Šulc zůstal v Lyonu, přestože o něj byl zájem. Kluby a Lyon se ale nedohodly na ceně. Šulc přiznal, že s portugalským pasem by se prodával líp. Ke všemu ho trápí koleno.
Proč Lyon nepustil
Když Lyon v srpnu 2025 kupoval Šulce z plzeňské Viktorie, zaplatil podle oficiální tiskové zprávy klubu 7,5 milionu eur s bonusy až do výše 2,5 milionu a patnáctiprocentním podílem z budoucího prodeje pro Plzeň. Smlouvu podepsal do 30. června 2029. Čtyřletý kontrakt, investice přesahující v součtu čtvrt miliardy korun; Lyon neměl jediný důvod prodávat pod cenou.
Po první sezoně, ve které Šulc nastřílel přes čtrnáct gólů a přidal deset asistencí ve 42 soutěžních zápasech, jeho tržní hodnota logicky vyskočila. Francouzský server Foot Mercato v červenci 2026 popsal jednání s Leedsem a valuaci kolem 25 milionů eur jako hlavní překážku dohody. Kupující ustoupili. Lyon nepovolil.
Klub přitom nejednal z pozice síly jen kvůli smlouvě. Od léta 2025 fungoval pod finančním dohledem DNCG, francouzského regulátora, s omezeními na mzdový rozpočet i transferové výdaje. Prodej klíčového hráče pod vlastní valuací by v takové situaci znamenal ztrátu aktiva bez adekvátní kompenzace, přesný opak toho, co finanční disciplína vyžaduje.
Pas jako tržní handicap?
Šulcova poznámka o portugalském pasu je nejcitovanější část rozhovoru, ale zaslouží si kontext. Nemluvil o diskriminaci v pravidlech ani o administrativní překážce. Řekl to opatrně: „Možná kdybych měl portugalský pas, prodával bych se lépe.“ A dodal, že nechce, aby to znělo špatně.
Co tím podle všeho mínil, je tržní prémie: hráči z tradičních „exportních“ fotbalových zemí jako Portugalsko, Francie nebo Brazílie mají na přestupovém trhu zavedenou značku. Skauti je sledují automaticky, agentské sítě fungují hladce, kluby mají s jejich adaptací zkušenosti. Český hráč takovou infrastrukturu za sebou nemá. Tvrdý důkaz, že samotná národnost prokazatelně snižuje transferovou cenu, se v dostupných zdrojích najít nepodařilo. Ale Šulcův pocit, že při stejném výkonu by hráč s jiným pasem generoval vyšší poptávku, je minimálně legitimní otázka, kterou zatím nikdo z českých fotbalistů takhle nahlas nepoložil.
Koleno, které nedovolí pauzu
Vedle přestupové slepé uličky řeší Šulc problém, který může být dlouhodobě závažnější. Vleklý edém na kosti v koleni, v podstatě hluboká modřina, mu způsobuje bolest hlavně na tvrdším povrchu. Sám přiznává, že jediná skutečná léčba by znamenala klid a až tři měsíce o berlích.
Během sezony si to nemůže dovolit. Řešením je řízení zátěže: hrát bez léků proti bolesti, a když bude hůř, zmenšit minutáž. V prvních sedmi zápasech sezony 2026/27 odehrál 297 minut bez gólu, propastný rozdíl oproti loňským číslům. Na reprezentační sraz přijel, ale s vědomím, že jeho tělo diktuje limity.
Co dál: leden jako další šance?
Nejbližší zimní přestupové okno ve Francii se otevře 1. ledna 2027 a zavře 1. února. Šulc má teoreticky šanci odejít, ale rovnice se nezměnila: Lyon drží smlouvu do roku 2029, vstupní investice a růst hodnoty po první sezoně ospravedlňují vysokou cenu a kupující musí být ochotný ji zaplatit.
Zdravotní stav celou věc komplikuje. Klub, který by o Šulce stál, si musí spočítat riziko kolene, které se bez dlouhé pauzy jen udržuje, neléčí. A Šulc sám potřebuje hrát, aby svou cenu na trhu udržel, jenže každý zápas je kompromis s tělem, které žádá klid.
Šulcův případ není příběh o zmařeném přestupu. Je to příběh o hráči, který vyrostl nad očekávání, ale uvízl mezi klubovou valuací, kterou trh zatím neakceptoval, a kolenem, které mu nedovolí čekat.
NHL
|
PŘEČTENÍ: 3439
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 9957
