řekl Poznar pro TN.cz. Hráči mu poděkovali a dali dres.

Pak přišel moment, který z celého příběhu udělal víc než hezkou fotku. Fanoušek, jehož jméno klub nezveřejnil, se po zápase sám zeptal, jestli by se mohl svézt zpátky do Zlína týmovým autobusem. Tým to probral. „Stoprocentně jsme se shodli, že s tím nikdo nemá problém,“ popsal Poznar. Žádná předem chystaná akce, žádná klubová kampaň. Spontánní domluva. V kabině prý ještě padl vtípek: „Kolik bodů, tolik fanoušků.“

Fanoušek si v autobuse podle kapitánových slov pokorně našel místo a během čtyřhodinové cesty o něm tým skoro nevěděl.

Výjimka, ne pravidlo

Bylo by snadné z jabloneckého obrázku vyvodit, že na výjezdy Zlína nejezdí nikdo. Jenže to by byla zkratka. Ještě 25. srpna, necelý měsíc předtím, klub na svém webu lákal fanoušky na zápas v Brně a chystal dva autobusy. Na jaře organizoval autobusový výjezd na Baník do Ostravy. Před zápasem na Spartě i v Liberci publikoval podrobné informace pro fanoušky, od cen vstupenek přes parkování až po doporučené vlakové spoje.

Srovnatelné kluby jako Pardubice nebo Teplice fungují podobně: organizovaný autobus, desítky lidí. Teplice dokonce jeden ze svých jabloneckých výjezdů samy označily za „početně úspěšný“. Jediný fanoušek v sektoru je z tohoto pohledu extrém, ne norma, výsledek specifické kombinace vzdálenosti, termínu a osmi porážek v řadě.

Co ten příběh skutečně říká

Nejsilnější vrstva není kuriozita osamělého sektoru. Je to míra osobního kontaktu mezi klubem a jeho posledními věrnými. Hráči posledního týmu tabulky jdou po remíze za jediným fanouškem, dají mu dres, vezmou ho domů. Není v tom kalkul, není v tom tisková zpráva připravená předem. Je v tom něco, co velké kluby s tisícovými výjezdy nepotřebují, a co malé kluby v krizi drží pohromadě.

Poznar sám spojil vyšší venkovní podporu s lepšími výkony. Jeden virální příběh fanoušky na příští výjezd možná přiláká. Ale aby jich v sektoru stálo víc než jeden, bude Zlín muset začít vyhrávat.